Z Hojsovy Stráže přes Ostrý a Svaroh do Špičáku

Kam a jak jedeme?

Počáteční bod je žst. Hamry - Hojsova Stráž (staví tu i rychlíky). Odsud se dá jít buď po modré přes Hamry nebo po žluté přes Dolní Hamry (tato varianta je kratší) na rozcestí Pod Statečkem a dále po modré až na Ostrý. Cestou mineme rozcestí Stateček, kde se modrá kříží s "hřebenovou" červenou. Cesta na Ostrý je nenáročná a kromě závěrečných několika set metrů jen mírné stoupání. Na vrcholu Ostrého je německá turistická chata s občerstvením a krásné výhledy. Tím končí část cesty vedoucí po oficiálních cestách. Kdo nechce riskovat chůzi mimo turistické značky, může se vrátit k červené značce, která vede po asfaltových silničkách bez výhledů až k Černému a Čertovu jezeru a dále do Alžbětína. Kdo má rád opravdu hřebenové túry a krásné výhledy, půjde dál Po státní hranici. Nejnáročnější je hned prvních několik set metrů, kdy se odbočí z německého chodníku (ten vede do vnitrozemí) a různě je třeba zdolávat menší skalky a srázy. Pak se cesta stává daleko pohodlnější. Jde se stále po hranici, která je vyznačená německými bílými sloupy s modrým pruhem. Na německé straně je volný pohyb povolen (není to rezervace ani Národní park), na české straně jsou občas jakési cedule o zákazu vstupu do klidové zóny (ovšem klidové zóny už neexistují). Po hranici vede stezka, asi tu občas někdo chodí. Jde se stále lesem, ale postupně, jak se přibližujeme Svarohu, začínají holiny a suché stromy, částečně padlé. Tam je chůze obtížnější. Na obě strany hřebenu jsou krásné výhledy, které stojí za to. Cesta vede přes skály zvané Velký Kokrháč (opět krásný les) a pak se začne stoupat na Svaroh. Zde již les není, opět tu jsou jen suché stromy. Na Svaroh je oficiální cesta z německé strany. Po ní můžeme sejít do Bayerisch Eisenstein nebo se vydat dál směr Jezerní stěna a Špičák. Zde je ale rezervace se zákazem vstupu. Těžko říct, co ta rezervace chrání, protože les je zde naprosto zdevastovaný a tetřevi žádní. Pohyb je tu velmi obtížný - neustále je potřeba překonávat pokácené odkorněné stromy, které jsou za vlhka pěkně kluzké. Kvalitní boty jsou tudíž podmínkou. Z jezerní stěny nad Černým jezerem je nádherný výhled, který stojí i za to riziko, že vás tam polapí nějaký ochránce. My se zde chováme velice šetrně a přírodu nebudeme poškozovat! Dá se dojít i na Jezerní horu, ale tady není nic zvláštního (vrchol je plochý) ani odsud nejsou výhledy - zde je ještě les zachovalý. Okolo hrany Jezerní stěny vede poměrně dobře znatelný chodníček, je vidět, že sem lidé chodí. Dá se jít dál i na stěnu nad Čertovým jezerem, ale tam jsou vzrostlé stromy a výhled je jen omezený. Dolů se dá nejlépe sejít na Rozcestí Rozvodí (končí tu zelená značka) - z Jezerní hory tam vede stezka, která se postupně rozšiřuje až na regulérní (a dost rozježděnou) lesní cestu. Rozcestí na Rozvodí je místo, kde s oblibou číhají ochránci, je tu dokonce i jakási dřevěná bouda, proto doporučuji obezřetnost a tomuto místu se pokud možno vyhnout. Do Špičáku se pak dá nejlépe dostat po zelené (vede po afaltové cestě), druhou možností je jít po neznačené cestě na vrchol Špičáku (proč je tento kousek neznačený je mi naprostou záhadou) a pak po modré. Tato varianta je kratší. Ze Špičáku jezdí vlaky - osobní do Klatov a Plzně, rychlíky do Prahy.

Za čím jedeme?

Tento výlet nás zavede do oblastí, kam se zčásti oficiálně chodit nesmí - na šumavský Královský hvozd a Jezerní stěnu. Naposledy byla tato oblast bez problémů oficiálně přístupná v roce 1938, pak krátce po válce. Po roce 1948 to bylo pohraniční pásmo střežené Ostrými hochy s nabitými samopaly a nyní je občas střežené ochránci přírody. Ovšem zákazů jsme si za minulá desetiletí užili až dost a je čas poznat ty kouty, které nám byly zapovězené. Uvidíme nádherná místa, kam se jen tak někdo nepodívá. Pokud se vyhnete rezervaci na Jezerní hoře, přijdete sice o nádherné výhledy na Černé jezero, ale jinak žádný zákaz neporušíte.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na trase je občerstvení na Ostrém v německé turistické chatě (platba v EUR), jinak až ve Špičáku. Před rokem 1948 byla ještě na Svarohu česká turistická Juránkova chata, ale z ní zbyla jen hromada cihel. Na trase mezi Ostrým a Špičákem nejsou ani žádné prameny, zásoby pití jsou nutností.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásná příroda, i když v oblasti Svarohu až téměř k Jezerní hoře je naprosto zdevastovaný les. Nevím, jak si ekologové představují přirozenou obnovu lesa, ale odkorněné stromy se nerozkládají a nové tam téměř nerostou. Potomci potomků našich potomků možná uvidí nějaký nový les a nebo taky ne. Nás už to trápit moc nemusí, jen je škoda, že tu nevede nějaká cestička pro milovníky přírody.

Ostatní informace

Vlakové spojení do Hamrů - Hojsovy Stráže je výborné, ubytování je možné na Špičáku, doporučuji Orea. Fotografie pocházejí ze dvou výletů: Z Hamrů až po Juránkovu chatu z října 2008, ostatní z nočního výstupu na Jezerní horu v říjnu 2011.