Zinneckerovy Boudy a jejich historie

Zinneckerova bouda  •  Fotografie (8)  • Foto: dupis

Zinneckerovy Boudy se nacházejí na jihovýchodním svahu Černé hory, na malé luční enklávě v nadmořské výšce 1.070 až 1.105 metrů. Dříve kolem Zinneckerovy boudy vedla červeně značená turistická cesta z Janských Lázní na Černou horu (v mapách je stále tak zakreslená). Dnes již nevede. Na rozcestí u Malých Pardubických Bud červená značka pokračuje dál k Černé boudě. Nicméně ukazatel na tomto rozcestí vás k Zinneckerově boudě nasměruje (při stoupání z Janských Lázní ostře vlevo). Dojdete k ní po 600 metrech mírného stoupání lesem. Celková délka stoupání z Jánských Lázní k Zinneckerově doudě je tak 3.600 metrů.

Zinneckerova bouda  •  Foto: dupis

Pohodlnější přístup je vyjet lanovkou na Černou horu, a odtud sejít 1.200 metrů po asfaltové silnici do nadmořské výšky 1.096 metrů, kde Zinneckerova bouda stojí. V zimním období je bouda zastávkou lyžařů, neboť kolem ní vede sjezdovka z Černé hory do Janských Lázní. Přibrzdit zde můžete i při sjezdu Černé hory na zapůjčených koloběžkách.

Zinneckerova bouda je pojmenována po svém zakladateli Ernstu Zinneckerovi. Jeho předkové, jako jedni z prvních, přišli v roce 1642 ze své alpské domoviny do Krkonoš za účelem těžit dřevo pro kutnohorské stříbrné doly. Do konce 17. století Zinneckerovi žili ve Velké Úpě. Poté se přesunuli pod vrchol téměř cele vykácené Černé hory. Slibovali se větší pastviny, dostatek trávy a sena pro svůj dobytek.

V zemských deskách Království českého z roku 1701 je Ernst Zinnecker zapsán jako majitel dvou celoročně obývaných bud. Dvě stě let několik generací Zinneckerových na enklávě tvrdě pracovalo a zajišťovalo si živobytí chovem dobytka.

Zinneckerova bouda  •  Foto: dupis

Koncem 19. století, v době rozmachu turistiky, si obyvatelé bud přilepšovali poskytováním pohoštění lázeňským hostům směřujícím na Černou horu. Nabídka pohoštění byla na dnešní poměry skromnější. Většinou se podávalo mléko, káva, chléb s čerstvým máslem, ale i pivo, víno a náročnějším konzumentům něco ostřejšího, jak se píše, "duchovního“. Zinneckerovy Boudy nebyly turistům neznámé. Například paní Barbara Bönschová, rozená Fucknerová, z dolní Zinneckerovy boudy č. p. 30, byla uvedená v Průvodci po Janských Lázní i okolí z roku 1875.

Ani manželé Herman a Marie Hintnerovi nezaháleli a přestavěli svoji horní boudu č. 29 od základu na pohostinské zařízení. Na jižní straně boudy přistavěli otevřenou terasu, z níž se hosté mohli kochat dalekými výhledy do vnitrozemí. Postupem času manželé Hintnerovi v boudě zřídili i čtyři hostinské pokoje a společnou noclehárnu pro 30 ubytovaných.

Zinneckerovy Boudy žily i společenským a sportovním životem. V roce 1900 se zde konaly první sáňkařské závody na sever od Alp. Populární rohačky startovaly právě u Zinneckerových Bud a cíl měly v Janských Lázních. Prellogovu cestu dlouhou 3.500 metrů sjel nejrychleji, v čase 4 minuty a 38 vteřin, Franz Winkler z Janských Lázní.

Zinneckerova bouda  •  Foto: dupis

Posledním předválečným majitelem horní boudy (v té době se jí říkalo Hintnerova hospoda) byl syn manželů Hintnerových, Heinrich. Padl v uniformě wehrmachtu na východní frontě v Rusku. Jeho žena Anna, rozená Tammová, se svým nezletilým synem Klausem, stejně jako sousedka s dětmi z dolní boudy, byla dne 26. července 1946 převezena transportem ze sběrného tábora v Mladých Bukách do saského Brambachu.

Za závěr uvedu ještě jedno nej ve spojitosti se Zinneckerovou boudou. Poblíž stála po roce 1928 do své demontáže nejvyšší ocelová podpěra č. 5 staré lanovky na Černou horu. Bez několika centimetrů měřila 38 metrů.

Dnes Zinneckerova bouda slouží veřejnosti k ubytování ve dvou až čtyřlůžkových pokojích a stravování ve vlastní restauraci. V létě lze parkovat u chaty. Pro vjezd do Krkonošského národního parku je však potřeba povolení správy KRNAP. V zimním období je možné parkovat dole v Janských Lázních na placeném centrálním parkovišti. Aktuální informace o ubytování a stravování na Zinneckerově boudě v sezóně i mimo ní získáte na: http://www.horskachata.cz.