Trénink na dálkový pochod "Bezručova Moravice" v lednu 2024.

   Na začátku tohoto roku jsem se rozhodl, že se na krajinu nejstaršího dálkového pochodu u nás trochu připravím a snad budu mít štěstí i na lepší výhledy než v období jarním, kdy se pochod okolo Velikonoc pořádá. Tehdy je spousta stromů zalistněna a výrazně tak omezuje pohledy do okolí a především na tok řeky Moravice, což je jedním z největších lákadel této akce. Dalšími zajímavými místy jsou velmi strmé srázy na obou stranách toku, občas okořeněných nějakou tou štolou nebo menším lomem. Nejzajímavější části trasy jsou součástí pouze toho nejdelšího, padesátikilometrového „okruhu“. Oblast východně od Zálužné. Pár kilometrů od „otočky“ je dokonce i odbočka k jednomu z mála stále funkčních hlubinných dolů na břidlici na Severní Moravě, k dolu „Lhotka“. Pro méně „kameny obroušené“ horaly je dobré uvést, že krása místa si bere i určitou daň. Stejně tak jako například Západní Tatry nebo horolezecké, případně ferratové výstupy nemusí být pro každého, tak ani tato třešnička na dortu nemusí vyhovovat každému.

   Je třeba uvést, že se občas jedná o vcelku exponované místa a pokud se někdo na ně necítí, tak je určitě rozumné se otočit nebo změnit trasu (změna vždy ale bude znamenat nemalé prodloužení trasy). Není rozumné přeceňovat své síly a schopnosti. Pokud se na cestě objeví výraznější ledové plochy je dobré, aby se otočil i znalec. Nechat se strhnout ledem i pokud má dotyčný „nesmeky“ do místy mnoho desítek metrů hlubokých „propastí“ není dobré. Toto riziko je určitě největší ve velmi prudkém svahu, který vytváří hrany, pod nimiž to vypadá skoro na kolmici prakticky jen pár kilometrů na zpáteční cestě od Zálužné na červené turistické trase v oblasti před rozcestím „U Lhotky nad jeskyní“.

Zde se člověk určitě nezastaví dřív než dole v řece!

   Od rozcestí lze nevýraznou cestičkou „traverzující“ svah o něco málo níž než červená turistická trasa dojít ke třem zajištěným vstupům do štol. Cestička za nepříznivých podmínek nebo dokonce ledu může být značně nebezpečná a opět radši doporučuji se otočit a „průzkum“ místa nechat na jindy.

   Ale postupně od začátku. „Bezručovu Moravici“ jsem již popisoval vícekrát, ale i tato mě v některých ohledech překvapila a výrazně změnila pohled na některé „tréninkové pravdy“. Do té doby jsem si myslel, že z hlediska vytrvalosti na dlouhých trasách na tom budu výrazně lépe, když budu více běhat a že tím zcela a bez problémů nahradím dálkové pochody. V současné době si, zejména pocitově (výsledné časy až tak výrazně lepší nejsou) myslím, že už krátké úseky (maximálně pár kilometrů) běžím o něco svižněji než třeba před rokem a že se nepatrně zlepšuji „v tempu“. Určitě díky za ty dary, ale to co mě láká nejvíc určitě není až tak rychlost, jako spíš uběhnutá (přesněji stále jen uklusaná) vzdálenost. První závodní maraton mě láká, ale také dost znervózňuje. Souboj s časovými limity (nejčastěji bývá 6 hodin) bude těžký. Pochopil jsem, že ten, kdo chce „rozumně“ zvládnout maraton, tak musí být i HODNĚ rychlý. Toto není můj případ a cesta k vysněné metě (až letos na podzim snad dojde v den D na „lámání chleba“, tak budu asi tento sen i „TROCHU“ proklínat) bude trnitá, bolavá a „kamenným nohám“ se asi také nevyhnu – snad k tomu dojde co nejpozději. Všechny tréninky, závody, „dobíhání na spoje“, atd. jsou jen přípravou na VELKOU AKCI. Pochopitelně nejen k tomu, zjistil jsem, že běžci jsou skvělá skupina a závody mají neopakovatelnou atmosféru. Každý je v něčem trochu jiný, ale to nadšení ostatních je velice nakažlivé – hlavně, když to člověk hned na začátku přepálí… :-) I kdyby maraton nevyšel, tak se nejedná o konec světa, taky jsem byl v „menších“ závodech párkrát úplně poslední a i to se nakonec dalo přežít. Možná to motivuje více, než kdybych hned vyhrál… :-)

