Vizovická vrchovina (1): Rozhledna na Vartovně, a okolí

Vizovická vrchovina (1): Rozhledna na Vartovně, a okolí (04/2020)

Vizovická vrchovina je poměrně rozsáhlá kopcovitá oblast na východní Moravě vyplňující území mezi Dolnomoravským úvalem na západě, Bílými Karpaty na jihu, Javorníky na východě a Hostýnskými vrchy na severu. Střední nadmořská výška vrchoviny je 339 m n. m., hlavní hřeben nad Vizovicemi dosahuje 600 – 753 m n. m. (nejvyšší vrchol Klášťov).

Převážná část Vizovické vrchoviny leží ve Zlínském kraji. Část kolem města Vizovice je státem chráněna jako Přírodní park Vizovické vrchy, jihovýchodní část kolem Slavičína zase v rámci Chráněné krajinné oblasti CHKO Bílé Karpaty. Další Přírodní park Želechovické paseky leží nedaleko Zlína nad Želechovicemi n. Dřevnicí a východně od Uherského Hradiště se nachází Přírodní park Prakšická vrchovina. Všechny tyto oblasti Vizovických vrchů tvoří cennou kulturní krajinu dokumentující spojení člověka s přírodou.

V nejvýchodnějším cípu Vizovické vrchoviny mezi Vizovicemi, Vsetínem a Valašskou Polankou se nachází velmi malebná část tohoto pohoří s pastvinami, loukami, osamělými staveními a pěknými lesy. Smrk sice již sežral zčásti kůrovec, ale zůstává pořád velký podíl listnatého porostu. Nejvyšším bodem této partie Vizovických vrchů je Vartovna (651 m n.m.), která své jméno dostala v minulosti podle hlídek, které odsud hlásily nebezpečí (vartovaly) a zapalovaly varovné ohně.

Na jejím vrcholu se nachází krásná kovová rozhledna Vartovna, kterou provozuje obec Seninka, a která byla návštěvníkům zpřístupněna v roce 2009. Autorem návrhu stavby je zlínský architekt Ivan Bergmann. Kovová spirála je 37 m vysoká a je osazena na kamenném soklu. Vstup se nedá uzamknout a tak je rozhledna přístupná po celý rok. V letní sezóně je o víkendech přítomna obsluha, která vybírá vstupné a prodává drobné občerstvení a pohlednice.

K rozhledně vede několik značených stezek ze všech směrů. Nejvíce chozená je 3 km dlouhá nenáročná stezka po žluté od hotelu Sirákov, u kterého se dá i zaparkovat. Nejkratší přístup je z obce Seninka, pouhých 1,5 km po žluté značce. Pokud se chcete více projít po místních loukách, jděte z Prlova (4 km po žluté a modré značce, nebo po neznačené cestě k vrcholu Lány a dále po zelené), nebo z Pozděchova (4,5 km po modré), nebo z Ubla (6,6 km po žluté a dále po zelené). Z Jasenné pak trasou dlouhou 3,8 km po naučné stezce, která se později napojí na žlutou od Sirákova, nebo z Liptálu 3,6 km po zelené. Kombinacím se meze nekladou. Na vrcholu se také kříží dvě cyklotrasy.

Na vyhlídkové plošině rozhledny jsou parádní informační tabule – fotografie výhledů na všechny světové strany s popsanými vrcholy. Při dobré viditelnosti je z rozhledny možné přehlédnout kus Valašska, ale i vzdálenější krajiny. Kromě dalších vrcholů Vizovické vrchoviny jsou zčásti vidět také Bílé Karpaty, Javorníky, Beskydy, Vsetínské vrchy, Hostýnské vrchy, Chřiby, při troše fantazie a opravdu dobrých rozptylových podmínkách také kousek slovenské Malé Fatry. Pěkně je odtud vidět rozhledna na Kelčském Javorníku, nejvyšším vrcholu Hostýnských vrchů. Letecký pohled je na některé obce v okolních údolích a v dálce pak vidíme města Vizovice a Zlín.

Webové stránky rozhledny: www.vartovna.cz

Sirákov/Syrákov – sedlo na silnici č. 69 Vizovice – Vsetín je známé svými zimními kolizemi náklaďáků často blokujících průjezd, i když v posledních letech takové zimy ani nebývají. Přesně na nejvyšším místě sedla je hranice mezi okresy Zlín a Vsetín. V sedle se nachází hotel Sirákov, kam se v minulosti jezdívalo na smaženou hlívu ústřičnou, kterou nikde nedělali tak dobrou jako tady.

