Vranov (u Brna) – poutní kostel Narození Panny Marie

Klášterní kostel Narození Panny Marie ve Vranově u Brna patří k méně známým klenotům naší sakrální architektury. Jedná se o raně barokní poutní chrám s rodovou hrobkou Liechtensteinů, který byl vybudován v letech 1617 až 1624 brněnským stavitelem italského původu Ondřejem Ernou. Autorem projektu stavby však byl významný severoitalský – v Čechách i na Moravě působící – architekt Giovanni Maria Filippi (podle některých zdrojů jím ovšem byl Giovanni Giacomo Tencalla, takže si vyberte). K definitivnímu dokončení ale došlo až v roce 1633.

Poutní mariánský chrám se nachází na soklové terase tvaru písmene U, která je na západní – a tedy čelní - straně prolomena vstupem do liechtensteinské hrobky, která je velikostně téměř totožná s půdorysem kostela. Monumentální průčelí chrámu je poměrně strohé - člení je pouze dvojice rizalitů a bohatě profilované římsy. Mezi nimi se nachází portál hlavního vstupu s profilovaným ostěním a párem postranních volutových konzol. Zmíněné rizality dosahují pouze dvou třetin výšky průčelí, které završuje trojúhelníkový štít.

Dnešní klášterní kostel stojí na starém mariánském poutním místě s františkánským klášterem. Tato nejstarší historie je trošku nejasná, protože zde měl být již po roce 1240 dřevěný kostelík se zázračnou soškou Panny Marie, který později vystřídal zděný gotický kostel, v roce 1269 první malý klášter a nakonec i farní kostel sv. Barbory. Pro nás je ale podstatné, že je současný kostel Narození Panny Marie všeobecně považován za perlu poutních míst v českých zemích a že jej nechal vybudovat Maxmilián z Lichtensteinu se svou ženou Kateřinou z Boskovic jako součást nového klášterního komplexu řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly.

Poté, co císař Josef II. klášter zrušil, byla v roce 1784 zahájena jeho demolice. O tři roky později zanikl i kostel sv. Barbory, takže z celého kláštera zůstal zachován pouze mariánský kostel s kryptou (hrobkou) a západní klášterní křídlo. Na lepší časy se začalo blýskat kolem roku 1820, kdy rodová hrobka Liechtensteinů přestala kapacitně dostačovat a kníže Jan Josef I. rozhodl o její přestavbě. Liechtensteinský architekt Johann Karl Engel následně přebudoval hrobku na stavbu empírovou, pojatou v antickém duchu. Dnes jsou zde pohřbeni všichni členové vládnoucí větve rodu, kteří zemřelí v letech 1633 až 1989. Další Liechtensteinové už byli pohřbíváni do hrobky ve Vaduzu, ale i tak zde jako poslední byla uložena princezna Marie Benedikta v lednu roku 1992, protože chtěla být pochována po boku svého otce (+ 1938).

Současný klášterní kostel je jednolodní, raně barokní stavbou s hlavním oltářem, kterému dominuje socha Panny Marie Vranovské, dílo neznámého řezbáře z konce 15. století. Jedná se o unikát zobrazující Madonu jako modlící se ženu a bez dítěte. Oltářní obraz Nejsvětější Trojice namaloval vídeňský malíř Paul Troger. Na chrámové klenbě můžeme obdivovat freskovou výzdobu opěvující slávu Matky Boží, kterou obklopují andělé. Autorem fresky je malíř Jan Jiří Etgens.

Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi hodnotný, raně barokní, poutní chrám můžeme v tomto případě jistě hovořit o vzácné historické, umělecké i kulturní památce. Jako taková se také mezi naše chráněné stavby – spolu s klášterním paulánskám komplexem Aula Virginis - zařazena hned v květnu roku 1958. Kostel bývá běžně otevřen od 8:00 do 18:00 hod., v podzimním a zimním období se ale zavírá dříve (podle toho, kdy se setmí).

Závěrečné PS: Tuto krásnou památku jsem navštívil několikrát, ale tento článek vznikl v podstatě jen proto, že jsem zalistoval starými alby fotografií a chtěl jsem takto ukázat, jak to zde vypadalo v červnu roku 2008. Celá fotogalerie je tak úmyslně tvořena výhradně skeny fotografií 13 x 9 cm z tehdejší návštěvy.