Vyhlídka pod Drcholdou

O pěkné vyhlídkové trase mezi rozcestím Pod Janem a samotou Žampach už jsem se před časem zmínil. O tom, že toto místo stojí i za delší zastávku svědčí i fakt, že v mezidobí (kdy jsem tu nějakou dobu nebyl) přibyl u zelené TZ přístřešek s posezení. Ten má samozřejmě turisty a výletníky zlákat k zastávce a tím i upozornit na skvělou vyhlídku, která tu návštěvníka čeká.

Protože místo není na vrcholu, ale na úbočí východní úbočí kóty 619, je výhled omezený pouze do východních (ale částečně severních až jižních směrů (s možností SSV, SV až JV, JJV).

Protože místo je mezi loukami, které běžně slouží ke sklizni sena, nebo pasení dobytka, není výhled až na nějaký skromný keřík nijak zvlášť omezen.

Hlavním lákadlem jsou tu kopce na obzoru, což je vlastně celé pásmo Hrubého Jeseníku od Ramzovského sedla až ke sedlu Skřítek. Na tyto hory ještě pěkně navazují vrcholy Hraběšické hornatiny, která je odtud relativně blíže, takže se kopce zdají skoro stejně velké, jako ty hrubojesenické, které ovšem překonávají tisícimetrovou hranici (Kamenný vrch nebo Černé kameny mají jen mizerných 964 nebo 956 m).

V popředí se vyskytují bližší kopce nad údolím Moravy, která tu rozděluje Hanušovickou vrchovinu, tedy přesněji Branenskou vrchovinu na část Kopřivenskou a Písařovskou. Jak se zdá, skoro každá větší dědina má své vlastní pohoří. My tedy stojíme v té Písařovské.

V běžných turistických mapách nemá místo konkrétní pojmenování, naštěstí státní mapa nějaký název nabízí. Jižnější vyšší kóta blízkého návrší (632 m) nabízí pojmenování Drcholda, což je celkem hezký název i pro vyhlídku.