Teplické skály - divoké skalní město
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Teplické skály, které patří právem k nejobdivovanějším přírodním lokalitám v České republice, jsme si prošli během letní dovolené v Teplicích nad Metují a navštívili jsme je hned dvakrát. V obou případech jsme auto nechali na placeném parkovišti u vchodu do skalního města a vydali se dovnitř. Neuvěřitelné se nám zdálo, že u nynějšího vstupu do skalního města byl kdysi zavěšen na silné větvi zvonek na svoláváni průvodců a také nosičů" pro nemocné a pohodlné", kteří byli za poplatek na nosítkách dopravováni skalami. Při první návštěvě jsme zde strávili šest hodin, od dopoledních hodin. Bylo zde celkem dost lidí, což se dalo o prázdninách čekat. Po kilometru jsme došli k odbočce ke hradu Střmen, po kterém dnes nezůstala ani památka a po jeho zániku v 15. století lidská přítomnost v skalním městě zmizela. Zaujalo nás, že místní obyvatelstvo se sem až do 18. století bálo vstupovat a až na přelomu 18. a 19. století objevili Teplické skály první turisté a jedním z nich byl i německý básník a spisovatel Johann Wolfgang Goethe. Vydali jsme se nahoru na Střmen, ale až na vyhlídkovou plošinu jsme se kvůli návalu lidí nedostali. Pak jsme se vrátili zpět na cestu a šli jsme skalami až k úzké soutěsce s názvem Sibiř, v níž se sníh drží dlouho do jara. Zde jsme se rozhodovali jestli projdeme ještě zadní část skal, ale místo toho jsme se vydali do divoké Vlčí rokle, kterou jsme chtěli dojít do sousedních Adršpašských skal. Klesání a stoupání, lezení po skalních stezkách a neustálé zastávky nás jednak zdrželi, jednak vyčerpali, takže když jsme vyšli na velké rozcestí a raději jsme se vydali zpět k pokladně.
Poslední den této dovolené jsme se do skal vrátili. Tentokrát jsme sem přijeli až pozdě odpoledne a téměř nikoho jsme zde již nepotkali. Od pokladny jsme šli po modré značce pěšinou do lesa až k Ozvěně, starému dřevěnému altánu s výhledem na skalnatý Lysý vrch. Zde jsme se na chvíli zastavili a přečetli si, že se zde kdysi střílelo z moždíře. Svahy protilehlého Lysého vrchu totiž odrážejí několikanásobně zvuk. Po chvilce jsme šli dál a zhruba 400 metrů za Ozvěnou se nachází zřícenina hradu Střmen.Tatínek se rozhodl čekat u začátku stoupání na tuto vyhlídkovou plošinu. Po schodišti a žebřících jsme vyšplhali do míst, kde kdysi stával strážní hrad, který vznikl v souvislosti se sousedním hradem Adršpachem jako opevněný vojenský a pozorovací bod. Dozvěděli jsme se, že velká část hradu byla upravena ze skalního masivu a také věž tvořil upravený a otesaný skalní útvar s množstvím zářezů pro zasazováni trámů, na nichž ležely dřevěné pavlače a můstky. Zjistili jsme, že zakladateli hradu byli páni ze Skalice, kteří drželi také nedaleký hrad Adršpach a hrad Vízmburk. Stalo se tak ve 13.století a kolem roku 1362 držel hrad Střmen Tas z Rýzmburka. Dále jsme si přečetli, že po roce 1363 koupil Střmen Hynek z Dubé a z Náchoda, kteří se jako majitelé hradu připomínají ještě k roku 1436. Zánik hradu byl i pro nás obestřen tajemstvím, nicméně se pravděpodobně stal obětí husitských válek okolo roku 1447. Po drahné chvíli jsme se vrátili na cestu a pokračovali jsme dál. Po půl kilometru jsme viděli padesátimetrové stěny, které se jmenují Housenka, Skalní brána, Krakonošova