Loading...
Turistické cíle • Drobné památky
Podle ústní lidové slovesnosti se zde tato strážnická dominanta vypíná již od středověku, pravdou ale je, že její výstavba skončila roku 1615 a ona se stala součástí městského opevnění. Byla zbudována v pozdně renesančním slohu. Úplně nahoře se nacházelo patro s dřevěným ochozem pro hlídky, jenž odtud bedlivě sledovaly okolí. Přízemí je z kamene dovezeného ze Skalice a patra vystavěna z cihel, vevnitř neomítnutých. Štíhlá věž dostala podobu italské „campanilly“ (pravděpodobně ji zbudovali vlašští stavebníci) a její stěny ozdobila sgrafita. Ta se dodnes částečně zachovala na zdi vedoucí do kostelního dvora. Věž měla především funkci hlásky… a pak také zvonice, sloužící vedlejšímu chrámu sv.Martina. Roku 1652 při velkém požáru města horní dřevěné patro shořelo a ona snížena na výšku 34 metrů.
Ve druhé polovině 19.století byla původní renesanční okna přestavěna do novogotických oblouků. V roce 2013 došlo k úpravě interiéru a ke zpřístupnění věže veřejnosti. Uvnitř se nachází hodinový stroj z roku 1900 a dva zvony. Starší „Sv.Josef“ je pěkně zdobený a byl odlit roku 1719. Raritou je, že se je podařilo v obou světových válkách uchránit před zrekvírováním, a pak i to, že se tato strážnická věž řadila v bývalém Československu ke třem nejšikmějším věžím, neboť její náklon dosahoval 50 cm.
Po 88 schodech se dnes návštěvník dostane na vyhlídku umístěnou ve výši 22 metrů, odkud se otvírá hezký výhled na město, „lautr rovinu“ strážnického Pomoraví a na vzdálenou modravou hradbu Bílých Karpat.