Takový ten okraj Kladna, který sousedí s tím, čemu jsme říkali souhrnně Poldovka

Znalci prominou, to s čím to sousedí, byla tuším huť Koněv a před maršálem se to určitě jmenovalo po někom jiném. Sice nebyla první středa v měsíci ale třetí pondělí, však středeční svátky (1. a 8. Května) Místní Agendou 21 trochu zamávaly. Termín setkání naprosto nestandardní, ale měl by přijít i městský architekt povyprávět, jak se tu vlastně pohlíží na hanobení více než stoletých domů, většinou secesních, ale na poměry tohoto města je to opravdu historie. Počasí i světlo se tvářily příznivě, tak se ještě podívat po nějaké další architektuře.

Nasedl jsem na mandelinku číslo šest a nechal se vyhodit těsně za hranicemi Kročehlav, v ulici Generála Klapálka. Tady je vlastně dost malé území, kde jsem snad nikdy pořádně nebyl. Kromě výše uvedené hlavní je to určeno ulicemi Josefa Písaříka, Jaroslava Merhauta a zpět k hlavní vede Divadelní ulice.

Touto trasou, pravda nedlouhou, jsem vyrazil. první zajímavý domek, na který jsem narazil, byl pravda podivný. Tvářil se skoro jako opravené selské baroko, dokonce jakýsi znak tu pořídili. S něčím, co připomíná letopočet, ale bude to spíš číslo popisné.

Oko, alespoň moje, to neuráží. A koneckonců v těch místech mohl být v roce 1612 nějaký dvůr. I když ten by vypadal úplně jinak. A hlavně se o něm, pokud vím, nedochovaly žádné záznamy.

Nahlédl jsem lehce do jihovýchodní části Merhautovy ulice, i tady byla pěkně rekonstruovaná ozdůbka. Ale nashromáždění Dopravy v klidu, či co, mě donutilo zabrat jen tenhle detail.

Ta severovýchodní vypadala mnohem zajímavěji. Ulička je to nedlouhá, ale možná by si zasloužila zvláštní pozornost. Už jen ten přízemní domek na křižovatce. Je vidět, že na jeho opravě se začíná pracovat, střecha je nová, snad to dopadne dobře. Ne jako v téže ulici, vlastně v sousedství. Ty tehdejší „honosné“ domy jsou dost často dvojčata a každé patří, samozřejmě jinému majiteli. Takže se stává, že jedno dvojče je ve stavu blízkém původnímu, ale když se člověk podívá na celek, pokud má trochu estetického cítění, zapláče (vlastně jsem chtěl říct: „ To je hnus, velebnosti“.).

A o tomhle vlastně mělo být to povídání s městským architektem. O tom, aby ty domy nedopadaly jako ten hned protější, kterému z ozdob zbyl jen oblouk nad štítem (zbytek omítky už skoro opadal), je prostě nutné dlouhodobě mluvit s někým jiným. Vždyť město spolufinancuje úsporné vytápění, modernizaci kotlů, zateplování a podobné věci. Proč taky trochu neinvestovat do svého vzhledu.

Tahle procházka mi dlouho netrvala. Za chvilku jsem byl zase na hlavní a bylo brzy. Na ulici Generála Klapálka je taky pár pěkných domků, ale provoz je tu takový, že udělat pěkný obrázek by vyžadovalo výpravu za nedělního pravého poledne v okurkové sezóně. Radši jsem si ještě udělal odbočku do Ocelárenské ulice. Není Dlouhá, ale stojí za to. Auta tu sice taky trochu překážejí, ale nejsou to autobusy a kamiony. A detaily snad nějakým zateplováním nezmizí.

Tahle ulička je opravdu Dlouhá jen pár desítek metrů a končí vjezdem do dvora, který snad byl taky součástí kdysi slavné Poldovky. I když asi jen nějakým vedlejším provozem, dvůr je ohrazený bytelnou zdí, dokonce tu mají vlastní cihlový komín, který spolu s věžičkou nedaleké knihovny a postaršími domy, tvoří pěkné „panoramato „.Jen si musíme trochu odmyslet to popředí, i když tak to prostě je.

Vycouval jsem a ještě jsem stihl při příznivé konstelaci semaforu cvaknout stavbu, která je brána z těch secesních asi za nejvýznamnější, objekt Krajské knihovny.

A dokonce skoro bez aut, na to jsem pyšný.

Času bylo ještě hodně, obešel jsem si ještě plot kolem hlavní. Dírou v něm je možno nahlédnout do trosek industriální zástavby. Tady někde byl plánovaný taky nějaký obchoďák, ale teď se už o něm nějakou dobu mlčí. Snad zase nespadne jako blesk z čistého nebe.

Rozprava Místní Agendy 21 s panem městským architektem probíhala trochu podivně. Jedna strana poukazovala na to, že už sto (a možná i trochu méně) staré domy jsou tu historické a neměly by se ničit, druhá na to, že může (a to jen možná) ovlivnit jen to, o čem se dozví. Prostě další ukázka naprosté nespolupráce státní správy, kterou je v tomto případě stavební úřad, se samosprávou, kterou by měl v těchto odborných případech zastupovat právě městský architekt. V jiných zase třeba odbor životního prostředí, taky je často obcházen a neinformován, pokud se mi doneslo. Argument, že město není účastníkem stavebního řízení, a že to zákon dostatečně neřeší, neobstojí. Do jedné z posledních novel stavebního zákona se dostalo, že účastníkem stavebního řízení je, kromě obvyklých sousedů, správců sítí atd, i každá osoba, které se stavba dotýká. Kterákoli obec tuším právní subjektivitu má, tudíž je osobou právní. A koho by se vzhled města měl dotýkat více, než město samé. Třeba tenhle spor i nějak dopadne.