Stříbrnice - areál kostela sv.Prokopa
Lokalita slováckých Stříbrnic patří k nejdéle osídleným na Uherskohradišťsku a obyvatelé obce už od pradávna inklinují k jednomu jedinému světci – sv.Prokopu. Tomuto svému oblíbenci zasvětili jak barokní kapli stojící vprostřed návsi, tak i kostel, který je ale mnohem mladšího data. Roku 1906 v obci vznikla Jednota sv.Prokopa, jejíž hlavním cílem byla výstavba obecního kostela. Šéfem společenství byl buchlovický kaplan, páter Martin Bogar. Se svým záměrem se svěřil říšskému poslanci Dr.Antonínu Stojanovi, podařilo se mu nadchnout jej pro věc a poté už (krom financí) nestálo ve stavbě chrámu nic v cestě. Budovat se začal ještě v roce 1906, o dva roky později byl v listopadu slavnostně vysvěcen a na Buchlovicku přibyla nová farnost. Páter Bogar se pak stal v kostele sv.Prokopa i prvním jeho stálým farářem, to ale až od roku 1910, kdy mu byla k dispozici nová fara a kdy zde přestal mše celebrovat dojíždějící buchlovský kněz. Patronát nad kostelem převzal i toho času světský pán nejvyšší – hrabě Leopold Berchtold, majitel buchlovského panství.
Do kostela poté byla pořízena trojice zvonů. Ten nejmenší (vlastně jen zvonek) kostelu daroval páter Vlach, prostřední zvon buchlovický farář Lysý a ten největší místní manželé Kutálkovi. Zvony si dlouho v kostelní věži nepobyly, neboť byly za první světové války zkonfiskovány. Stříbrňané tento problém vyřešili „zapůjčením“ zvonu z kaple sv.Prokopa a hned po válce si pořídili zvony nové. Za druhé světové války se situace opakovala - zvony byly opět zabaveny pro válečné účely – a ty, které v jeho věži vyzvánějí dnes, byly zakoupeny až se sbírek konaných občany po skončení válečných útrap.
Kostel byl vystavěn v novorománském slohu a zdobí jej krásný portál s obrazy leptanými na skle. Co se týče jeho rozměrů, dosahuje délky 29 m a šířky téměř 13 metrů. Interiér chrámové lodi má výšku více jak 10 m a věž ( se třemi zvony, na vnější straně s hodinami a v přízemí s hlavním vstupem) je vysoká 33 metrů. V presbytáři se nachází hlavní oltář se svatým Prokopem a jeho sochou, dále se sochami sv.Jana apoštola, Bolestné rodičky Boží a křížem. Ve vlastní lodi je umístěn dřevěný oltář Panny Marie s Božím hrobem. Dále se v interiéru nalézá kazatelna umístěná na sloupku, na níž je vchod ze sakristie. Kazatelnu zdobí vyřezávané reliéfy evangelistů, skulptura Syna Božího a Božského srdce Páně.
Jako autor kazatelny i oltáře je zmiňována tyrolská dílna F.Obletera z Grédenu. V chrámové lodi samozřejmě nechybí křížová cesta a její interiér dále krášlí sochy S.Antonína, sv.Terezie, sv.Judy Tadeáše a Božského srdce Páně. Presbytář je od chrámové lodi oddělen dubovým zábradlím.
Před vchodem do kostela se nachází pomník Padlým z 1.světové války s šestadvaceti jmény obětí a novodobá dřevěná skulptura. Ve svahu pod chrámem stojí dnes nevyužívaná a pomalu chátrající fara, jejíž smutný vzhled oživují dva barevné dřevěné kláty. Za kostelem se rozkládá hřbitov.
Nejen úcta ke sv.Prokopovi, ale také oblíbenost modré barvy je poznávacím znamením Stříbrnic, což dokládají fasády obou sakrálních památek – chrámu i kaple.
Nu což - však i takový Ondřej Hejma se Žlutým psem už dávno moc dobře ví, že Modrá je dobrá...