   Nebudu se více rozepisovat o běhání, protože zdaleka nejsem ten, kdo běhat umí, ale strašně mě to baví. Beru jej jako neskutečné dobrodružství o kterém nevím jak dopadne. Dobrodružství, které si budu muset vydřít – tak jako veškerá „velká“ dobrodružství. Dobrodružství, které se v mžiku může změnit, ale ve výsledku se to všechno zase „nějak dá“. Tělo i mysl si na chvíli vzpomene na to, co bylo kdysi zcela běžné, jen technika nám to všechno skoro úplně vzala. Při běhu nebo i jakémkoliv jiném, alespoň trochu intenzivnějším pohybu mysl velmi rychle vytěsní vše nepodstatné a dostává nás do zcela jiné dimenze, na kterou už jsme skoro zapomněli. Člověk se cítí zcela svobodný a to dokonce, možná především právě tehdy. Když už skoro není schopen pohybu. Tehdy, když už to nejde a vlastně „jde“ zároveň. To je ta krása maratonu nebo dálkových pochodů. Nikdo na začátku neví jestli se půjde dobře, skvěle, bude to trápení nebo to dotyčný dokonce vzdá. Nic z toho člověku „nezvětší nosík“ a ani nebude poraženým. Každý kdo se vydá na něco takového je už vítězem jen odvahou postavit se na start. Každý dálkový pochod, každý delší běh (půlmaraton a výš) bude pro každého zárukou toho, že se bude něco dít. Nuda to určitě nebude. Je úplně jedno za jaký čas (být na trati déle zdaleka nemusí být ulehčením), zda se jedná o „oficiální“ závod nebo, že si někdo jen tak vymyslí kam vyrazí… Bojovat dál, když člověku fandí je zážitek, ale pokud to nejde, tak zase ne vždy až tak příjemný. Většinou okolí vyburcuje, pokud to jenom trochu jde, k tomu se nevzdat. Naopak, když je člověk jen sám pro svůj „výmysl“ a má kolem sebe spoustu příležitostí jak se na to vykašlat (zastávky vlaku, nedej bože třeba i autobusů nebo městské hromadné dopravy, tak se velice těžko přesvědčuje o tom, že je „lepší“ se trápit dále, než sednou a nechat se odvést. Pak ovšem veškerá dřina předtím jde v niveč. Až tak úplně ne – nějaký trénink to byl. Ale, když se člověk překoná a zbytek do cíle třeba jen dojde, tak ten pocit v závěru je nepopsatelný. A to i pokud je „po limitu“ a nikdo jej už v cíli nečeká. Překonal sám sebe a to je to nejpodstatnější. Teoretici a analytici si mohou říkat co chtějí, ale to v tom okamžiku není vůbec podstatné...

   Když jsem začínal „běhat“, tak jsem byl jednoznačný „chvostoběh“ [1] a souboj ve výsledcích byl především o jedné věci – nebýt poslední. Teď už se mi zdá, že jsem na tom alespoň nepatrně lépe.

   Na pochod vycházím klasicky z Hradce nad Moravicí. Snahou je alespoň občas popoběhnout. Smělým cílem je pokusit se o jakýsi první opatrný „ultra“ - vzdálenost, která bude delší než maraton. Netrvá dlouho, abych si zase vzpomněl, že to se mnou a hlavně mým nadšením nebude tak slavné. Což o to nadšení, ale za chvíli již nohy nebudou chtít tolik v běhu „nést“ a pomalu, ale jistě budu přecházet spíše do chůze. Nebudu čtenáře trápit a uvedu, že indiánská chůze s občasnými kratšími běžeckými výpady se s ubíhajícími hodinami, jakoby čarovnou hůlkou změnila na „pouhou“ chůzi. No nic, takže dneska zase nic… :-)

