Valašský šenk u Vizovic

Na toto místo jsme s manželkou (samozřejmě plánovaně) narazili při našem výletním okruhu po krásách Vizovic a okolí. Lázeňskou ulicí jsme vyrazili proti toku Želechovského potoka, zprava i zleva cestu lemovala zástavba různorodých a zajímavých rodinných domků... i na ten potok jsme se z mostku podívali. Pak se objevilo vpravo u silnice parkoviště a na protější straně jsme dřevěnou branou vstoupili do "pohádky." Samozřejmě ne doslovně - (nepíšeme přece scifi literaturu), ale v přeneseném slova smyslu. Co si ale má člověk pomyslet o areálu s velikou a menší dřevěnou budovou, které jsou vystavěny v tradičním valašském stylu a všude okolo vás jsou po nádvoří rozmístěny tolik typické předměty, nástroje a jiné artefakty tohoto "divokého lidového etnika," jakými jsou např.originální žebřiňák, mlátička a další a další předměty?!? Tento zvláštní areál je celý celičký opravdu takový ten "náš," valašský, a právem nese název Valašský šenk. Což napovídá, že sa tu neenom slivovička rozlévá a pivisko čepuje, ale takéj všelijaké ty speciality z valašskéj kuchyně pěkná cérka šenkýřka každém hostovi na okoštování donese...

Díky vstřícnému personálu a hlavně velice ochotné paní, stojící v interiéru restaurace za výčepem, bylo nám umožněno focení interiéru nejen v hospodě, ale také v sousední Jelínkově izbě, bazénu za hospodou a jiných atrakcí. Tady bych chtěl dodat, že pokud jsme se na nádvoří šenku cítili jako při vkročení do pohádky, interiéry nám už skutečně vyrazily dech!! Na stěnách restaurace snad není místa, které by nezdobily dobové valašské předměty jako staré dýmky, hrnce kameňáky, valašky a jiné a jiné věci... a mezi nimi rozmístěná díla lidových valašských umělců. A to vše je zařízeno s takovým estetickým cítěním, že tohle mohl takto sestavit snad jen profesionální aranžér! Aby atmosféra "ryzího a útulného valašství " byla naprosto dokonalá, nechybí v interiéru plameny živého ohně, které si vesele plápolají (v rovněž stylovém krbu), a dodávají místnosti restaurace téměř snovou dimenzi... Valašský šenk je z pohledu návštěvníka asi tak na půl cesty mezi Restaurací kolibou a skanzenem! Dlužno dodat, že jeho interiéry jsou ještě krásnější než ty, které jsme vloni viděli při návštěvě toho "pravého" v Rožnově pod Radhoštěm!

(V interiéru restaurace může v hlavní místnosti a přilehlém salonku zasednout ke stolu na 70 lidí a na nádvoří se nachází ještě zahrádka s obsluhou. Valašský šenk slouží taktéž jako penzion. Hostům je k dispozici 37 lůžek a po ubytování mohou relaxovat ve venkovním hotelovém bazénu či se pobavit hrou v kuželky, děti mají na nádvoří dětský koutek. Součástí areálu je též stylová "Jelínkova izba," kde si v rovněž ve velice příjemném a útulném valašském prostředí může s chutí zapět při ochutnávce slivovičky 25 účastníků podnikového školení či rodinné oslavy. Při studiu jídelního lístku mne, pravda, trochu překvapila vyšší cena těchto valašských laskomin, ale manželka do mne dloubla loktem a doporučila mi, abych se podíval také na tu gramáž... a že jsou potom takto veliké porce cenově naprosto přiměřené! Souhlasím s názorem pána od stolu v restauraci: když mu paní šenkýřka doporučila jakési jídlo, tak prohlásil, že takové podobné je všude a že chce raději takovou typickou specialitu, kterou ještě nikdy nejedl! A objednal si "střapačky"... (Hlavními složkami této krmě jsou halužky s domácím zelém a uzeným.) Podle jeho nadšených grimas a pohledů při jídle mu muselo moc chutnat a nadělal nám takové chutě, že kdybychom nevyjeli na výlet až po obědě, taky by jsme si tu něco dobrého objednali, ale to bude až někdy příště...)

I když je současný Valašský šenk stavbou sice stylovou, ale přece jen novodobější, zařazuji ho mezi historické domy z toho prostého důvodu, že stojí na místě památných lázní a restaurace " U Mojžíše." První kamenná budova, sloužící pro potřeby sirnatých lázní a také jako originální Lovecký zámeček pro vizovické panstvo, byla vystavěna r. 1747 na popud samotného majitele panství H. Hanibala. Asi neuhodnete, v jakém že stavebním slohu byla vystavěna? Napovím vám, že byl naprosto totožný se slohem, jaké mají budovy vizovického zámku... V pozdějších letech byla budova lázní a restaurace několikrát přestavěna a začala sloužit už jenom jako zájezdní hostinec. Díky nově zbudované střelnici - (střílelo se do ručně malovaných terčů, část z nich můžete vidět při prohlídce hradu v Malenovicích u Zlína), a také velkému tržišti,na kterém se prodával různý dobytek - měla hospoda o tržby dobře postarané!! První velké rekonstrukce se Valašský šenk dočkal v letech 1965-66. Ta poslední byla dokončena už po "sametové revoluci" v roce 1995 novými majiteli. A v takovéto podobě ji mohou spatřit všichni návštěvníci tohoto čím dál víc oblíbenějšího výletního místa, které se nachází jen asi 1 km od středu města Vizovic...

(K článku čerpány některé informace z web.stránek Valašského šenku.)