Zámecký park ve městě Vlašim

Turistické cíle • Výletní místa a parky • Chodník, naučná stezka

Fotografie (35) • Foto: Bubinga

Jestliže někdo tvrdí, že procházka parkem je nuda, tak po návštěvě zámeckého parku ve Vlašimi možná svůj názor změní. Myslím, že se jedná o velice příjemné a zajímavé místo. A bylo tomu tak patrně již v dobách minulých. Například v roce 1788 napsal piaristický kněz a historik Jaroslav Schaller ve své knize „Topografie Království českého“, že vlašimský park svou krásou vyniká nad všechny ostatní parky v Čechách. Nevím sice, jak vypadal park v té době, ale kdyby to napsal někdo dnes, tak by určitě nepřeháněl. Líbilo se mi tam a návštěvu bych chtěl všemdoporučit.

Rodinným sídlem manželů Auerspergových (Marie Josefa, hraběnka z Trautsonu a Falkensteina a Karel Josef, hrabě z Auerspergu) byla Vlašim. V roce 1744, kdy se konala svatba, si zámek i jeho okolí zachovávaly podobu z roku 1665. K zásadním změnám došlo až o necelých 30 let později. Hradby, které obklopovaly zámek, byly v roce 1771 zbourány včetně nárožních bastionů a příkopy zasypány. Zámek získal přímý kontakt s okolím a započala se tím postupná proměna obory na romantický park. Stranou terénních úprav nezůstala ani řeka Blanice, jejíž koryto bylo rozšířeno na říční jezero s ostrůvkem.

Foto: Bubinga

V parku bylo vysázeno několik alejí, a to jak podél hlavních vycházkových cest, tak i při březích řeky Blanice i náhonu. Kromě toho byly stromy na některých místech sázeny také do rondelů. Zvoleny byly zejména duby a topoly, které doplnily okrasné keře a bohatá květinová výsadba různých tvarů i barev.

V romantickém parku konce 18. století ovšem nemohla chybět drobná architektura. A nejednalo se pouze o dřevěné zahradní altány, nýbrž tady postupně v rozmezí let 1775 – 1785, patrně pod vlivem romantismu, vznikaly zděné objekty inspirované antikou, gotikou, orientem, ale i přírodou. Některé z nich zůstali dodnes (Čínský pavilon, Starý hrad). Další stavby přibyly v rámci úprav za Karla Viléma Filipa z Auerspergu. V roce 1846 byly postaveny tři novogotické vstupní brány do zámeckého parku – Vlašimská, Domašínská a Znosímská.

Zdejší prostředí inspirovalo též některé umělce, například hudební klasiky. Líbilo se tady Bedřichu Smetanovi či Gustavu Mahlerovi. Romantický vlašimský park i krásná krajina Podblanicka se objevily na mnoha obrazech.

Foto: Bubinga

Před návštěvou parku bych radil zavítat do Infocentra u Vlašimské brány, kde je k dispozici plánek. Zde se také každý dozví, že návštěva parku je možná individuálně nebo v rámci prohlídkového okruhu parkem. Nabídnou mu tady též společnou vstupenku do paraZOO, Muzea Podblanicka a na prohlídkový okruh zámeckým parkem včetně kávy nebo čaje v Rodinné cukrárně ve Vlašimi.

Výhodou parku je určitě to, že se jedná o velmi atraktivní, členité přírodní území. Pomyslnou osu (ve tvaru písmene „S“) tvoří travnaté údolí, které na jednom okraji obtéká řeka Blanice a na druhém mlýnský náhon. Když už píši o vodě, tak mě velice zaujaly rybí přechody u jezů. Myslím, že jsou na dvou místech. A kde je řeka, tam jsou také mosty a můstky. V současnosti jich zde je celkem sedm, kamenné i dřevěné, starší i nové.

V celém zámeckém parku bylo vytvořeno a v době nedávné opraveno, velké množství vycházkových pěšin. Výškové rozdíly jednotlivých ploch v parku jsou sice až 40 metrů a po obou stranách údolí může člověk spatřit prudší kopce i zajímavé skalní útvary, ale většina cest vede v mírném terénu a je vhodná i pro netrénované návštěvníky. Prostě pohoda.

Foto: Bubinga

Když se tam vydá člověk sám, tak jako základ procházky určitě poslouží trasa naučné stezky „NS Vlašimským zámeckým parkem“, ze které je však možno udělat různé odbočky. První část parku blíže zámku je více „parková“. Je zde perfektně posekaná tráva a udržovaný pořádek. Odlehlejší část pak klade důraz na přirozenější přírodní prostředí.