   Vzhledem k tomu, že zatím necítím, že bych měl časovou ztrátu, tak si dovolím do „procházky“ přidat i něco nevšedního a z hlediska přístupu určitě ne věc zcela košér. Něco, co bude náročnější i na obezřetnost a jistotu kroku. Jen představa kudy se chci vydat zvyšuje tepovku. V jednom místě to bude na můj vkus až přespříliš [4] až [8]. Asi by se tudy moc chodit nemělo a určitě se jedná o místo ne vždy zcela bezpečné. Ten, kdo by se třeba necítil, tak ať se radši vrátí. Jedná se o technickou památku tak krásnou, že ji nemohu neuvést a to i přes to, že se od vytyčené trasy dálkového pochodu „Bezručova Moravice“ dost vzdaluje. Památku, kterou za poměrně krátkou dobu a to především na dnešní dobu dokázali „barabové“ [21] postavit za neskutečný jeden rok. V roce 1890 bylo zahájení stavby povoleno a už v roce 1891 byl kanál o délce zhruba 3,5 kilometrů hotový. Nachází se zde několik akvaduktů a tři tunely ve skalách. Ve své podstatě je většina náhonu vysekána ve skalním podloží. Uvádět zde technické parametry by bylo hezké, ale aby člověk alespoň částečně úctyhodnost stavby pochopil, tak je třeba si alespoň její část, která je tak nějak ne zcela košér - nekošér přístupná – nepřístupná. Nechci nikoho navádět k něčemu, co asi bude z „právního pohledu“ ne úplně rozumné a tak bych se o případném nápadu nahlédnout blíže na kanál moc nezmiňoval. V některých zdrojích se totiž lze dočíst o tom, že by se zde snad i mohlo jít, na druhou stranu se stále jedná o technické „zařízení“ v majetku místních, Žimrovických papíren. Taktéž zde hrozí objektivní rizika například zřícení nebo pádu do vodního toku (patrně s hodně silným proudem), vyslovený zákaz vstupu jsem zde neviděl (kromě jakéhosi, dnes již na více méně skrytého skalního ostrohu červené turistické trasy vysoko nad kanálem s tunelem již velmi blízko u MVE (Malé Vodní Elektrárny) v papírnách), ani nikde jinde nic, co by zakazovalo vstup na někde velice úzký a nejistý chodníček zídky samotného kanálu.

NIKDE JSEM ZÁKAZ NEZAHLÉDL, ALE DÁ SE PŘEDPOKLÁDAT, ŽE BY SE ZDE NEMĚLO!

   Naštěstí se mi podařilo při brouzdání internetem objevit od nějakého dobrodruha videa tohoto úchvatného technického díla.

   Nicméně zcela „právně v pohodě“ lze alespoň částečně nahlédnout na toto dílo na jeho samotném začátku, náhonu od řeky Moravice. Krásný pohled je od stavidel do vytesaného tunelu, vypadající zvenku (i z druhé strany) jako nějaká tajemná jeskyně s bouřícím vodním tokem. K náhonu nás přes kratší úsek s mostkem provede červená turistická trasa. Pak již pokračuji standardně po trase „Bezručovy Moravice“ a některé úseky si „zkracuji“ během. Jedná se o krásný rychlý terénní běh se všemi výhodami, ale i riziky. Kdo má odvahu, zkušenosti a dostatečně natrénováno, tak zde může hodně získat. Kdo nebude dostatečně pozorný nebo bude mít jen smůlu, tak může hodně času (nejpravděpodobněji s pádem nebo „klasickým“ kotníkem) ztratit. Jedná se o další zajímavý úsek se skalními výchozy a občasnými potůčky. Pokud by se člověk vydal od náhonu kolem „Kozích hřbetů“ dále, tak se za chvíli dostane do míst, kam se zejména na kolech dalo pokračovat přes oboru „Jelenice“. Tak to bylo možné kdysik hodně dávno. Dnes to nejde, ač má dotyčná arogantní lesnická společnost již roky soudem vysloveně nařízeno tento průchod zde bez jakýchkoliv dalších omezení umožnit! Taktéž jsem sám osobně zjistil, že se zde scházejí přes „volna“ největší ochranářští ultras, které určitě nebude chtít jakýkoliv dobrodruh potkávat. Lidi jejímž snem je zakazovat vše, i když k tomu nemají žádnou oporu v zákoně, vyhláškách nebo čemkoliv jiném. Jejich přístup je silně arogantní a kdo chce, tak si lehce může najít veřejně dostupné zdroje týkající se tohoto problému.

