Výhledy na Zlaté Hory
Když jsem se v této oblasti pohyboval před pěti lety, nabídlo mi odlesněné témě Příčného vrchu na městečko Zlaté Hory pohled téměř letecký. Však také není divu – kdyby hora s hanlivým přídomkem vrchu v dávné geologické minulosti vyvrásnila o mrzkých 25 metrů výš, byla by dnes tisícovkou! I tak je ale největší dominantou města, které díky vzácným kovům v ní ukrytých vlastně celé vzniklo.
Když už jsem zmínil odlesnění na severozápadním hřebeni Příčného vrchu, tehdy se naštěstí jednalo jen o zanedbatelný kousek terénu mezi kamennou rozhledničkou a Táborskými skálami, kdežto dnes při pohledu na něj od Zlatých Hor jímá člověka děs a hrůza! Ohromné pásy holin po řádění kůrovce vystupují jako světlehnědé žluté fleky také na Zámeckém vrchu, Lysém vrchu a Větrné, jen svahy Biskupské kupy se směrem k městečku dosud zelenají, ale raději ani nechtějme vidět její odvrácenou tvář – letecké mapy.cz nelžou...
Vraťme se ale k současným vyhlídkám na obec. My první den naší dovolené hned po ubytování a obědě podnikli krátký okruh na kopec s kaplí sv.Rochuse, za nímž se nám z lučinatého sedla pod Mnichovým kamenem a Biskupskou kupou otevřel skvělý výhled na městskou část Zlatých Hor – Rožmitál... a hlavně na ohromný kus území našich severních přeshraničních sousedů.
Další bezvadné výhledy na městečko a celé jeho širé okolí nabídla polní cesta klesající mezi sadem a loukou (pozor, na ně je zákaz vstupu – soukromý pozemek!) k zakrutě silničky stoupající ze Zlatých Hor na Petrovy boudy.
Vlastní masív Biskupské kupy, Větrné a dalšího kusu hřebene pak byl dobře pozorovatelný od parku sanatoria Edel, díky čemuž jsme si o bezprostředním okolí Zlatých Hor učinili celkovou představu...