Zlatá stezka

Nedostatek soli v Čechách byl jedním z hlavních důvodů, proč staří Čechové navazovali obchodní styky s cizinou. Zprávy o solném obchodu se objevují už od 9. století. Sůl, jak známo, byla i v minulosti nezbytnou složkou pokrmů a nejvýznamnějším konzervačním prostředkem. Sůl ze solných dolů v oblasti dnešního Reichenhallu v Bavorsku, Halleinu, Hallstadtu, Ischlu a Aussee v Rakousku se dostávala prostřednictvím obchodních tržišť na Dunaji velkou měrou také do Čech. Téměř monopolní postavení v obchodu se solí zaujalo město Pasov a to díky především příznivé poloze při Dopravě využívaných na řekách Innu a Dunaji. Z Podunají vybíhaly do Čech přes Šumavu obchodní cesty, z nichž nejstarší byla Vintířova stezka (Gunthersteig, Böhmweg, Via Bohemorum), která vedla z oblasti Deggendorfu přes Ždánidla, Vysoké lávky, Hartmanice a Sušici. Stezka vznikla patrně dávno před působením poustevníka Vintíře na Šumavě (+ 1045). Tuto cestu stejně jako úvodní prachatickou Zlatou stezku představovaly nejspíš jen úzké stezky pro pěší nebo pro zvířata nesoucí náklad. Skutečné dálkové obchodní silnice u nás vznikaly až později, za panování Karla IV. Spojení Čech s Pasovem a některými sousedními středisky obchodu v Podunají zajišťoval systém soumarských stezek zvaných od počátku 16. století Zlatá stezka (Goldene Steig). Tradičně výsadní postavení zaujímaly v solném obchodu se svou cestou Prachatice. Rovněž Vimperk měl už od roku 1312 cestu na Pasov, která na zemské hranici míjela strážní věž (Königswarte, Kungeslen, Kynžvart, Strážný). Pro starší dobu se uvažuje o odbočce Zlaté stezky prachatické u Volar ve směru na Vimperk a Kašperské Hory. Kašperskohorská Zlatá stezka, chráněná královským hradem Kašperkem a procházející významnou zlatonosnou oblastí, sloužila obchodnímu ruchu od roku l366.

Sdílet s přáteli