Věžový vodojem v Dašicích

Tato stavba vznikla v souvislosti s budováním skupinového vodovodu pro okolí Dašic. Samo městečko se k tomuto projektu připojilo proto, že dosud dodávaná pitná voda byla špatné kvality, což bylo příčinou častých epidemií tyfu a jiných onemocnění. Autorem projektu měl být podle zmínky Josefa Janiše v „Dašických ozvěnách“ z dubna 2001 místní stavitel Ing. arch. Josef Huráň a stavět se mělo začít v roce 1914. Nedlouho po rozjetí výstavby však vypukla 1. světová válka, a tak nastal postupný nedostatek pracovních sil a nakonec též finančních prostředků, takže stavba byla přerušena. Jelikož o jeho výstavbě není v pamětní knize žádná zmínka, nepodařilo se mi přesně dohledat, kdy se tak stalo, protože oficiálně se na skupinovém vodovodu pracovalo přes celé válečné období. Odhaduji to však na rozmezí let 1915-1916, neboť se tak dělo v celém okolí.

Náhodou se mi však dostal nedávno do rukou výtisk „Venkova“ z 3. prosince 1915, kde se píše toto:

„Vyhláška.

Správní výbor skupinového vodovodu obcí Vysoká, Litětiny, Horní Roveň, Dolní Roveň, Komárov a Dašice v okresu Holickém zadá veřejným nabídkovým řízením stavbu skupinového vodovodu pozůstávající ze zachycení pramenů, pramenných jímek, sběrné jímky, zemního vodojemu, věžového vodojemu a rourovodu 27.486 m. délky, event. s 220 domovními přípojkami. Stavební náklad (bez přípojek) činí okr. 477.000 K.

Do projektu nahlédnouti možno ve dnech 1. až 10. prosince 1915 v obecní úřadovně v Dolní Rovni vždy od 9. do 12. a od 1. do 3. hodiny, kde též lze dostati lze za cenu 10 K (neb opsati) otisk rozpočtových položek spolu s podmínkami a smlouvou, které jsou závaznými pro nabídkové řízení, zadání a provádění stavby.

Zapečetěné a příslušně kolkované nabídky spolu s vadiem, činícím 10 proc. summy nabídky, odevzdány buďtež do 14. prosince 1915 předsednictví správního výboru v Dolní Rovni, pošta Roveň u Moravan.

Na později došlé nabídky nebude brán zřetel. Stavba zadána bude buď v celku, event. zemní a věžový vodojem odděleně aneb dle č. 6 podmínek odborným podnikatelům, při čemž správní výbor ve svém rozhodnutí není vázán výší nabídky.

V Dolní Rovni, dne 28. listopadu 1915.

Místopředseda: MUDr. Leop. Liebich. Předseda: Václav Udržal. Pokladník: Josef Schejbal. Jednatel: Václav Kohoutek. Tajemník: Jan Pilný.“

Právě z výše zmíněného textu můžeme dovodit, že k výstavbě věžového vodojemu nemohlo dojít v roce 1914, jak se traduje, ale až na přelomu let 1915-1916, kdy musela být též přerušena kvůli již zmíněným válečným událostem. Dalším důkazem mého tvrzení je to, že projekt zmíněného skupinového vodovodu byl schválen až 9. února 1915 výnosem c. k. ministerstva orby a řízení ohledně něj proběhlo 8. a 9. března téhož roku. 8. února 1918 navíc c. k. ministerstvo orby prodloužilo termín dokončení vodovodu.

