Ústí nad Orlicí - nejhezčí městský rynek

Turistické cíle • Náměstí

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

V našich městech narazíme - dle terénu, na kterých byla sídla vystavěna - na náměstí rovinná anebo svažitá, ale ta opravdu krásná nemají s tímto povrchním rozdělením nic do činění. Základním faktorem určujícím jejich vzhled vždy byl běh času a právě všechna ta historická náměstí obklopená nádhernými fasádami domů různých slohů (spolu s nezbytnou radnicí) jako by k vnímavému návštěvníkovi promlouvala i jazykem prapůvodních usedlíků.

Stačí se kol dokola pozorně rozhlédnout, pokochat se památnými měšťanskými domy, na chvíli přivřít oči... a možná že i vy najednou uslyšíte namísto burácení automobilových motorů skřípání povozů tažených páry koní a radostný hlahol lidu přemísťujícího se na městském jarmarku od jedné atrakce k druhé a od krámku ke krámku...

Jeden takový na představivost velmi působivý ryneček najdeme vysoko ve svahu ostrohu vypínajícího se nad soutokem Tiché Orlice a Třebovky. Tohle nové „Oustí“ nad původní slovanskou osadou založili ve druhé polovině třináctého století páni z Drnholce. Samozřejmě tak neučinili svévolně, ale na příkaz panovníka, krále železného a zlatého – Přemysla Otakara II., a v té době se jednalo o největší kolonizační akci v dějinách Českého království.

Ústí bylo zbudováno ve svahu kopce podle klasické středověké šablony: okolo náměstí (v tomto případě tvaru lichoběžníku 70 x 50 m) se na všechny světové straně rozbíhala síť pravoúhlých uliček a ulic a tenhle prastarý půdorys městského centra se nezměnil dodnes.

Změnil se ale název města, které je se svými téměř patnácti tisíci obyvateli pátým největším sídlem Pardubického kraje. V době svého založení mělo dvě jména – Ústí a Wilhelmswerd (Vilémův Ostroh, to podle zakládajícího drnholeckého pána) a stalo se druhým správním střediskem Lanšperského panství. Po bitvě na Bílé hoře panství až do roku 1848 vlastnili Lichtejnsteinové, pak už se Ústí stalo samostanou obcí.

Změnila se také podoba rynku: po velkém ničivém ohni v roce 1705 shořela stará dřevěná radnice a její už zděná následovkyně byla dokončena roku 1723 lichtejnsteinským stavitelem Janem Kristiánem Auerem. Spolu s ní se do barokního hávu převlékla i většina měšťanských domů na rynku stojících a v jeho středu přibyla nezbytná ozdoba – Mariánský sloup. Budova „nové“ radnice pak doznala podstatné proměny v roce 1850, kdy byla kvůli již nedostačujícímu interiéru podstatně rozšířena a její zvětšený objem se od té doby v Kostelní ulici dotýká i staré školy z roku 1793. Vlastní radnice byla navýšena o patro a střecha o působivou hodinovou věž. (Vzdálenější vysoké průčelí chrámu Nanebevzetí Panny Marie pak dělá radnici a rynku důstojné, téměř až monumentální pozadí...)

Druhá polovina devatenáctého století byla závěrečnou etapou proměny rynku, kdy se všechny původně roubené měšťanské domy změnily na domy zděné a pod nimi se rozklenula podloubí. Na straně severní a západní zůstala zachována až do současnosti, částečně loubená je pak ještě ulice Mistra Jaroslava Kociana, která z náměstí vybíhá směrem půlnočním.

Půvabné podhorské město Ústí nad Orlicí se tedy může ve svém historickém centru pochlubit nadmíru půvabným Mírovým náměstím, které v sezóně ožívá zvýšeným počtem cizích čumilů a obdivovatelů.

V předvánočním čase se pak slavnostně vyzdobený rynek stává centrem Ústeckého Adventu a v první polovině června na něm každoročně probíhá Týden dobré pohody – Město v pohybu, ve kterém prostranství ožívá spoustou kulturních i sportovních akcí...

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.974, 16.394)

Poslední aktualizace: 17.2.2019

Vyhledání vlakového spojení na výlet