harfa, Vlaštovčí hnízdo, Řeznická sekera. Právě u Skalní brány jsme spatřili pamětní desku, která - připomíná návštěvu Johanna Wolfganga Goetha 30. srpna 1790. Dále jsme zde našli vytesaný letopočet 1824 jako připomínku požáru, který tehdy zničil lesní porost a odhalil skalní město, dříve neznámé. Vpravo jsme uviděli vytesán letopočet 1755, který dokládá dřívější návštěvy skal. Zaujalo nás, že v té době prohlídka skal končila 200 metrů za Skalní bránou, na Rozcestí pod Sekyrou. Pak jsme šli dál a za chvíli už jsme stáli pod obrovskou a hladkou Strážní věží. Potom jsme došli k chatě u Skalní nevěsty, od níž nás čekalo pár schodů a kamenná branka a byli jsme na rozcestí u Sibiře. Na rozdíl od první návštěvy jsme odbočili vlevo po kamenných schodech, které zde byly v roce 1846 postaveny značným nákladem peněz. Přes Velké chrámové náměstí jsme kolem jeskyně Skalní kaple dorazili na Malé chrámové náměstí. Úzkým průchodem jsme se protáhli do Lví klece a další klikatou soutěskou ke druhé kamenné brance. Za ní nás čekala Krakonošova zahrada. Okolo nás se tyčily nejvyšší a nejznámější útvary Teplických skal: Skalní koruna, Chrámové a Martinské stěny, Skalní chrám. pobavilo nás, že se zde na počátku století hrávalo pro turisty na flašinet. Dále jsme viděli tyto skály - Ruku v pěst, Indiána Inku, Hrad Trosky, Kance, Psa a další. Prošli jsme skalním průchodem mezi Kancem a sousední věží, která je nejvýše položeným místem turistického okruhu. Potom jsme viděli Ledního medvěda, kamennou branku a skalním průchodem, který byl roku 1864 uměle upraven, aby mohl být vytvořen velký turistický okruh, jsme se dostali do Anenského údolí. Do té doby mohli návštěvníci Teplických skal dojít pouze k Chrámovým stěnám, kde tehdy prohlídka skal končila. Pokračovali jsme dál kolem Lahvičky inkoustu, Skalního orla, Ruky se zmrzlinou, Spící labutě a Kvočny. Tady opět začínala Sibiř - úzké, klikaté a hluboké soutěsky, vlhko, šero, zima a téměř "věčný sníh", zelený mech na skalních stěnách a křehké kapradí nad našimi hlavami, průchody vysekané ve skalách. Po 200 metrech nás soutěsky zavedly na rozcestí, odkud jsme se vrátili zpět k pokladně. Zdolali jsme tak šestikilometrový okruh doplněný patnácti panely naučné stezky. Po návratu k autu jsme odjeli do kempu Kamenec v Teplicích nad Metují.
Výchozím bodem k prohlídce Teplických skal je vstupní pokladna, která je otevřena denně v průběhu celé turistické sezony. Kromě vstupenek si zde můžete koupit i mapy, průvodce, pohlednice a drobné občerstveni. U pokladny je parkoviště a nedaleko zastávka vlaků na trati Teplice nad Metuji - Trutnov.
Pokladna na prohlídkový okruh je od dubna do listopadu otevřena denně od 8:00 do 18:00 hodin. Délka sezóny se upravuje podle aktuální sněhové pokrývky. Změna vyhrazena dle aktuálního počasí. Délka prohlídky je cca 2 - 3 hodiny. Prohlídkový okruh Teplickým skalním městem není, z hlediska Schůdnosti, přístupný s kočárkem ani vozíčkem.
Vstupné plné: 70,-Kč
Vstupné snížené: 35,-Kč (děti do 15 let, studenti do 26 let, invalidé)
Rodinné vstupné: 170,-Kč (2 dospělí a 2 děti do 15 let)
Pernamentka: 300,-Kč (nepřenosná, platná pouze s OP)
Pes: 15,-Kč (na vodítku a s košíkem)
Děti do 6 let a držitelé průkazu ZTP-P mají vstup zdarma.
Parkovné
Motocykl: 30,-Kč
Osobní automobil: 50,-Kč
Autobus: 150,-Kč