Vysočina – kraj turisticky atraktivní

Vysočina – kraj turisticky atraktivní

 

Po léta se traduje – a statistiky minulých let tomu nasvědčují – že pro turisty je na území České Republiky nejpřitažlivější Praha, pak Jižní Morava a Jižní Čechy, popř. západočeský lázeňský trojúhelník. Ostatní kraje se srovnatelnému zájmu dříve netěšily. Naštěstí s postupem času se zájemci zmíněných destinací takříkajíc nabažili a začínají vyhledávat zbývající regiony. Jak se krok za krokem přesvědčujeme, i v ostatních krajích stojí za návštěvu spousta zajímavostí, nadto ve velmi pestrém výběru, takže si každý může zvolit podle svých zálib, zájmů a v neposlední řadě i podle obsahu své peněženky či kreditní karty… Tak se do popředí zájmu v poslední době dostala i Vysočina – kraj prakticky uprostřed republiky, velmi dobře dopravně dosažitelný a turisticky nadstandardně přitažlivý. Vydejme se do několika destinací, které nám mohou sloužit příkladem…  

 

Pro vstup do regionu se nám přímo nabízí Velké Meziříčí. Leží v těsné blízkosti dálnice D1 mezi Prahou (na cca 145 km) a Brnem, takže navzdory skutečnosti, že naše dálnice jsou spíše karikaturou obsahu pojmu dálnice, přece jen se sem dostaneme snadněji. Do města sjedeme po krátkém exitu - ať už směrem od Prahy, nebo od Brna bez jakýchkoli potíží. Město patří k nejvýznamnějším v jihovýchodní části kraje. Má malebnou polohu při soutoku řek Oslavy a Balinky. Skutečnost, že část městské zástavby leží mezi zmíněnými řekami, před jejich spojením, je také důvodem názvu Meziříčí. Od roku 1990 je území historického jádra města vyhlášeno památkovou zónou. Při prvním rozhlédnutí po městě se nám jako jasně dominantní objeví zámek na skále nad údolím. Zámek Velké Meziříčí, původně románský hrad ze 13. století, prošel během času několika přestavbami. Dnes je v jeho prostorách umístěno i muzeum s historickými, etnografickými a přírodovědnými expozicemi. Menší oddíl muzea nabízí ještě expozici dějin dopravy. V minulém roce tu byly zpřístupněny také částečně renovované unikátní fresky ze 14. století, odkryté během oprav v jihovýchodní části zámeckého přízemí. V areálu zámku můžeme náhodně potkat i současné majitele, členy rodiny Podstatzkých-Lichtensteinů. Mezi další pozoruhodnosti města se řadí kostel sv. Mikuláše, Radnice, židovské synagogy, k vidění je i řada dalších – záleží, kolik času hodláme věnovat jejich objevování… Rozhodně však – pokud nám v tom nezabrání zvláště silná nepřízeň počasí, nevynecháme výjezd, nebo vycházku k rozhledně na Fajtově kopci nad městem. Jde o zcela originální kovovou, 30 m vysokou konstrukci architekta Václava Hlaváčka, dominující skiareálu, který nepostrádá ani restauraci na vrcholu. Je odtud skvělý rozhled do širokého okolí.

 

Poněkud hlouběji do nitra kraje, nějakých 15 km jihovýchodně dorazíme do dalšího opravdu pozoruhodného města regionu – Třebíče. I zde můžeme s návštěvami začít na zámku: Valdštejnský zámek – původně benediktinský klášter z roku 1101 najdeme na návrší v severozápadní části města, nad levým břehem řeky Jihlavy. Přestavba na zámek proběhla v 16. století za držení Pernštejnů. Později jej vlastnili Osovští a po nich Valdštejnové. Dnes tu najdeme Muzeum Vysočiny. V areálu zámku zve k návštěvě bazilika sv. Prokopa z první poloviny 13. století. Od roku 2003 je díky ukázkové církevní architektuře na seznamu UNESCO. Dalšími vyhledávanými místy jsou např. Židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem, městská věž, historický střed města, rozhledna na vrchu Kostelíček, i pozůstatky městského opevnění. Pamětníci vědí, když se řekne Třebíč-Borovina, že jde o areál na okraji města, kde se podobně jako ve Zlíně v minulosti soustředila výroba obuvi. Dnes tu najdeme mimořádně atraktivní ekotechnické centrum, zvané Alternátor. Jde o interaktivní středisko poučení i zábavy pro mládež i dospělé. Může sloužit za příklad zdařilého využití tzv. brownfieldu, v tomto případě bývalé kotelny Baťových závodů. Kromě řady technických památek jsou tu k vidění ukázky fyzikálních a chemických procesů, ale i unikátní projekce na kouli, atd. Středisko nabízí i půjčování elektrických kol a skútrů k výletům do okolí.

