U pramene Těšíkovské kyselky
Turistické cíle • Minerální pramen
Návštěva vývěru Těšíkovské kyselky se měla stát zlatým hřebem mého putování po lomech v jižní části Nízkého Jeseníku, ale moc nechybělo a já ji neviděl. Na vině byla únava dvacetikilometrovým pochoďákem již zhuntovaného těla, hlavně kolínek, která z toho všelikého předchozího chození a průzkumů málem dostala hysterický záchvat. Po chvilce odpočinku na lesní zastávce busu poblíž bývalého Těšíkovského mlýna si ale nakonec dala říct a já mohl k asi kilometr vzdálenému minerálnímu pramenu přece jen vyrazit. Moc času jsem ale kvůli spoji k domovu na jeho prohlídku neměl.
Místo s vývěrem kyselky se do hledáčku zvídavých lidí dostalo již v sedmdesátých letech 17.století (pro hnidopichy roku 1678), ale ten hlavní boom zažilo až za první republiky, kdy zde byl vyhlouben 63 m hluboký vrt a minerální voda zásobovala plnírnu dolanského A.Nassvetra. (Jen tak mimochodem – tenhle pán měl před svým jménem předponu Mudr.)
Pramen Těšíkovské kyselky se brzy stal oblíbeným výletním místem a před druhou světovou válkou zde byla zbudována dokonce i hospoda. Ta ale hned po válce vyhořela a nová se tu od té doby nepostavila...
Po válce byl vrt znárodněn, po sametu v restituci vrácen původním majitelům a ti jej obratem darovali městu Šternberku. Poněvadž bylo místo (hlavně altánek) notně zdevastované, prošlo roku 2004 celkovou rekonstrukcí a samotnému prameni se dostalo líbivé umělecko-kamenné úpravy.
Jak jsem mohl sám vidět, je atraktivním turistickým cílem i v dnešní době a já zde potkal mnoho návštěvníků jak pěších, tak i těch s bicykly. Místních s kanystry tu ale kupodivu moc nestálo. Vlastně tady nějakou nádobu, do níž by si minerálku nabral a pak odnesl domů, v rukou nedržel nikdo. Odpověď mi dal samotný pramen, mající v sobě tolik železa, že zbarvil vývařiště v kameni do rezava. Namísto avizovaného průtoku třiceti litrů za minutu totiž ronil v krátkých intervalech jen malé množství tekutiny a vypadal jako čurající prostatik!
I sklonil jsem se, abych nabral tekutinu alespoň do dlaní, usrkl a s uspokojením zaregistroval, že zdejší silně mineralizovaná voda s vysokým procentem CO2 chutí tak trochu připomíná moji oblíbenou (samozřejmě ale neslazenou) Ondrášovku...