ZKRÁTKA A JEDNODUŠE SILNĚ DOPORUČUJI SE TOMU LIDSKY ĎÁBELSKÉMU MÍSTU OBLOUKEM VYHNOUT. NIKDO ZDE NEBUDE VÍTÁN…

   Je tedy dobré se držet červené turistické značky i za cenu nepříjemného šutrového stoupání k rozcestí „Nad Melečským údolím“. Nepříjemný je úsek hlavně při návratu a klesání. Od rozcestí na opačnou stranu již pokračuje pohodlnější lesní cesta, kterou lze svižně, ale s obezřetností seběhnout. Postupně se dostaneme k dalšímu kratšímu, ale skalně zajímavému úseku „Nad rybářskou chatou“. Na konci „terénní vložky“. Se připojuji na asfaltovou cestu, kde zkušenější běžci opět mohou zabrat a získat při „Bezručově Moravici“ drahocennou časovou rezervu. Není málo těch, kteří tento nejstarší dálkový pochod berou jako velice poctivý běžecký trénink. Já jim zatím mohu jen tiše závidět... Kdo ví, možná se postupem času zařadím i k nim… :-)

   Po cyklostezce se dostávám do Annina údolí, kde bývá první kontrola pochodu. Vedle lomu pod Zámeckým kopcem na západ následovaný nádhernou zříceninou hradu Vikštejn. Chvíli budu po asfaltce slavných serpentin stoupat k přípojce modrozelených tras, které mě mohou dovést až k hradu, kde bývá druhá kontrola. Pak se „Bezručova Moravice“ vrací kousek zpět až k rozcestí pod Vikštejnem a zde chvíli budu klesat již jen po zelené. Při běhu zde rády do bot padají kamínky, tak určitě není od věci ještě dřív použít nějaké vhodné „návleky“. A právě na této trase (je třeba si dát větší pozor na odbočkovou „šipku“ zelené, aby člověk v celém běžeckém zápalu neseběhl příliš hodně, což zjistí většinou až na úrovni řeky s tím, že mu chybí turistické značky. Správná cesta vede jakousi vrstevnicovou pěšinou zhruba v polovině výšky hřebenu.

   A právě kvůli výhledům z této cestičky jsem se zde vydal v období mírné zimy, kdy nejsou listnaté stromy ještě takovou překážkou ve výhledu na řeku Moravici a její obrovské klikatící se „meandry“. Nemýlím se a výhledy jsou výrazně lepší než v čase jen o pár měsíců později. Minimálně v tomto ohledu se cesta vyplatila. Sem tam jsou nějaké ostrůvky sněhu, ale není to zatím tak hrozné. Podle mapy i kilometrů to vypadá, že cesta k PR Nové Těchanovice to není až tak daleko, ale opak je pravdou. Cesta je zde velice zajímavá, ale hrozně se táhne. Není příliš reálné, že chůzí bude člověk od Vikštejnu v Zálužném za hodinku. Alespoň pro mě je tento úsek místem, kde přicházejí výraznější krize. Možná je to i z důvodu „hlavy“, protože se přiblížím do krásných, ale technicky náročných a v určitém ohledu i nebezpečných míst. Na krajinu v okolí Ostravy zde přijdou vcelku exponovaná místa, kde se turistická trasa nachází třeba i několik desítek metrů nad údolím a tato hloubka je zde vidět. Ač pochod nejdu poprvé, tak vždy mě tato místa zaručeně zvyšují tep, tepovou frekvenci i jistou vnitřní nervozitu. Také i únava je zde již poměrně velká a očekávání náročného úseku ji jen znásobí.

   Na druhou stranu bych „Bezručovu Moravici“ bez tohoto úseku bral za neúplnou. Ve své podstatě pro mě jít kratší trasu než tu nejdelší nemá žádný význam. O to nejkrásnější bych byl totiž ochuzen. Inu, o některých místech se říká, že je člověk buď miluje nebo nenávidí. Tak jako u Roháčů, tak i zde jsou lidi, kteří sem nepůjdou ani za nic a pak druhá skupina, která prostě to určité mrazení v zádech potřebuje. To mrazení, které zajistí člověku bezpečný přechod. Není až tolik míst v okolí Ostravy, které by měly tuto sílu (pokud nezmíním některé srázy dávných lomů a i ty jsou už spíš součástí „horotvorné oblasti“ Nízký Jeseník než Ostravska).

