Vrsar - farní kostel sv. Martina (župna crkva svetog Martina biskupa)

Farní kostel sv. Martina můžeme označit za jednoznačnou dominantu panoramatu chorvatského přístavního městečka Vrsar. Tyčí se totiž na nevelkém náměstí a samém vrcholu obce. A přesto, že historie zdejšího svatostánku tohoto jména je velmi dlouhá a jeho podoba, alespoň z dálky, poměrně historická, jedná se o novostavbu, která postupně vznikala - v několika stavebních fázích – během druhého až čtvrtého desetiletí minulého století. To však v žádném případě neznamená, že by se mělo jednat o sakrální památku zcela bezvýznamnou a nezajímavou.

Historie a podoba tzv. starého kostela, vyznačujícího se neobvyklou orientací ve směru severozápad – jihovýchod, jsou zdokumentovány díky katastrální dokumentaci z roku 1820. Bylo připomínáno zejména několik krásných oltářů, svatostánek z počátku 18. století, hrobka biskupa Tritonija (+1644), slepé arkády a vysoká románská zvonice. V roce 1878 byla věž zvýšena a byl do ní instalován velký zvon, zrekvírovaný během I. světové války. Chrámové varhany sestavil v 80. letech 19. století Eduard Kunad a později zmizely neznámo kde. Tento z cihel zděný kostel, nacházející se nedaleko starého přístavu, existoval podle písemných záznamů již v roce 1178, v letech 1830 až 1854 byl opuštěný, zchátral a v roce 1941 musel být stržen. Zničena byla rovněž zvonice, jejíž technický stav však byl podstatně lepší a původně měla být zachována.

Jak je zřejmé z předchozích řádků, dějiny „starého“ a „nového“ kostela sv. Martina biskupa kráčely nějakou chvíli vedle sebe. Současný farní kostel prý musel vzniknout hlavně kvůli narůstajícímu počtu obyvatel Vrsaru. Jeho základní kámen byl vysvěcen v březnu roku 1804, aby jeho stavba byla po roce zastavena francouzskými orgány. Tehdy kostel dosahoval výšku pouhých čtyř metrů. K projektu nového kostela se ve Vrsaru znovu vrátili až po dlouhých jedenácti desetiletích, přesněji na přelomu let 1911 a 1912. Bohužel však naprosto chyběly finanční prostředky. No a poté již přišly ke slovu hrůzy I. světové války.

Budování současného kostela tedy započalo až ve 20. letech minulého století a k dokončení došlo - postupně a v několika stavebních etapách - teprve roku 1934. Další rok si vrsarský svatostánek ještě musel počkat na dokončení portálu, oken a své vysvěcení. Jako datace ukončení stavby je tedy uváděn až rok 1935. Kostel dnes charakterizuje průčelí zakončené trojúhelníkovým štítem. Součástí půčelí (po stranách portálu) měly být také dvě niky se sochami světců, ale tato část projektu nebyla nikdy realizována.

Podlouhlý interiér kostela je trojlodní. Vyšší centrální loď oddělují od lodí bočních arkádové oblouky na štíhlých pilířích. Jejich hlavice zdobí voluty s květinovými ornamenty. Kněžiště je oproti podlaze lodi mírně vyvýšeno a na triumfálním oblouku si můžeme v latině přečíst, že „je to tu opravdu posvátné“. Dřevěný hlavní oltář sem byl přenesen v roce 2008 z kostela sv Eufemie v Rovinji, aby nahradil někdejší těžký kamenný oltář, ohrožující statiku kostelní krypty. Součástí hlavního oltáře je nová – až nepoměrně velká - dřevěná socha sv. Martina, která nahradila původní oltářní sochu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Ta se dnes nachází v pravé boční lodi. Součástí dnešního hlavního oltáře jsou také postranní sochy Panny Marie Immaculaty a sv. Josefa. Křtitelnice je mramorová, s dřevěným víkem, a pochází ze „starého“ kostela. Najdeme zde rovněž dřevěnou sochu sv. Antonína Paduánského, liturgické nádoby nebo nástěnné malby A. Macchiho, zobrazující scény ze života sv. Martina a sv. Fošky i středového Krista s otevřenou náručí.

Podle některých informačních pramenů byla součástí kostelního mobiliáře také gotická soška Madony, pocházející ze 14. století, kterou někdo – jistě potřebný – odcizil. Pod kostelem se prý kromě krypty nachází rovněž krásně zdobená kaple, ve které můžeme vidět několik starých obrazů. Ta však nebývá vždy otevřena. Za zmínku stojí také kontaktní adresa, zejména ta e-mailová. Tady je: Župa, Gradska vrata 19, Vrsar, e-mail zupnik@zupavrsar.com.