Šumava (1): Hřebenovka Ostrý – Svaroh

Šumava (1): Hřebenovka Ostrý – Svaroh (06/2022)

Pohoří Šumava leží na česko-německé a česko-rakouské hranici, část ležící v Německu je nazývána Bavorský les (německy: Bayerischer Wald). Český název Šumava pochází od praslovanského slova šuma, což znamená hvozd, hustý les. V dnešní době pokrývá les cca 80 % rozlohy Národního parku Šumava.

Geomorfologicky je Šumava podcelkem Šumavské hornatiny. Její protáhlý tvar ve směru severozápad – jihovýchod je cca 120 km dlouhý od údolí Chodské Úhlavy po Vyšebrodský průsmyk. Pohoří má charakter plošší hornatiny s nadmořskými výškami od cca 700 m až po nejvyšší vrchol Velký Javor (Großer Arber) ležící na německé straně s výškou 1 456 m. Na území ČR je nejvyšším vrcholem Šumavy Plechý (1 378 m n.m.). V rámci České republiky je Šumava čtvrtým nejvyšším pohořím. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem

Pro Šumavu jsou charakteristické její slatě (slatiny), které vznikly na zamokřených místech šumavských plání rozkládajících se v nadmořských výškách kolem 1 000 m n.m. Slať je typem rašeliniště, které je zásobováno podzemní vodou s bohatým obsahem minerálních látek. Nejznámějšími šumavskými slatěmi jsou Chalupská slať, Tříjezerní slať, Jezerní slať a další.

Na Šumavě se nachází jediná přírodní ledovcová jezera v rámci České republiky – Černé jezero, Čertovo jezero, Plešné jezero, Prášilské jezero a jezero Laka. Na Šumavě pramení naše významná řeka Vltava, a dalšími vodními toky Šumavy jsou Vydra, Křemelná, Blanice, Úhlava, Volyňka a další. Na území Šumavy se nachází dvě významné, uměle vybudované přehrady, Lipno a Nýrsko.

Na převážné části Šumavy byla v roce 1963 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Šumava, která byla původně připravována jako národní park, ale ten tehdy nebylo možné z politických důvodů (příhraniční pásmo) prosadit. Nejcennější partie uvnitř CHKO byly následně v roce 1991 vyhlášeny Národním parkem Šumava. Hlavním cílem vyhlášení národního parku byla bezzásahovost, tj. ochrana a zachování divočiny na maximálním možném prostoru její přirozenou obnovou. Na německé straně pohoří byl v roce 1970 vyhlášen Národní park Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald).

Národní park Šumava spolu s německým Národním parkem Bavorský les představují největší chráněný lesní komplex ve střední Evropě (tzv. zelená střecha Evropy). Ještě v 18. století byly lesy v centrální části Šumavy považovány za nedostupné a zcela nevhodné pro produkci dříví. V 19. století byly již zásadně ovlivňované pastvou a po vichřici a kůrovcové kalamitě, která probíhala v letech 1870 – 1885, pak ve 20. století kompletně osázeny převážně nepůvodním smrkem. Po dalších kůrovcových kalamitách a přírodě ponechané obnově lesa, bude Šumava v nejbližší době pravděpodobně vypadat podobně jak se píše ve starých popisech šumavských hvozdů:

„Leží a stojí tady spousta mrtvého dříví, které znesnadňuje pohyb, a které vypadá jako skutečný hřbitov stromů. Je to ráj plísní, hub, rostlin, bezobratlých a obratlovců. Mrtvoly stromů jsou zdrojem živin pro budoucí divoký les. Tak jak tady les existoval, než jej objevil člověk a pokusil se ho přeměnit a vytrhnout z prokletí tlení. Rozhodl se, že les zpeněží …“ Zdá se, že pohled na „mrtvý“ les, který mnohým z nás rve srdce, býval na Šumavě obrazem velmi běžným. Ale kdoví, jestli vůbec dokážeme milovat Šumavu s její skutečnou, pravou a pravdivou tváří. (zdroj: Šumavské lesy pod lupou, Pavel Hubený a Pavla Čížková, Správa NP Šumava, 2016)

Ve stručném popisu Šumavy nelze vynechat zmínku o její pohnuté historii, zejména v období socializmu po 2. světové válce, kdy její území sousedilo s „imperialistickými“ státy, tedy státy, kam Češi utíkali za svobodou a vyšší životní úrovní. To přineslo oblasti určitá specifika. Jedním z nich jsou zaniklé obce, jejichž obyvatelé byli vysídleni a mnohé z obcí srovnány se zemí. Dalším specifikem Šumavy je velké množství asfaltových a šotolinových cest, které zde byly vybudovány kvůli „obraně“ hranic. Z tohoto důvodu je převážná část Šumavy vhodnější spíše pro cyklistiku než pěší chůzi, protože dlouhé pochody po asfaltu opravdu nejsou tím správným zážitkem. Některá místa jsou však dostupná pouze pro pěší.