   Nemohu nevzpomenout, že se také blížím k oblasti kouzelných a tajemných štol a povrchových lomů na břidlici. Pochopitelně se jedná o SDD (Staré Důlní Díla) a vstup do nic není ani trochu košér. V současnosti jsou již zajištěna. Kdysi bylo možné do některých alespoň částečně nahlédnout. Dnes již to je možné pouze přes mříže. Jedna z nich, na levém břehu Moravice, mívala často i zatopenou počvu a bez vyšších bot byla „přístupná“ jen kousek. Navíc pokud s sebou nemá člověk dobré světlo (a radši ještě jedno další jako zálohu), tak stejně moc daleko nedojde. Některá důlní díla mohou být i značně spletitá a je pak jednoduché se tam ztratit. Mnohem náročnější je s přibývající nervozitou tu správnou cestu zpět najít. To už nezmiňuji ani to, že se vše může sesypat dobrodruhovi na hlavu a pokud zde bude sám, tak mu s největší pravděpodobností nikdo nepomůže. V některých štolách jsou dokonce vysekány otvory pro skříňky na „rozbušky“ případně jinou výbušninu. Člověk, který do těchto míst nahlédne poprvé v životě si bude spíš myslet, že se jedná o nějakou malou pícku bez potrubí do komínu. Stavbu pak ohodnotí „jen“ jako nějaký podpůrný objekt a další chodby již s největší pravděpodobností hledat nebude. A to je asi dobře.

   Znalec podzemí to prokoukne a dlouholetý havíř se do takových míst s největší pravděpodobností sám cpát nebude s tím, že je to nebezpečné. Má svým způsobem také pravdu. Taky jsem to od některých slyšel. Pro dobrodruha s velkou odvahou (míra této nutné odvahy závisí na tom, zda se jedná o samotáře nebo jde se skupinou (tady odvaha stoupá s pocitem „jsou zde zkušenější“) a jak spletitý nebo nebezpečný onen důl nebo „jen“ štoly mohou být) může být zkoumání zajímavé, pro většinu lidí to je ovšem už „za hranou“. Většině lidí bude určitě stačit pocit, že zde kráčela hornická historie a i povrchové útvary jsou svým způsobem krásné. V okolí se nachází spousta takových dávných děl i spousta zbytků pomocných staveb. Krásná ukázka všeho co šlo z břidlice postavit.

   První štola na cestě s krásným vystavěným portálem je kousek severně od břidlicové haldy nad menší chatovou osadou. Je to právě ta, která má často mírně zatopenou chodbu. Další se nachází za pozemky a vedoucí ve směru oné haldy. Dále pokračuji až k hranici přírodní rezervace „Nové Těchanovice“. Zelená turistická trasa touto rezervací prochází a ukazuje mnoho krásného, dokonce i potůček, který člověk rád použije po X hodinách pochodu k doplnění tekutin. Je zde vidět spousta skalních výchozů, ale přístup k nim je velmi náročný. Jít jinak než značenou cestou nedoporučuji ani ve směru dolů k řece. Strmost svahu je zde velmi značná a opět vyšlapaná úzká cestička vychází jako to nejrozumnější. Nachází se zde několik míst, které jsou krásné, ale je třeba kráčet s obezřetelností. Po chvíli se dostaneme na hlavní cestu v Zálužném, která nás doprava dovede do Jánských Koupelí, dávného vzkvétajícího místa, nyní již jen oblasti s ruinami. Na opačnou stranu vede pochod „Bezručova Moravice“ k třetímu, poslednímu kontrolnímu stanovišti. Zde už člověk ví jak na tom je a zda do cíle v časovém limitu dojde. Pokud zde dojdu do poledne nebo nejpozději půl jedné, tak se Hradec nad Moravicí (pokud nepřijde delší velká krize) dá stihnout.