Instalované informační tabule seznamují návštěvníka s historií parku, romantickými stavbami i s faunou a flórou. A kdyby snad někdo zabloudil při svém putování a rozplývání se nad úžasnou krásou zámeckého parku, tak určitě dříve či později objeví přehledný plánek naučné stezky i parku, které jsou osazeny na několika místech. Cesty jsou vesměs kvalitní, v prvé části asfaltové, později štěrkové. Pouze v některých, především zalesněných úsecích se jedná o užší lesní pěšiny. Fyzicky je to průměrně náročný výlet, ale v případě, že si chce člověk zámecký park prohlédnout důkladněji, musí počítat s potřebnou dobou zde strávenou. Dvě až tři hodiny uběhnou jako nic.

Foto: Bubinga

Naučná stezka začíná u rohového vstupu do zámeckého parku nad zámkem, nedaleko Vlašimské brány a končí u zámku. Je to tudíž téměř okruh, ale jak již jsem napsal, člověk si může putování parkem přizpůsobit dle chuti, fyzických či časových možností. Délka naučné značené stezky (zelenobílé značky) je cca 3,5 km a je na ní těchto 16 zastávek: 1-Úvod a vlašimský zámek, 2-Vlašimský zámecký park, 3-Hmyz vlašimského parku, 4-Ptactvo starých hájů vlašimského zámeckého parku, 5-Čínský pavilon, 6-Nelesní květena vlašimského parku, 7-Ptactvo okolí vod a jehličnatých porostů vlašimského parku, 8-Květena lesů a hájů vlašimského parku, 9-Starý hrad, 10-Znosimská brána, 11-Řeka Blanice, 12-Houby zámeckého parku, 13-Les ve vlašimském parku, 14-Ermitáž, 15-Turecká mešita, 16-Současnost vlašimského parku.

Na dvou místech se návštěvníkům parku nabízí možnost zkusit tzv. zážitkovou stezku. Poprvé je to mezi Čínským pavilonem a můstkem přes náhon (mezi 5. a 6. zastávkou). Cesta vede v tomto úseku po chodníčku podél skalní stěny a kolem tzv. panského koupadla u náhonu. Druhá možnost přichází mezi 14. a 15. zastávkou, kde klasická trasa vede dolů k řece Blanici a po jejím břehu, zatímco zážitková stezka po úzké skalní římse s řetězy. Dle mého názoru je to velice dobře schůdné a netřeba se obávat, pouze v těchto úsecích je lepší mít na nohou pevnější obuv.

Foto: Bubinga

Z věcí, které mne také zaujaly, bych ještě zmínil pískovcové sochy u Znosimské brány, které zde byly vytvořeny v srpnu a září roku 2005, kdy se ve vlašimském zámeckém parku konalo sochařské sympozium. Autory soch umístěných po obou březích řeky Blanice jsou Marie Šeborová, Igor Kalina, Michal Blažek, Daniel Talavera nebo Hannu Aaltonen.

Ještě jednu sochu jsem v parku, patrně na jeho nejvyšším místě, objevil. Nejprve jsem se rozhlížel z nově postaveného altánu, abych posléze objevil kousek pod sebou Herkulův sloup postavený na skalním masivu. K vlastní soše se musí opatrně sestoupit po schodech. Herkula vrhajícího kámen (kouli) do údolí řeky Blanice nazývají místní Samson. Jedná se o kopii, jelikož originál byl hodně poničený. Podle pověsti by se mělo jednat o sochu obra, kterého stihl trest za mrhání jídlem – božím darem.

Foto: Bubinga

Ale v tomto poetickém, úžasném i lidském parku je toho podstatně více, co člověka osloví a také nutí děti i dospělé rozvíjet svoji fantazie při vstřebávání zajímavých informací a kvízů. Vyhrají si tady malí i velcí. Stezka je totiž interaktivní. Putování tímto půvabným a dle mého názoru jedinečným místem lze doplnit prohlídkou zámku nebo vyhlídkou ze zámecké věže. V muzeu se pak může člověk dozvědět detailnější informace na výstavě Zámecké parky a Vlastivědná expozice Podblanicka.

Zámecký park je ve vlastnictví Města Vlašimi, které o něj dle mého názoru velice dobře pečuje. Občerstvení se návštěvníkům nabízí hned na několika místech. Na začátku (či na konci trasy) je infocentru s drobným prodejem a také restaurace v zámku. Další občerstvení je u Znosímské brány a poslední se nachází v nejvzdálenějším místě parku (mimo značenou část), u Domašínské brány. Prohlídkový okruh s průvodcem (cca 60 minut) zámeckým parkem a stavbami jinak nepřístupnými se koná v 10:30, 12:30, 14:30. Vstupenky se prodávají v Podblanickém infocentru na nádvoří zámku (základní cena 75 Kč). Na bližší informace je dobré se podívat na internet: http://www.vlasimskypark.cz/. Před zámkem je parkoviště a také k oběma zmíněným branám lze zajet autem. Kdo nevlastní automobil, může do města přicestovat vlakem nebo autobusem.