 

Vysočina však nepostrádá ani památky zcela odlišného rázu, z nedávné minulosti. Takovou je např. rodný dům Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích. Toto malé muzeum nás přiměje k zamyšlení a vzpomínce na událost naopak nemalého významu – atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze za druhé světové války. Obec najdeme necelých 10 km jihovýchodně od Třebíče, domek Jana Kubiše najdeme snadno – stojí před ním památník s bustou tohoto hrdiny českého protinacistického odboje.

Opět ze zcela odlišného „soudku“ můžeme vyhledat příležitost k odpočinku na hladině Dalešické přehrady. Z Dolních Vilémovic to sem – k přístavišti Kramolín, odkud vyplouvá výletní loď Horácko – máme kousek, opět nějakých 10 km JV směrem. Během plavby se od kapitána dovídáme řadu dat, ale i skazek a vtipů. Tzv. Vodní dílo Dalešice na středním toku řeky Jihlavy tvoří dvě nádrže - hlavní u Kramolína a vyrovnávací u Mohelna. Stavba měla hned řadu účelů: funguje jako přečerpávací vodní elektrárna, zásobuje atomovou elektrárnu Dukovany vodou, chrání před povodněmi, hromadí vodu pro závlahu pozemků, zásobuje průmyslovou vodou, přispívá ke zlepšení hygienických poměrů řečiště a v neposlední řadě
poskytuje prostor pro turistiku a rekreaci za podmínky zachování nezastavěné přírody velké části břehů. Délka hlavní nádrže činí 22 km, vyrovnávací nádrže 7 km, zatopená plocha: 480 ha a 118 ha. Jak jsme se přesvědčili, dostatek prostoru pro přehršel příjemných zážitků z romantické plavby,  

Svůj toulavý okruh Vysočinou můžeme začít uzavírat přibližováním zpět k dálnici D1. Objedeme-li přehradu, na druhé straně se nabízí třetí výrazné město kraje – Náměšť nad Oslavou. Také zde je jednoznačnou dominantou zámek – chlouba renesančního stavitelství na Moravě. Z původního hradu ze 13. století jej Žerotínové ve druhé polovině 16. století přestavěli na výstavný renesanční objekt, jenž dodnes nedoznal větší změny. Obdivovat tu budeme zejména ojedinělou sbírku gobelínů, ale i cenné obrazy a dobový nábytek. Knihovna nás zbaví dechu jak bohatostí knižního fondu, tak především štukovou klenbou s mimořádnou freskovou dekorací. Posledních pět let je veřejnosti přístupná také druhá prohlídková trasa, apartmán hraběte Haugwitze, dokumentující životní styl zámeckého života na přelomu 19. a 20. století. Od meziválečného období je zámek užíván i jako reprezentační prostor vedení státu. Po staletí – až do současnosti - se tu také udržují bohaté hudební tradice.

Cestou zpět k D1 – prakticky skoro na okraji Náměšti, se můžeme ještě zastavit na dalším historicky významném místě – v památníku Bible kralické v Kralicích nad Oslavou. Zdejší expozice nás seznamuje s historií tiskařů Jednoty bratrské – od jejích počátků v Ivančicích po vrcholné období působení v Kralicích, až po zánik při požáru v Lešně roku 1656. Kromě nejcennějších tisků tu spatříme dokumentaci každodenní činnosti tiskařů, dobových tiskařských technik, včetně funkční rekonstrukce někdejšího dřevěného tiskařského lisu. Budeme-li mít štěstí, vyjde na nás před našima očima vylisované faksimile jedné ze stránek Kralické bible jako originální suvenýr.

Konečně na závěr – na cestách nutno také jíst, popř. máme-li vícedenní program, také někde nocovat. Mám dvě doporučení: jednak hotel, minipivovar a restaurant Jelínkova vila ve Velkém Meziříčí, nebo pivovar Dalešice, proslulý jako dějiště filmových Postřižin. V obou se velmi dobře jí, v obou lze kvalitně nocovat a oba mají atraktivní interiéry. Popisovat je nebudu, pokud je znáte, dáte mi za pravdu, pokud ne, nechte se překvapit – stojí to za to…

 

                                                                                                                     Miroslav Navara