"Vodnické jezírko" u zřícenin Sehradu

Jeho vodní hladinu spatříme na hřebeni poblíž hradu hned za rozcestím s Info tabulí. Jezírko má rozlohu 25 x 12 m a jeho severní břeh částečně kryje rákos. Zbylé břehy - ještě před nedávnem odlesněné, pak rychle rostoucí houštiny mladých listnáčů. Dnes jeho poklidnou vodní hladinu brázdí zamilovaný párek divokých kačen… a je až s podivem, na jakých výšinách si tito vodní ptáci hledají nerušený azyl!

V minulosti tu ale takový klid rozhodně nebyl: řádil zde totiž notně zvrhlý vodník, který kradl divokým sviním selata a poté je házel do jezírka. Což by mohl dosvědčit (kdyby v dnešní době ještě žil) jeden starý uhlíř živící se pálením dřevěného uhlí v milířích, který toto vše viděl na vlastní oči!

Naši předkové byli přesvědčeni, že je jezírko bezedné a zasypaná studna opodál prý byla tak hluboká, že když do ní hodili kachnu, pták vyplaval na řece Moravě u Hradišča.

Strašidla dělala neplechu i v blízkých hradních zříceninách – v jejím areálu pobíhali velikánští ohniví psi, kteří hlídali poklady ukryté v zasypaných sklepeních.

 

Zdá se ale, že o hodnou řádku let dřív tady s nadpřirozenými bytostmi a duchy žádné problémy nebyly.

 

To by zde totiž osvícený olomoucký biskup Bruno nenechal na ochranu Slavičínska před vpády nepřátel z Uher zbudovat hrad zvaný Engelsberk (Andělská hora).

Začátkem 14.století Uhři hrad stejně dobyli a později na něm sídlili biskupští manové Stašek a Ješek. V té době byl hrad přejmenován na Sehrad a později se mu říkali i Tetov. To podle rodu Tetourů z Tetova.

Hrad se skládal z dřevěného podhradí a vlastního kamenného jádra, chráněného od hřebenové šíje nevídaným množstvím za sebou vyskládaných příkopů a valů.

Hrad by trvale opuštěn ve století šestnáctém a obyvatelům okolních vesnic se jej poté podařilo tak dokonale rozebrat (posloužil jako levný stavební materiál), že se z něj v terénu zachovaly jen již zmíněné příkopy a valy. Na místě hradního jádra pahorek, kde stávala věž a jinak už jen prohlubně, z nichž místy vystupují skromné a nizoučké zbytky zdiva.

 

Vodnické jezírko je od zastávky busu „Horní Lhota, hájenka“ vzdáleno po modré turistické trase necelé 2 km a zřícenina Sehradu je přístupna po 200 m dlouhé vyznačené odbočce.