Vápenky v Moravském krasu

Pozůstatky tří významných vápenek v Moravském krasu: Velká Dohoda, Malá Dohoda a vápenka Na Bradinách - Šošůvka.

Vápenka Velká dohoda

Vápenka Velká dohoda, společnost s názvem Velká dohoda mezi sebou uzavřelo devět vápenických rodin z nedalekého Lipovce.
V roce 1928 postavili vápenku a za necelého půl století jejího provozu v ní vypálili přes milion tun vápence, který byl vytěžen v přilehlém kamenolomu.
Ve své době byla největší a nejmodernější vápenkou v Moravském krasu a její vysoce kvalitní produkt byl znám po celé střední Moravě. Je příkladem posledního stadia technologického vývoje vápenických pecí.

Vápenka Malá dohoda

Vápenku Malá dohoda zbudovalo počátkem 30. let 20. století společenství vápeníků z Lipovce, kteří tak konkurovali jinému spolku, který nedaleko postavil vápenku Velká dohoda. Ve vápence se pálilo vápno ještě v 70. letech 20. století, avšak provoz byl z důvodu zastaralé technologie ukončen. V lomu se však vápenec těží dosud.

Vápenka Na Bradinách

Vápenka Na Bradinách mezi Sloupem a Šošůvkou, je v dezolátním stavu a hrozí zřícením. Navíc se nachází na oploceném soukromém pozemku.

Ukázka z povídky Josefa Šamalíka-Skalského „Vápeníci – to jsou chlapci!“, napsané v roce 1914:

Mluvte si co chcete, není nad vápeníky! Jsou sice plni popela a prachu, oblečeni jsou jen tak, ale přes to šelmy vybíjené. A projde jim vše. Za co by jiný smrtelník kašlal v base několik dní, ba i týdnů, naši vápeníci provedou beztrestně….

V mnoha krajích toto odvětví výdělku horských rolníků není známo. A jak by také bylo! Mnozí mužové znají naše vápeníky jen tak, že je vidí jezditi s bílými fůrami po osadách a křičeti:

„Vááápnóóóó!“

Zato hospodyně naše vápeníky lépe znají. Vždyť jsou s nimi v „obchodním“ spojení. Sotva se na dědině ozve vápenické „Vááápnóóóó!“, už naše hospodyně shání ošatku a peníze. Vápna na podličování je vždy třeba….

… málokdo pováží, co se vápeníci napracují, než tu fůrku vápna docílí. Z vápencových skal lámou lamači modravý vápenec, který vápeníci dovezou k vápenici. … Ten se roztluče na menší kusy. Palič naskládá kámen do vápenice a vrch zamaže blátem, do něhož pak udělá díry, aby táhl „cuk“. V ohnisku se topí. Oheň je pod složeným kamením a proniká celou vápenicí. Ta se roztopí dřívím do „běla“. Až je kámen spálen na vápno, nechá se vápenka vychladnout; vápno se vybírá přímo na fůru.

Nyní se už starodávné vápenky ruší, poněvadž je dříví strašně drahé. V horách se zavádí vápenice kruhové, v nichž se vypaluje uhlím. Ovšem, vápno z kruhovek není takové jakosti, jako bylo ze starých vápenic. Naši vápeníci kupují vápno z kruhovek a rozvážejí je po obcích. Jsou vlastně už jen obchodníky s vápnem.

Kde jsou ty časy, kdy vápeníci byly pány! Byli sice zaprášení, ale opasky měly plné „renščáků!(Pozn. rýnských dukátů). A byli samý šprým. V Boskovicích mívali o trhu svůj „štont“ (místo).Stávali tam pohromadě na rynku ostrovští, lipovští, žďárští a j. Poutali vždy pozornost celého trhu. Křičeli, vadili se, ale jen na oko….

Kdo viděl vápeníky na trhu, myslel by, že ti lidé nenávidí a pronásledují jeden druhého až na život. Zatím vápenící se po trhu sešli „U Žemlů“ (Pozn. tradiční vyhlášená hospoda v Boskovicích u cesty směrem k Moravskému krasu) a tam si pak popřáli….