Středověké stříbrné Hory Kutny i současná zlatá Kutná Hora

Kutná Hora, město stříbra, byla více jak tři sta let druhým nejvýznamnějším městem českého státu. A hned dva čeští králové jí dokonce dávali přednost před Prahou. Byla zdrojem bohatství a to dokáže hodně.

 

Stopy po důlní činnosti, která za vším stojí, dnes při procházce městem a okolím jen stěží objevíme. Stříbronosné pásmo, díky němuž také získala Kutná Hora svůj věhlas, se táhlo na okraji polabské roviny od Kuklíku přes Gruntu až ke Kaňku. O nesmírném bohatství stříbrné rudy ukrytého v těchto třech kopcích se zmínila již Kněžna Libuše, když věštila budoucnost své země. „Tam hora tříhřbetá, ve svém kryje lůně stříbra poklady. Že trojí hřbet však hoře, třikrát sejde jí kov a třikrát vzejde zas. Cizince bude lákat jako lípa, když v květu vábí roje včel. Jich trubci nezmohou, jen včelí práce, jíž zlato roste ze stříbra.“

 

Jak věštba pravila, tak se také stalo. Roku 1142 bylo v Sedlci u Kutné Hory založené cisterciácké opatství a zdejší mniši jednoho dne objevili na svých pozemcích stříbro, což postupně odstartovalo ekonomický růst kláštera a zcela změnilo hospodářské postavení nejen opatství, ale i celého kraje.

Nedlouho poté vyrostla v bezprostředním sousedství menší hornická osada, která byla za panování Přemysla Otakara II., povýšena roku 1276 na královské horní město, které se postupně stalo největším, nejmocnějším a nejbohatším báňským městem středověku i významným místem, kde se psaly dějiny.

 

Do Kutné Hory, která se povznesla k slávě velkolepé, přicházelo velké množství lidí různých národností. Situace té doby je s odstupem času přirovnávána ke zlatokopecké horečce v 19. století na Aljašce a kronikáři mluví jako o „sběhu ke Kutně“. Přesné údaje se nedochovaly, ale patrně se počet havířů, kteří tady pracovali, nepohyboval v tisících, ale o řád výše. A všichni chtěli samozřejmě zbohatnout. A také přežít. Proto se potřebovali modlit. A ke komu jinému, než ke své ke své patronce, svaté Barboře. Horníci věřili, že jim pomůže i v beznadějných situacích, zvlášť při závalech.

 

Architektonické památky ve městě a okolí vznikly kdysi díky bohatství země v nevídané kráse a především množství. A naštěstí mnoho z nich tu stojí dodnes jako svědkové dob, kdy Kutná Hora ukrývala svůj největší poklad pod zemí. Například z šesti významných českých katedrál se jich zde nachází většina – torzo katedrály v Klášterní Skalici, kolínský chrám sv. Bartoloměje, katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci a chrám svaté Barbory v Kutné Hoře. Jenom pro úplnost, zbývající dvě stavby jsou v Praze – zničená zbraslavská katedrála a chrám svatého Víta. Neznám mnoho měst, kde by se nacházely dvě tak úžasné katedrály.

 

Než se člověk vydá na prohlídku jednotlivých památek, měl by si město prohlédnout „zvenčí“. Například pohledu od jihu, z návrší nad říčkou Vrchlicí, dominuje arciděkanský kostel sv. Jakuba Většího, nejstarší z kutnohorských kostelů. S gotickou stavbou se začalo po roce 1330 a dílo financovaly význačné patricijské rody spolu s horními úředníky.

 

Panorama vlevo od kostela sv. Jakuba doplňuje slavný chrám sv. Barbory, k němuž přístupovou cestu lemuje kolem Jezuitské koleje alej zajímavých soch. Psal se rok 1388, když se začala budovat tato velkolepá stavba uvnitř městských hradeb. Byla to doba, kdy moc postupně získávali vedle mnichů a krále také vlivní měšťané Hory Kutné, což nakonec vyústilo ve stavbu vlastního hornického chrámu, který tedy nebyl založen z církevních důvodů, jak bylo v té době obvyklé. Jeho zasvěcení patronce havířů, svaté Barboře, bylo ale logické a jednoznačné. Slávu „stříbrného města“ totiž krutě zalévala havířská krev.

 

Nejedna šikovná ruka se podílela na stavbě chrámu svaté Barbory, ale tento skvost vytvořili a vtiskli mu své představy především tři význační stavitelé. Prvním z nich byl pravděpodobně Jan Parléř, syn stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře, který vystavěl nejstarší část. Zlomem ve stavbě chrámu však bylo rozhodnutí měšťanů Kutné Hory o působení dvou pražských stavebních mistrů. Roku 1489 přišel Matyáš Rejsek, který se rozhodl rozčlenit a zjemnit stavbu velkým množstvím dekorativních kamenických prvků provedených velice čistě a na vysoké úrovni. Tímto udělal ze stavby výjimečné architektonické dílo pozdní gotiky, které bylo ojedinělé nejenom v Česku, ale i v Evropě té doby. Po jeho smrti se stavby od roku 1512 ujal Benedikt Rejt, který se rozhodl změnit zamýšlené pětilodí a postavil ke stávající chrámové lodi ještě dvě shodné. To už však pomalu docházelo stříbro a nebývalá prosperita kutnohorských dolů byla pryč. Finanční zdroje chyběly a tak se stavělo i nestavělo až do roku 1905. Na své definitivní dokončení musel odvěký symbol Kutné Hory čekat tedy více než 500 let.