Je však možné, že se stavět vůbec nezačalo a na místo byl dovezen pouze materiál, případně byly provedeny nějaké zemní práce. Ani tato varianta se nedá vyloučit. Jisté je tedy pouze to, že kolaudace stavby proběhla 19. prosince 1921, přičemž stavbu vodovodu provedla firma Továrna na měděné a kovové zboží Josef Schroll z Nového Bydžova (15 dělníků bylo na stavbě zaměstnáno v rámci projektu na zmírnění nezaměstnanosti) a stavbu vodojemu společnost Technická kancelář Fy. Ing. Jar. Matička Praha-Karlín. I zde je však nejasnost. V některých pramenech se tvrdí, že byl autorem projektu již zmíněný Ing. arch. Josef Huráň, v jiných zdrojích, že se jednalo o plány Ing. Jaroslava Matičky. Nejspíše je pravda uprostřed, neboť původně byly schváleny plány prvně zmíněného stavitele, ale v nějakých ohledech se ukázalo, že jsou nevyhovující a byly přepracovány právě Ing. Jaroslavem Matičkou. Nedá se rovněž vyloučit, že výtvarnou schránku má na svědomí právě místní stavitel a technickou Ing. Matička, který byl vyhlášeným odborníkem v oblasti vodárenství a vodního stavitelství.

Dlouhou dobu nevydrželo v původním stavu ani železné vodovodní potrubí, jež bylo pokládáno od roku 1915. Správa skupinového vodovodu pro Roveň, Litětiny, Komárov, Vysokou a Dašice konstatovala počátkem 20. let 20. století, že tamní vodovod vystavěný z železného potrubí je na mnoha místech zničený rzí, a tak se ho rozhodla nahradit železobetonovým potrubím, jež mělo i tu výhodu, že vydrží též vysoký tlak. Dokladem toho je zmínka ve „Venkově“ z 27. ledna 1928: „Skupinový vodovod přes Roveň, Litětiny, Komárov, Vysokou a Dašice, v r. 1915 založený, přestal bezvadně fungovat letos z jara. Proto se členové a správa tohoto skupinového vodovodu rozhodli k nástavbě v obci Dolní Roveň troubami železobetonovými, vycházejíce z toho přesvědčení, že trouby železné, jmenovitě tažené zinkované, ve spodinách žíravých jsou vyhazováním peněz. Provozní tlak v Dolní Rovni jsou 3-4 atm. Potrubí zřídil Fr. Ruml, Platěnice, p. Moravany.“ Následovaly však další problémy, protože v letních a sušších obdobích nebylo v dašickém vodovodu vody nikdy dost vody a roku 1934 vyschlo potrubí úplně, protože v Rovni prostě uzavřeli hlavní potrubí a vodu dále nepustili, což vyvolávalo různé hádky a třenice, neboť Dašice zaplatily 51 % z celého stavebního nákladu vodovodu a vodu pak v době potřeby jeho obyvatelé neměli. Proto později docházelo k dalším úpravám tohoto gravitačního vodovodu s vodou z lesních pramenů u Jaroslavě a s vodojemy v Rovni a Dašicích pro 2 500 hl., a to dokonce i za německé okupace. Výsledek však nepředčil očekávání a bylo jasné, že musí vzniknout úplně nový a modernější vodovodní řad, který byl nakonec vybudován Pozemními stavbami n. p. Pardubice v letech 1969-1971, přičemž tato akce vyšla na více než 5 milionů Kčs.

Vodojem, který byl naposledy zrekonstruován v roce 1967, je 24 m vysoká věž s kruhovým půdorysem a vysokým soklem, který je vyzděn z hrubě otesaných pískovcových kvádrů. Válcová a hladce omítnutá noha je postavena z cihel a vertikálně členěná lizénami. Ve střední části má trojici kosočtvercových oken z luxferů v elipsovitém ostění. Nad ní se nachází vodní rezervoár s 8 malými kruhovými okénky ve spodní části a stejným počtem polokruhových osvětlovacích oken. Jeho objem je 90 m3. Střecha vybíhající v lucernu s malou věžičkou na vrcholu je od rekonstrukce v roce 1967 oplechována pozinkovaným plechem. Předtím byla kryta eternitovými šablonami. Uvnitř vodojemu je situováno točité železobetonové schodiště s kovovým zábradlím a středem dříku vede dvojice potrubí. Více o vodojemu, který dnes náleží společnosti AmiCom Teplice s. r. o., se dá nalézt zde: http://www.vodarenskeveze.cz/Dasice/Dasice.html.

Věžový vodojem v Dašicích na mapě