   Při pochodu člověk nemá tolik času na případné odbočky k zajímavostem a tak jsem se jim věnoval nyní při „tréninku“. Ale i tak zase jen jako menší „ochutnávky“. Přece jen je zima a den krátký. Také nemám za sebou úsek, který je asi nejnáročnější a nejnebezpečnější z celé trasy. Kdybych pokračoval na západ od třetího kontrolního bodu, tak bych se dostal k dalším štolám a jedné, která je po domluvě přístupná – Raabova [29] až [34]. Trasa pochodu, ale vede opačným směrem a tak se vydávám pro změnu po červené turistické trase až k rozcestí „U Lhotky nad jeskyní“. Ve svahu, po kterém jsem zde přišel, máme další tři štoly. Dostat se k nim dá po úzké cestičce na „křižovatce“ snad jen pár desítek metrů níž. Jsou to velice zajímavá místa, krásná i z povrchu. Odbočení na čtvrt hodiny za to určitě stojí. Pozor pokud zde bude led, sníh nebo bláto, svah je skutečně strmý, níž to vypadá, že se bude snad i „kolmit“. Ale i na opačnou stranu (do kopce) ve směru ke stále činnému hlubinnému dolu na břidlici „Lhotka“ se dá natrefit na zajímavé stavby. Ne náhodou je celá krajina po tomto materiálu pojmenována.

   Od rozcestí se po červené vydávám k místu, kterým je asi ona jeskyně, uváděná v názvu rozcestí. Terén je nejprve v klidu, ale čím víc se přibližuji, tak tím se stává obtížnější. Za chvíli se dostanu na několik desítek metrů úplně nejobtížnějšího a nejnebezpečnějšího úseku trasy. Je zde několik velice exponovaných míst a pode mnou odhaduji minimálně dvacet metrů hloubky. Jeskyní je patrně prostor vytvořený pod jakýmsi výklenkem. Těsně pod ní je i menší propadlina na jejímž dnu je zamřížovaný velice úzký vstup. Protáhnout by se jím dalo, kdyby zde mříž nebyla, ale alespoň na mě působí hodně depresivně. Většinou nemám problém prolézat úzkými plazivkami, ale zde „duch místa“, alespoň mě nějakým způsobem varuje. Podobně je tomu třeba i u jeskyně „Velká Volářka“ na západním svahu (pod sjezdovkou) Radhoště. Jednak je to tam hodně úzké (prý to prolezou jen štíhlé krásnější polovičky) a těch pár metrů nejistých kamenů nad vstupem prostě nepůsobí dobře. Proč tento pocit nemám například i u mnohem obtížnějších míst nevím. Kdo chce více o tajemných místech, tak může hledat videa například zde: [35]

   Následuje překonání několika skalek s krásnými, srdce rozbušujícími pohledy do údolí a úzká cestička po níž běžet dodává nemalou dávku adrenalinu. Po skalkách zde existuje ještě několik nejistých míst a zvýšenou pozornost na to kam dávám nohy je třeba dávat stále v úseku přibližně jednoho kilometru. Ale zaručuji, že pokud toto míso dáte, tak se zde s největší pravděpodobností budete chtít zase vrátit. V lednu byly některé místa „zpestřena“ i ledovými a sněhovými poli. Naštěstí se je dalo vcelku bezpečně překonat, i když v některých místech bylo třeba podrážku boty pokládat na centimetry přesně mimo led a nejistý sníh.

   Odtud se za chvíli připojím na vyústění pěšinky k širší lesní cestě vedoucí až do řeky. Kde je možné se zchladit, ale v žádném případě nepít – už nejsme v nedostupné divočině bez rizika znečištění. Chvíli mírně stoupám od Moravice nahoru, kde se již připojím na pohodlnou širokou lesní cestu sjízdnou i pro auta (ty zde ale zatím stále nesmí). Přicházím do osady (už nemám sílu běžet) až dojdu ke kempu a asfaltové cestě po které budu delší dobu stoupat. Na pravém svahu vidím obrovské trubky vedoucí vodu až z hráze Kružberku do místní malé vodní elektrárny. Odtud už dojdu do Podhradí na autobusovou zastávku a protože asi za ¾ hodiny mi jede spoj do Opavy, tak už ani moc na cestu dále kolem Moravice do Hradce neuvažuji. Ono se i slunce blíží k západu a já sám jsem nějak nečekaně hodně unavený. Pociťuji to trochu jako prohru, ale nevadí.