Název Sirákov nebo Syrákov? - obojí je správně, protože jak se shodli i v jazykovém ústavu, dnes již nelze dohledat původ názvu. Název sedla si každý píše, jak chce. V dnešních mapách je většinou uvedeno Syrákov. Hotel v sedle se jmenuje Sirákov. Sdružení okolních obcí se jmenuje Syrákov.

Název Sirákov s měkkým "i" mohl vzniknout z přídavného jména osiřelý (odlehlá krajina, opuštěný objekt) nebo mohl být zkomolen z názvu Širákov, který je uveden v soupisu historických místních jmen v obci Jasenná. Název Syrákov s tvrdým "y" mohl být odvozen od přídavného jména syrý (vlhký, chladný) nebo od slova sýr (na základě tradičního chovu ovcí v oblasti).

Jasenná – obec se nachází ve Zlínském okrese pod sedlem Si(y)rákov v údolí potoka Jasenka. Osídlení je v místě dokumentováno již z doby bronzové. První písemná zmínka o obci je z roku 1468, kdy Jasenná patřila k vizovickému panství. Větší část obyvatel se živila zemědělstvím a ještě na přelomu 19. a 20. století zde bylo velmi rozšířeno salašnictví. Na salaši býval bača, který se zabýval přípravou žinčice, a valach s honákem, kteří ovce pásli. V době po první světové válce začala část místních obyvatel jezdit za zaměstnáním do okolních průmyslových podniků – do Vsetína a k Baťovi do Zlína.

Významnější památkou v obci je Mikuláštíkovo fojtství č.p. 60, které patří k nejhodnotnějším lidovým stavbám karpatské architektury v celém regionu, památkově je chráněno od roku 1958 a od roku 2014 je prohlášeno národní kulturní památkou. Jedná se o patrovou srubovou stavbu s pavlačí a šindelovou střechou, která stojí na kamenných základech. Stavba je dochována v původním stavu. Prohlídku je možné uskutečnit po telefonické domluvě o víkendech od června do září.

Fojt byl největším a nejváženějším sedlákem v kraji nebo také zakladatelem vesnice a jejím vůdcem. Měl právo vybírat poplatky a daně a také soudit spory mezi sousedy. Toto postavení se dědilo z generace na generaci. Fojtství tedy fungovalo zároveň jako statek, místní úřad, soud i vězení a v horním patře bydlela rodina fojta.

Dům patřil Mikuláštíkům až do 60-tých let 20. století, pak jim ho i s veškerým majetkem zabavil stát. Později v něm zřídil muzeum lidové kultury. Na začátku 90-tých let byl objekt v restituci navrácen potomkům Mikuláštíků - již osmé generaci rodu. Restituenti zde vybudovali muzeum zaměřené na uchování kulturního dědictví a záchranu autentické lidové architektury z poloviny 18. století.

Web s kontakty na prohlídku fojtství: Obec Jasenná - Mikuláštíkovo fojtství

Prlov – valašská obec měla vždy přídomek "partyzánská". Tato dodatková tabulka sice již zpod názvu obce u silnice zmizela, ale tzv. Prlovská tragédie v místních dějinách zůstává. Ke konci 2. světové války dne 23. dubna 1945 v ranních hodinách obklíčily Prlov jednotky SS. Po tragickém vypálení pasekářské osady Ploština se pozornost velitelů SS obrátila k 30 kilometrů vzdálené obci Prlov. O jeho obyvatelích měli Němci již dlouhou dobu podezření, že jsou ve spojení s partyzány a aktivně jejich činnost v okolí Vizovických vrchů a na Vsetínsku podporují. Byla to pravda. Prlovské udal mladý partyzán, kterého gestapo zajalo a podrobilo výslechu.

Esesáci nejprve prlovské občany vyslýchali v místním hostinci a poté vypálili osm usedlostí, v nichž uhořelo 15 lidí. Tři partyzány, prlovské občany, oběsili. Další muž, který dostal za úkol odvést dobytek zavražděných do Vizovic, byl posléze také zabit, a mladý partyzán, který celou vesnici udal, byl zavražděn i s jeho rodinou. Prlovská tragédie tak měla celkem 23 obětí. V Prlově u obecního úřadu můžeme vidět pomník a uvnitř budovy pietní místnost této tragédie.

Za poslední usedlostí U Húšťů narazíte v lese pod kopcem Lány na moderní dřevěnou kapli sv. Huberta. Kapli nechali zbudovat v roce 2014 prlovští myslivci. Uvnitř je dřevěný reliéf sv. Huberta, patrona myslivců, který vytvořil místní řezbář.

Webové stránky obce Prlov: Obec Prlov - Prlovská tragédie
Mapa oblasti na mapy.cz: Okolí rozhledny Vartovna (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Naše další články z oblasti Vizovické vrchoviny:

• Vizovická vrchovina (2): Přírodní park Želechovické paseky