Vrchlický, Kutná Hora a jeden pseudonym, který použili dva lidé

Turistické cíle • Památky a muzea • Pomník

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Kutná Hora, Pách a Emil Frída. Jméno tohoto básníka zná skoro každý, ale jeho básně nečte už téměř nikdo. Jaroslav Vrchlický.

Údolím Kutné Hory protéká říčka, která v minulosti nesla několik názvů a to i třeba jenom místních. V období vlády prvních Přemyslovců se říkalo „Vysplice (Vyspliš)“, což je zmíněno v Kosmově Kronice české. Němečtí havíři, kteří zde o něco později pracovali, říkali jednoduše „Bach“ (v němčině potok). Posléze došlo k počeštění a protékal tudy „Pách“. Byl to asi oblíbený název nejenom pro říčku, ale i pro část města. Někteří místní to používají dodnes. Jedno z pojmenování souviselo s malešovským panstvím – „Malešovský potok“ či „Malešovka“ a přímo v Kutné Hoře to byl také „Kutnohorský potok“. A dalo by se určitě pokračovat.

Současné pojmenování „Vrchlice“ se užívá od dvacátých let 19. století. Uvádí se dokonce přesné datum a to rok 1824, kdy vyšlo dílo sedleckého faráře J.F.Devota „Popsání založení řehole cisterciácké“, ve kterém se tento název objevil. Zda ho vymyslel přímo farář nebo někdy jiný mi není známo.

Jisté je, že se muselo jednat o zajímavou a poetickou říčku, jestliže tak zaujala hned dva básníky. Nejprve inspirovala v 19. století Josefa Jelínka z Kutné Hory, který své dílo uveřejňoval pod pseudonymem Vrchlický. Pro většinu lidí je ale známější osobnost Emila Frídy publikujícího pod jménem Jaroslav Vrchlický.

Budoucí český spisovatel, básník, dramatik i překladatel Jaroslav Vrchlický sice poblíž říčky nikdy trvale nebydlel, ale velkou část dětství (1857 – 1862) prožil u strýce Antonína Koláře, faráře v Ovčárech u Kolína. A odtud to bylo blízko do Kutné Hory, k řece, ale i do Nových Dvorů, kde končí po necelých třiceti kilometrech svou pouť Vrchlice a vlévá se do řeky Klejnarky.

Kutnou Horu Jaroslav Vrchlický navštěvoval a určitě se také procházel kolem „Páchu“. Překrásné údolí Vrchlice si musel zamilovat, jinak by si od něj nevypůjčil své druhé jméno, pod kterým se zapsal do dějin české literatury. Patrně se tak ale stalo na návrh Josefa Thomayera, spolužáka z klatovského gymnázia, když chtěl Frída uveřejnit svou básnickou prvotinu. Překrásná Jarní scenérie okolo říčky Vrchlice je uchvátila a tak usoudili, že místo „básník Frída“ bude podstatně lépe znít „básník Vrchlický“. A nezůstali pouze u příjmení. „Emil Vrchlický“ jim také moc neladilo a tudíž se rozhodli pro „Jaroslava“. Asi ani nevěděli, že něco obdobného již učinil dříve jeden kutnohorský básník.

A kdo sem zavítá dnes, může tady stále básníka potkat. Vrchlického monumentální reliéf je vytesán již desítky let do skály nad pravým břehem řeky na začátku údolí. Již asi rok po básníkově smrti (zemřel 9. září 1912), navrhl advokát JUDr. Hessler, člen Spolku pro okrašlování a ochranu domoviny v Kutné Hoře, aby bylo jméno básníkovo vytesáno do skály. Myšlenka se ujala a nakonec se z nápisu vyklubal reliéf. Dílo započal v roce 1914 tesat do strmých pískovcových skal akademický sochař Josef Chvojan, profesor zemské řemeslnické školy v Kutné Hoře. Velký medailon na ploše přes 12m² byl dokončen a odhalen teprve po první světové válce a velký podíl na tom mělo Sdružení kutnohorského studentstva.

Když si člověk udělá do těchto míst vycházku, má před sebou pohled na nejznámější kutnohorské panorama. Může si jako Jaroslav Vrchlický prohlížet významné památky města - chrám sv. Barbory, Jezuitskou kolej, Hrádek, kostel sv. Jakuba či Vlašský dvůr. Své kouzlo to tady má i večer, jelikož reliéf a přilehlé pískovcové skály jsou nasvícené a podél cesty bylo zavedeno veřejné osvětlení.

A také z opačné strany, od chrámu s. Barbory lze dobře spatřit do protější skály vytesaný reliéf.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu, ale v duši věčný máj,
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy,
šel pouští a měl v srdci perly rosy
- za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Patrně jedny z nejznámějších veršů Jaroslava Vrchlického, které napsal v roce 1894 (sbírka Okna v bouři).

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/

Nadmořská výška:

245 metrů nad mořem

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.946, 15.267)

Poslední aktualizace: 5.9.2016

Vyhledání vlakového spojení na výlet