 

Druhá zmíněná katedrála se nachází nedaleko. Sedlecký klášter se stal na přelomu 13. a 14. století nejenom významným centrem víry, ale díky ziskům z těžby byl považován za „pokladnici českých králů“, kteří si od zdejšího opata půjčovali velké peněžní sumy. A tak se není, co divit, že začali v letech 1290 až 1320 budovat katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Mohutný kamenný chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci byl postaven ve tvaru latinského kříže a kombinuje severofrancouzskou gotickou katedrální architekturu s německými prvky. Jednalo se o první chrám katedrálního typu a zároveň největší sakrální stavbu na území Čech, Moravy a patrně i střední Evropy. Některých staveb se dějiny skoro netýkají, což ale není případ této katedrály. Její původní podoba se nedochovala, jelikož se osudovým pro opatství staly husitské války. Roku 1421 byl klášter i chrám vypleněn, vyrabován a vypálen husitským vojskem. Chrám tady byl v troskách dalších 279 let. Z vypleněné a vyhořelé katedrály zůstaly pouze obvodové zdi, nebeskou klenbu začaly postupně podepírat stromy. Je zajímavé, že i v tomto žalostném stavu působila stavba monumentálně a získala v roce 1681 označení SPLENDISSIMA BASILICA – nejskvostnější, nejnádhernější bazilika. K obnově chrámu došlo až na přelomu 17. a 18. století. Následně byl chrám v roce 1708 vysvěcen, ale za vlády císaře Josefa II. roku 1783 byl sedlecký klášter zrušen. Na začátku 19. století zřídili v budovách kláštera tabákovou továrnu, která zde funguje dodnes. Naštěstí byl chrám vrácen k církevnímu užívání, přečkal obě světové války i budování socialismu a po rozsáhlé rekonstrukci byla roku 2009 katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci znovu vysvěcena a zpřístupněna veřejnosti.

 

Kutná Hora však nejsou pouze tyto dvě katedrály. Kam oko dohlédne, je nějaká nádherná budova vyzdobená věží či věžičkou, které určují směry ulic. Vlašský dvůr, Hrádek, Sankturinovský dům, špitál svatého Bartoloměje či hřbitovní kostel Všech svatých. Zdáli to vypadá, jakoby vrcholky věží sahaly až do nebe či do vzdálené krajiny.

 

To vše doplňují méně i více význačné domy, jejichž fasády, sedlové či valbové střechy se snaží, aby město bylo chápáno jako zajímavý architektonický celek. A daří se jim to opravdu dobře. Pokaždé když se rozhlížím po Kutné Hoře, okukuji a obdivuji její kouzlo, nemám slov. Prostě něco úžasného, co stvořili šikovní lidé před několika stoletími. Na každé stavbě lze vypozorovat dotyk řemeslníka jakéhokoliv cechu, jeho dovednost i důmysl. Myslím, že si může člověk oblíbit toto město a nemusí být znalcem architektury, stavebních slohů a stylů či uměleckých směrů. Krása se zde snoubí s věčností.

 

Zajímavý je také pohled na město a jeho památky z hlediska svátečního času. Začít lze u kostela sv. Jakuba (25. březen), pokračovat můžeme okolo kostela Panny Marie (15. srpen) k nedalekému kostelu svatého Bartoloměje (24. srpna). A to se již blížíme na konec roku ke svaté Barboře (4. prosince).

 

Z výše uvedeného to vypadá, že vybrat nejúžasnější stavbu v Kutné Hoře by mělo být pro mě těžké, ale já v tom mám kupodivu jasno. Vlašský dvůr, původně městský strážní hrad vypínajícím se nad říčkou Vrchlicí nechal upravit král Václav II. Právě tady vydal horní zákoník, provedl mincovní reformu a nechal razit jednotnou minci pro celé království, proslulý pražský groš, jednu z nejstabilnějších evropských měn a založil tak slávu města. Dalším panovníkem, který upnul svou pozornost ke Kutné Hoře, byl Václav IV. Ve Vlašském dvoře si nechal postavit svůj palác, ve kterém vydal roku 1409 známý Dekret kutnohorský. A dějiny šly dál a ve škole jsme se učili, že doba, kdy bylo možné objevit v Kutné Hoře stříbrné poklady, je nenávratně pryč. Rozhodl jsem se tedy najít v tomto městě zlato a v královské audienční síni Vlašského dvora jsem před pětadvaceti lety, v roce 1992 řekl své „ANO.

 

*

O Kutné Hoře, jejím okolí a stavbách výše zmíněných jsem již něco napsal:

- Stříbro nad zlato a založení města: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=491701

- Kamenná kašna v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494344

- Katedrála Nanebevzetí Panny Marie: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495156

- Chrám svaté Barbory: https://www.turistika.cz/mista/obrazky-z-kutne-hory-vznosna-i-architektonicky-podmaniva-svata-barbora/detail

- Kostnice v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503353

- Kamenný dům v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503720

- Jaroslav Vrchlický a Kutná Hora: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=549566

- patrně největší katedrála českého království: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485181

- Kostel sv. Jakuba v obci Jakub - Církvice: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=476875

- ve městě se také odehrává děj povídky, mého spisovatelského experimentu: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474655

 

*

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu:  http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/