Železná hůrka je úplně nejmladší sopkou v České republice. Naposledy byla činná na rozhraní třetihor a čtvrtohor, to znamená někdy před 100 - 400 tisíci lety. Ale je možné, že zdejší sopečná činnost probíhala v několika časových fázích. Na vzhledu Železné hůrky se podílely minimálně dvě erupce. Při starší vznikly asi 15 metrů mocné vrstvy pyroklastických hornin. Na nich leží šikmo vrstvené tufy vyvržené během následující erupce. Dříve se tady těžil silniční štěrk a tím se otevřely vrstvy sopečného tufu. Pracovali zde také obyvatelé blízké vesničky Boden, která byla bohužel v roce 1953 srovnána pohraničníky se zemí. Od roku 1961 je sopka chráněna státem jako národní přírodní památka.
Oblast, ve které se Železná hůrka nachází, je také známa pod názvem Česko-Bavorský geopark. Jedná se o velmi unikátní území s projevy miliony let trvajících geologických procesů kolem řeky Ohře. V této oblasti se totiž nachází příkopová propadlina, která patří mezi geologicky nejaktivnější oblasti Českého masivu. Poslední vulkány (Komorní a Železná hůrka) zde chrlily lávu ještě v poslední době ledové. Také jako v nedávné minulosti i současnosti zde občas zaznamenávají zemětřesné roje i silnější otřesy.
Pozůstatky seizmické činnosti jsou patrny do současnosti, což sem přitahuje turisty i odborníky z celého světa. V případě, že sem chce přijet člověk autem, je to asi nejbližší z německé strany. Je potřeba jet přes Cheb do městečka Neualbenreuth. Zde vedou dvě silnice směrem k hranicím. Po roce 1990 tady byl obnoven původní předválečný hraniční přechod Mýtina - Neualbenreuth. Vypadá to zde zajímavě a romanticky. Hraniční přechod je určen pro pěší, cyklisty a koně v čase 6 - 22 hodin od dubna do září a v zimním období (říjen až březen) od 8 do 18 hodin. Na německé straně v těsné blízkosti přechodu je vysazena lípa Evropy připomínající náš vstup do Evropské Unie v roce 2004.
Železná hůrka je opravdu pěkný přírodní útvar. Zajímavé je, že si svůj půvab nechává do poslední chvíle pro sebe. Cestou od městečka Neualbenreuth (při pohledu do mapy) člověk tuší, že tam někde by měla být, ale nebýt ukazatele, možná by ji nenašel. Také při pohledu z Čech od Mýtiny je vidět mírně svažující terén, ale sopku by tam málokdo hádal.
Asi 200 metrů za hraničním přechodem upozorňuje ukazatel, že je potřeba odbočit vlevo. Následuje chůze po vyšlapané pěšině na okraji pole a lesíku zhruba dalších čtvrt kilometru. A poté se objeví známá neznámá, sopka Železná hůrka (Eisenbühl). Nejprve člověk vidí vysoké stěny ze sopečných vyvřelin různých barev, a když pokračje na horní hranu, může si vychutnat také pohled svrchu.
Je poznat, že sem občas někdo zavítá, například 23. srpna 1823 zde byl Johann Wolfgang Goethe, ale většího množství lidí jako na Komorní hůrce se není třeba obávat. A to je dobře, člověk si to tady může v klidu prohlédnout. Pohoda je zde určitě také, protože je Železná hůrka odlehlejší, k civilizaci je relativně celkem daleko. U hraničního přechodu je informační cedule, odkud patrně vedla původní cesta mezi stromy. Ale dnes je to tam nějaké zarostlé a asi tudíž neprůchodné.
Nachází se asi 2km od vesničky Mýtina poblíž pěšího přechodu do Německa.Musíte po žluté značce na vrchol kopce Mýtina a poté sejít po cestě dolů směrem do Německa.Vpravo je pak zářez do krajiny,kde je tato přírodní památka .
O tomto místě dobře věděl i známý básník a mineralog J.W.Goethe,který Železnou hůrku navštívil 23.8.1823
Tato pravděpodobně nejmladší sopka v Čechách soptila před asi 400 000 - 170 000 lety.
V místě se nachází Národní přírodní památka, která byla vyhlášena roku 1961. Nalezneme zde jednu z nejmladší ze sopek v Západočeském cípu ČR. Tato sopka byla činná ještě na počátku čtvrtohor. Obě blízké sopky, tedy i nedaleká Komorní hůrka, naposledy soptily zhruba před 1 000 000 let. Při návštěvě si můžeme v lomu povšimnout profilu vrstev sopečných hornin. Do blízkosti Železné hůrky přichází žlutá TZN z Doubravy.