Z Prlova na Syrákov - (přes Vartovnu)
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Procházku dědinou Prlovem končíme u farmy s volně se potulující drůbeží. Teď nás čeká kratší stoupání po žluté značce nahoru na odlesněný hřeben a rozcestí Pod Širokou. Zdá se ale, že tam nepůjdeme s manželkou sami. V patách máme stále pávího "ogaru aj s jeho galánků" - nechápu, co ten krásně zbarvený fešák na tak ošklivé slepici vlastně vidí ! Teprve po důrazně křiknutém "Kšáá kšááá" opustí zamilovanou dvojici tulácké choutky a raději se vrací za jistotou plného korýtka zrní zpět na farmu. Pod Širokou vyměníme naši žlutou za značku modrou. Podle naučného panelu na rozcestí jsme zjistili, že souběžně s naší cestou vede také trasa NS Chodníček k Rozhledně. Daleko zajímavější je fakt, že pokračujeme severním směrem v délce skoro 1 kilometru po nádherném vyhlídkovém hřebenu. Rozhledům na moře Valašských vršků na východě brání pronikavá záře slunečních paprsků, ale na druhé straně to také není špatné. Vidíme Vizovicko, v dálce Zlín a samozřejmě okolní vrchy Vizovické a Hostýnské.
Pak už nás pohltí les. Ještě nějaký čas stoupáme na vrchol Široké, pak dolů do sedla, chvilku relax po rovině a pak už zase nahoru do kopce. Ukrajujeme poslední stovky metrů k našemu cíli - nové Rozhledně na Vartovni. Ale dřív, než ji mezi kmeny jehličnatých stromů dneska poprvé zahlédneme, následuje velmi "výživná" prémie v podobě závěrečného strmáku lesem. Z okraje hvozdu nad pasekou je dílčí výhled na Valachy, ale ty nejhezčí výhledy se otevírají až z kóty vysoké 651 m, která nese odpradávna jméno Vartovňa. Jak název napovídá, bývalo tu v časech nepřátelských nájezdů z Uher strážní stanoviště. V případě bezprostředního ohrožení pohraničí se odtud dál do vnitrozemí posílal optický "signál" v podobě velikého zapáleného ohně. Na vrcholu Vartovny dnes ale namísto stylové vatry spatříte novou rozhlednu.
Za čím jedeme?
Ocelová kráska s točitým schodištěm vévodí celému kraji. Teď bych se velmi nerad opakoval, neboť jsem o této spanilé věži psal článek v kategorii Místa a tak jen několik slov : v sezóně je vrchol Rozhledny zpřístupněn za mírný poplatek (20 kč dospělý). Lístek či informační brožurky pak zakoupíte v betonovém přízemí věže. Protože manželka kvůli noze nahoru nemůže, nezbývá mi, než se na vyhlídkovou plošinu ve výši téměř 40 m vydat sám. Člověk by nevěřil, kolik je zapotřebí k jejímu zdolání schodů a z toho jednostranného točivého pohybu při výstupu se mi velice zamotala palice. I přes to, že jsem se zde ocitl na počátku září - (a tedy ještě v období léta) - je odsud nádherný výhled. Kromě téměř celého Valašska jsou v dálce vidět už i jakési ty slovenské kotáry. I vytáhl jsem nedočkavě z pouzdra dalekohled ... a než jsem stačil zaostřit okuláry, přistály mi na obličeji tři vosy. Ta čtvrtá se uvelebila pod mým pravým okem. Další potvory kroužily všude kolem a vyděsily můj nervový systém natolik, že jsem s hrůzou nazdařbůh "blýskl" jen několik snímků a pak bystře prchal z akčního rádiusu jejich doletu dolů za Janou. (Z čehož vyplývá následující poučení : v letním období a v éře přemnožených vos mne na vrcholu žádné Rozhledny hned tak někdo neuvidí !!) Ztráta času to ale rozhodně nebyla : přesvědčil jsem se, že je z Vartovny skutečně skvělý výhled - chce to jen návštěvu v jiný čas. A toho půl kila váhy, které jsem vypařil při výstupu na vrchol, bylo sladkým bonuskem ...
Před pokladnou u dřevěných lávek je docela turisticky živo, ale žádný návštěvník kvůli dotěrným vosám dlouho neposedí. Vylovení svačiny či pití z batohu totiž vydráždí hmyz k teroristickému náletu ! Jdeme se proto raději podívat o kousek dál, za ohradou se na louce pase roztomilý oslík. Prý je to oslice. Nevím proč, ale okamžitě se mi k ní vybavilo a přiřadilo jméno Matilda. "Maťa" se ode mne nechává s rozkoší drbat na hlavě, ale když mi pak chce pocucat v tlamě ruku, rychle ucuknu - (v psaní na klávesnici počítače totiž nejsem žádný přeborník. Najednou dokážu ťukat jen třemi prstíky a kdybych o ty dva nejdůležitější přišel, tak to už bych si opravdu připadal jak ten datel ...)
Při pohledu na krásnou zvířecí slečnu jsem si vzpomněl na jednu starou hádanku z časů, kdy jsme ještě bývali Československem : Co myslíš, vážený a milý čtenáři, bylo by možné přejet naši republiku z Prahy do Košic na oslovi ???
Ne - v žádném případě ! Na slovenské hranici je nutno přestoupit na somára !!
Loučíme se s Rozhlednou, pohlednou oslicí a pokračujeme tentokrát po zelené a trase NS Kobzáňův chodník. ( Na Valašsku se v poslední době se všemi těmi Naučnými stezkami snad roztrhl čertovi pytel) ... Čeká nás sestup po lukách s občasnými zpětnými pohledy na Vartovnu k lesu a pak už po hřebeni lesem směr sedlo Syrákov. (Název motorestu Sirákov se - nevím proč - píše s měkkým " i ", což uvádí mé poslední neodumřelé buňky v mozku, pamatující si ještě vyjmenovaná slova a pravopis, v nevýslovný zmatek ...)
Máme s manželkou až neskutečný hlad, ale jelikož je v restauraci dost narváno - (a nám jede už za čtvrt hodiny spoj do Zlína) - tak už to domů nějak vydržíme ...
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Plánovaná svačina, kterou jsme si nesli sebou, na Vartovni nebyla kvůli vosám realizována. Jediným místem s veřejným občerstvením je na této trase Motorest na Sirákově, ale bývá tu plno. My jsme oběd vyřešili návštěvou restaurace až ve Zlíně.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Moc krásný byl výhled z hřebene nad Prlovem a rozhledy z vrcholu Vartovny - /mimo vosami zamořené vyhlídkové plošiny/. Den byl od rána jak vymalovaný a tak se nám obě části dnešního výletu- ( Ta 1. byla procházka Prlovem) - moc vydařily.
Ostatní informace
Poplatek za rozhlednu na Vartovni se platí jen v sezóně, ale Rozhledna je otevřená celý rok.