   Výsledkem je zkušenost, která by mě jinak nenapadla. Možná půl roku i během zimy jsem se věnoval především běhání, ale vždy to bylo maximálně do vzdálenosti zhruba půlmaratonu (kromě jedné výjimky, kterým byl můj první „soukromý“ maraton v životě, popsaný zde: [36]) Nejpodstatnější zkušenost z výletu je:

   ANI INTENZIVNĚJŠÍ KRATŠÍ BĚH (DO CCA 20KM) NENÍ DOSTATEČNOU NÁHRADOU PRO VYTRVALOST DÁLKOVÝCH POCHODŮ.

 

 

   DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.bezvabeh.cz/treninkovy-denik/bezec/31261-tomas-nejedly …Tréninkový deník.

[2] https://www.turistika.cz/cestopisy/jak-jsem-sel-nas-nejstarsi-dalkovy-pochod-cast-prvni-lehky-uvod/detail

[3] https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-sel-nas-nejstarsi-dalkovy-pochod-cast-druha-usek-od-hradce-nad-moravici-k-vikstejnu/detail

[4] https://www.youtube.com/watch?v=xT7czHOLais … Weisshuhnův kanál, až do odkazu [8].

[5] https://www.youtube.com/watch?v=gGKS7XouiiU

[6] https://www.youtube.com/watch?v=MB_aQ-4wGZk

[7] https://www.youtube.com/watch?v=cqJHdIRb99I

[8] https://www.youtube.com/watch?v=VBPvUn_NWS0

[9] https://www.youtube.com/watch?v=I35UedKqviw … Bezručova Moravice 2024.

[10] https://www.youtube.com/watch?v=IJaL7Aamrvg … Hornické památky nedaleko Zálužné.

[11] https://www.youtube.com/watch?v=Wd2MSJr0LMQ … Cesta ke štolám nad řekou Moravice.

[12] https://www.youtube.com/watch?v=1dxkYek26Q0 … Má první „Bezručova Moravice“.

[13] https://www.youtube.com/watch?v=XWG6C7dpQNU … Nejkrásnější, ale zároveň i nejobtížnější úsek „Bezručovy Moravice“.

[14] https://www.youtube.com/watch?v=fSsvGEiZQ2k

[15] https://www.youtube.com/watch?v=z8cAzFhmOZo

[16] https://www.youtube.com/watch?v=Jd9mDcc7d00

[17] https://www.youtube.com/watch?v=ZS38io7nu6g

[18] https://www.youtube.com/watch?v=jS78ZQMs1vU … Vikštejn při jedné z předešlých „Bezručových Moravic“.

[19] https://www.youtube.com/watch?v=MB_aQ-4wGZk … Nevšední ostrý hřebínek „Kozích hřbetů“ při jedné z předešlých „Bezručových Moravic“.

[20] https://www.youtube.com/watch?v=VBPvUn_NWS0 … Weisshuhnův kanál.

[21] https://ostrava.rozhlas.cz/barabove-na-vitkovsku-po-sobe-zanechali-mnohe-silnice-zeleznice-i-nahon-6969613 … Barabové.

 

[22] https://www.tv-adams.wz.cz/vodni_dila/380.html … Informace o malé vodní elektrárně (MVE) Žimrovice.

[23] https://www.tv-adams.wz.cz/vodni_dila/382.html … MVE Podhradí.

[24] https://www.pod.cz/portal/SaP/cz/pc/Mereni.aspx?id=300021396&oid=1 … Aktuální průtok Moravice – Branka.

[25] https://www.tv-adams.wz.cz/vodni_dila/1176.html … MVE Kružberk

[26] https://www.pod.cz/stranka/kruzberk.html

[27] https://www.vut.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=5096 … Popis základů a lehký úvod k elektrárně v Podhradí.

[28] https://opavsky.denik.cz/zpravy_region/vodni-elektrarna-podhradi28032014.html ...MVE Podhradí.

[29] https://www.kudyznudy.cz/aktivity/raabova-stola-v-zaluzne-bridlicova-stola-ve-vitk … Raabova štola, až k odkazu [34].