Mapa pohoří Šumava: Hranice pohoří Šumava na mapy.cz

K pobytu jsme si tentokrát vybrali západní část Šumavy s ubytováním v Železné Rudě. Podnikli jsme pěší túru po státní hranici Ostrý – Svaroh, a dva cyklo výlety ze Železné Rudy až k přehradě Nýrsko a zpět přes hřeben Prenet - Pancíř, a druhý (kvůli dešti zkrácený) z Prášil na Poledník a zpět.

Hřebenovka Ostrý – Svaroh

Tato hřebenovka vede příjemnou krajinou krásnými lesy i holinami s výhledy. Jelikož Svaroh není z české strany dobře přístupný a nevede sem žádná značená stezka, rozhodli jsme se zahájit a ukončit túru na německé straně tak, abychom nemuseli mezi těmito místy použít žádnou dopravu. Celkem jsme ušli 16,5 km s převýšením cca 770 m.

Zaparkovali jsme na volně přístupném a neplaceném parkovišti v blízkosti chaty Altlohberger Hütte. Odtud jsme šli po značené stezce (Lo2) směrem na Ostrý (německy: Osser), 1 293 m n.m. Tento úsek vede opravdu krásným svěžím lesem, možná také díky tomu, že jsme zde na jaře, zvláště pak úsek od lesní cesty nahoru po hřeben (Lo1). Z vrcholové skalky Ostrého s malým křížem je krásný výhled jak na německou, tak na českou stranu. Nedaleko je vidět rovněž skalnatý vrchol Malého Ostrého s křížkem. Malý a Velký Ostrý jsou nazývány také „Prsa Matky Boží“, a to proto, že při východu slunce se jejich stín zobrazí pod protějším kopcem ve tvaru poprsí.

Těsně pod vrcholem se krčí německá chata Osserschutzhaus. Zastavíme se na malé občerstvení. Pak sejdeme kousek dolů stejnou stezkou kolem skal a v místě, kde se nachází cedule upozorňující na možnost přechodu neznačeného hraničního úseku se vydáme směrem na státní hranici. Na ceduli jsou pokyny k pohybu po státní hranici: překračování státní hranice je povoleno v období květen – září od 6 do 22 hodin a v říjnu od 8 do 18 hodin. Překračovat hranice mohou občané ČR a Německa a občané třetích států, kteří nepodléhají vízové povinnosti ani v jednom z těchto států. Cedule je k nahlédnutí ve fotogalerii u tohoto příspěvku.

Pokračujeme po hraniční vyšlapané stezce lesem plným borůvčí a potkáváme jen minimum lidí. Společnost nám dělají spíše hraniční kameny, až dorazíme k Velkému Kokrháči. V tomto místě začínají výhledy a vyplatí se kvůli nim vyhoupnout se také na vrcholovou skalku. Od Kokrháče vede stezka už otevřenou bezlesou krajinou. Zpětný pohled na Velký a Malý Ostrý je moc pěkný a tyto dva kopce s křížky uvidíte pokaždé, když se otočíte.

Přicházíme ke Svarohu (německy: Zwercheck), 1 333 m n.m. s mini křížkem. Kousek za ním už není vstup na hřebenovou trasu povolen a kdo pokračuje dál, musí sejít z hřebene na německou stranu. Chvíli sedíme na vrcholové skalce. Výhled je až k přehradě Nýrsko. Poté se zajdeme ještě podívat ke zvláštnímu kříži na skalce na německé části vrcholku Zwercheck. Odtud se vracíme značenou stezkou až na lesní cestu (cyklotrasa), po cestě jdeme k rozcestí Wegweiser a odtud dolů opět po značené stezce (Lo8) až k parkovišti.

Tato trasa by mě dříve při pohledu na mapu asi nenapadla, protože není v terénu ani na mapě nijak značená, ale přečetla jsem si o ní na internetu. Řekla bych, že je to nejlepší hřebenovka na Šumavě zvládnutelná v jednom dni, navíc s minimem turistů.

Mapa trasy Ostrý – Svaroh: Mapa trasy Ostrý - Svaroh na mapy.cz

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Navazující články z Šumavy:
Šumava (2): Železnorudskem a Prášilskem na kole