Z jihu Kročehlav ke kladenskému magistrátu

A byl tu nový měsíc a jeho první středa, což je, jak je známo schůzka pracovní skupiny Místní Agendy 21. Každý si na stránkách kladenského magistrátu může přečíst, o co se jedná a každý se může i zúčastnit. Ale poslední měsíce se nějak lidi nehrnou, jako by ani problémy, které by měli řešit a vysvětlovat vedoucí úředníci a občas i primátor a jeho náměstci ani nebyly. Už posledně jsem navrhoval, že bychom to měli rozpustit, i v zápise o tom byla zmínka.

Začíná to ve čtyři odpoledne, ale kolem druhé se udělalo tak pěkné světlo, že jsem zhrdl autobusem, který jsem chtěl původně použít, a z jižního okraje Kročehlav jsem se na to kladenské náměstí vydal pěšky. Cesta zpočátku vedla, pravda, územím, o kterém jsem si myslel, že mám prochozené a nafocené a pár reportů už jsem o něm podal, ale šikmé zimní sluníčko mě hned na jižním okraji Dlouhé ulice upozornilo, že se pěkně pletu. Dřevěný útvar může připomínat leccos, ale upozorňuji, že je to jizva po ztracené větvi.

Donutilo mě to zpozornět, i viditelnost byla nebývalá, průhledem k severu bylo vidět zasněžené Krušné hory, ale přeci jen daleko a nevadil mi ani opar, ale dráty natažené přes ulici. A když už nebyly dráty, nebyly ani hory, sešel jsem moc nízko a ony zmizely za horizontem. Vynahradil jsem si to obrázkem bezpečnostního zařízení, kterého jsem si všiml až teď díky příznivému světlu, a první příznaky snad už blížícího se jara byly taky vidět (o tři dny později je zase kompletně zasněženo).

Vzdálené hory zmizely za obzorem už dávno, místní detaily nabývaly na váze. Už před pár lety tu někdo obdařil pozemek po demolici atraktivním plotem a dál se nic neděje. Tedy kromě toho, že tu občas hoří.

Ale o kousek severněji, je chlup nad Restaurací U Mesinerů, jen na protější straně ulice se pozornému chodci zjeví zase kousek historie. Podobná, ale zeleně natřená, dvířka do sklepa objevil za rohem v ulici Milady Horákové kamarád, ale těchto si nevšiml. Alespoň drobná výhra nad bývalým pražákem s badatelskými sklony (no musím přiznat, že už je skalnější kročehlavák než já).

Zatáhlo se, přešel jsem křižovatku Dlouhé s Milady Horákové a spustil se k rybníku Hořejšáku. Býval tu i Dolejšák, ale ten se nechal zanést (snad kvůli té munici, která tam má být vysypána na konci druhé války) a teď je na něm parkoviště jednoho z našich hyper-super. Zrovna, když jsem myslel na to, že byl hezký obrázek pápěří keře u rybníka, kdyby trochu zasvítilo, mrak se vytratil.

Dneska jsem se nechtěl projít Štěpánkou (taky kdysi samostatná a svérázná vesnice), k severu jsem odbočil a Dlouhou ulici tak prozatím opustil až o odbočku dál. Je tam takové menší panelové sídliště, U pivovaru se tu říká a ta ulice, kterou jsem šel, se jmenuje Arbesova. Sluníčko se už pěkně od západu snažilo a pohled na město (i když jsem jich už pár zaznamenal) se mi v tu chvíli zdál nejlepší.

Věžičky na obzoru počítány od leva: Stará Radnice (dnes Okresní archiv), kaple bývalého kláštera (dnes Policie ČR) zámek, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, a nakonec magistrát (nová radnice). O té vepředu uprostřed nic nevím, třeba to vypátrám příště.

A secesní budova Technické knihovny zezadu je snad vidět jen odtud (tedy pokud nepočítáme její dvorek).

Sídliště jsem opustil a zamířil Arbesovou k západu, abych se po chvilce zase stočil k severu ulicí paní Malířové. Po levé straně jsem měl plotem uzavřenou skupinu domů, která za mého dětství sloužila jako základna pro různé kroužky, teď je tu azylový dům a další sociální instituce. Je jich, bohužel, třeba. U křižovatky s Čechovou ulicí jsem začal mít podezření na masivní únik plynu. Cítil jsem takové ty varovné merkaptany a ještě ke všemu jsem zrovna kouřil. Rychle jsem se cigarety zbavil a zahnul za roh. Až tady jsem pochopil, že reálné nebezpečí nehrozí, přidaly se i další pachy, a já zjistil, že jsem málem volal hasiče kvůli odéru kuchyně onoho sociálního komplexu. Nevím, jak obyvatelé okolních domků větrají, zvlášť v létě.

Uprchl jsem zase na tu hlavní (tedy Dlouhou) ulici. Sluníčko zase zalezlo za mrak a taky se během té chvíle přiklonilo k západu. Co bych chtěl od února. Zajímavé bylo zdobení domu, na kterém jsem si přečetl, že základní umělecká škola je kamsi přeložena, tady bylo ještě kus modré oblohy. O pár minut později a pár desítek metrů dál, když jsem se ocitl u divadla (dnes cudně obklopeného plotem kvůli rekonstrukci) už bylo nahoře šedo. To jsem zjistil, když mě zaujala jedna z ozdůbek na střeše. Pokračoval jsem směrem k radnici, dokonce jsem se ještě pokusil udělat obrázek řady domů u místa, kterému se říká Zbourák, ale světlo mě definitivně opustilo. Tohle by chtělo někdy po ránu.

Zbyla mi ještě chvilka na nutné občerstvení a na radnici jsem byl zrovna včas. Jak jsem byl ve správném rozpoložení, namířil jsem ještě objektiv na strop chodby. Málokdo se tam dívá, přitom je opravený, pěkný a hned za vchodem.

Zatím jsme tu skupinu nerozpustili, pár lidí se sešlo, něco se snad i skoro vyřešilo a hlavně mě ukecali, že to snad zachrání trocha připomenutí, snad i propagace, vždyť kde jinde to mají. Nejsem za to placený, ale dělám, co můžu. Tak vy z Kladna, přijďte se podívat alespoň na ten strop. A já to příště vezmu zase jinudy.