[30] https://turista.vitkov.info/krajina-bridlice/raabova-stola/

[31] https://os-zaluzne.webnode.cz/dedictvi-bridlice-naucna-stezka/

[32] https://www.brouzdak.cz/priroda/jeskyne-a-propasti/raabova-stola-v-zaluzne

[33] https://toulave-slapoty.cz/raabova-stola-zde-se-kutala-bridlice/

[34] https://6606003bc5.clvaw-cdnwnd.com/c1be9b9596ed7bae692e86bf877625ae/200001461-02ce803c81/Infolet%C3%A1k%20Raabova%20%C5%A1tola%20w.pdf

[35] https://www.youtube.com/@vyletypodzemiaurbex-galbyt9347 … Kanál s videi o podzemí a urbexu. Autor a skupina okolo něj má neskutečnou odvahu a vzhledem k tomu, že stále videa dodávají, tak i nemalou míru štěstí, že se dostali i ven. Určitě v některých videích jsou i štoly na Vítkovsku, ale základem URBEXu je i to, že se zásadně neudávají přesné popisy míst, takže se nikdy z videa nedovíte, kde ona ruina nebo tajemný pozemní důl či štola je. Přiznám se, že při některých jeho videích mi běhá mráz po zádech, co kdyby se něco stalo nebo třeba „jen“ v labyrintu nenašli cestu zpět a „došlo jim světlo“. Na druhou stranu asi má dobrodružná duše je stále tak zvědavá, že se s chutí dívá dál… Při pohledu na videa z ferat také vidím, že jsou na tom zkušenostmi, znalostmi i schopnostmi mnohem mnohem dále. JEN JIM PŘEJI AŤ MAJÍ STÁLE TOLIK ŠTĚSTÍ JAKO DOSUD.

[36] https://www.turistika.cz/mista/jak-jsem-bezel-svuj-prvni-soukromy-nezavodni-maraton-ve-svem-zivote/detail … Můj první „soukromý“ maraton v životě.

[37] https://www.youtube.com/watch?v=AjtS1zMeiEM … Podle map mohu hádat snad štola Lhotka číslo 8, ale netuším. Dnes by již podle fotek měla být mnohem lépe zajištěna a skutečně nepřístupná. Tedy pro případné dobrodruhy nemá cenu se zde vůbec vydávat. I podle dalších informací od jiných nebo „mezi řádky“ se začínají podobné objekty (například důl a koksovna Svoboda v Ostravě se stále „dobývaným“ vrcholem „Přívozské haldy“ nebo ještě populárnější „Heřmanické haldy“) mnohem poctivěji hlídat. Inu „Horní zákon“ majitelům nařizuje „vstupy zabezpečit proti neoprávněnému přístupu“. To se dlouho nekonalo a očima dobrodruhů to určitě nebude příliš chváleno. Situace již je taková. Stejně tak se na druhou stranu „mezi řádky“ občas objeví zpráva, že by se některé místa mohly veřejnosti zpřístupnit. Otázkou je kdy. Jednou z nich je například plavba na lodičkách v Jezerním dolu (další břidlicový důl na Severní Moravě) některé další, možná i v oblasti dolu Lhotka. Aby se to podařilo si můžeme od srdce přát, ale je otázka kdy a jestli vůbec něco takového nastane. Bohužel „ryzích“ exkurzí, které by člověku daly zabrat, ale něco podstatného ukázaly je jako šafránů.

[38] https://www.youtube.com/watch?v=pIU8c2B_H3A … Hádám, že asi jeden důl ve vojenském újezdu Libavá.

[39] https://www.youtube.com/watch?v=q2mBgpl_kFc

[40] https://www.youtube.com/watch?v=f8I4xbpaasM

[41] https://www.youtube.com/watch?v=R66aMVKUjVU … Na začátku videa by měla být poslední štola (komora) v severním svahu pod červenou turistickou trasou u rozcestí „U Lhotky nad jeskyní“ a dále možná (vůbec si nejsem jistý) onen nepříjemný, depresivně působící nízký vstup – kam by mě ani za boha nedostali, u nejtechničtějších úseků „Bezručovy Moravice“.

[41] https://www.youtube.com/watch?v=9lEmt-MT2aQ … Důl ve VÚ Libavá.

[42] https://www.youtube.com/watch?v=AHMfcRuwhgs

[43] https://www.youtube.com/watch?v=b4c8-r3Nfhg … Raabova štola.

[44] https://www.youtube.com/watch?v=oDxFJH7b21o

atd., atd.