Vrchní Orlice – Válečný pomník

Polozapomenutý kraj, kterému povšechně říkáme orlické Záhoří (nejen podle stejnojmenné obce) je dnes krajinou částečně podobnou rozlehlé Šumavě. Zapříčinil to hlavně poválečný odsun původního obyvatelstva, který přísun nových obyvatel příliš nepodpořil. Dodejme, že ona ta komunistická vláda dělníků a rolníků tyto oblasti celkem ráda nechala poloprázdné, aby se náhodou proletariát nespojoval s proletariátem ve státě sousedním, což je v současnosti Polsko. Nicméně území za řekou Divokou Orlicí bylo původně rovněž osídleno obyvateli, jejichž obcovací řečí byla němčina…

O tom, že kraj, kterému Němci říkali Erlitztall (tedy Orlické údolí) byl daleko zalidněnější než nyní. O tom mohou hovořit i některé pozůstalé památky. Po válce se nedosídlené chalupy většinou bouraly, co zbylo, jsou nějaké kostely, zbytky hřbitovů, kříže u cest a válečné pomníky.

Právě u polorozpadlého kostela ve Vrchní Orlici (kostel se v poslední době opravuje) objevíme válečný pomník z let 1914–18. Pomník objevíme poblíž kostela na horské louce, občasné pastvině. Pomník tvoří kamenná stéla s deskou z leštěného kamene. V horní části je válečný kříž, rostlinná dekorace a kolem linka s oblými rohy. V horní části desky je pak nápis 1914 – 1918

Den gefallenen Helden. Následuje výčet 10 jmen padlých a dvou ztracených ze zaniklé obce. Původní Vrchní Orlice (Hohen-Erlitz) vznikla v druhé polovině 16. století, nikdy nepatřila k velkým sídlům, nicméně v 18. století tu vznikl přestavbou kaple (1708–12, 1770) kostel sv. Jana Nepomuckého, který malebně dominuje takřka pustému údolí Divoké Orlice (pokud si odmyslíme několik zemědělských objektů stranou silnice).