Loading...
Zlatokopecký skanzen, nebo Údolí Ztracených štol u Zlatých Hor je za dobu svého trvání už celkem profláklou atrakcí. Na zlatorudných mlýnech návštěvníkům předvádějí, jak se zpracovávala zlatonosná ruda, v zlatokopecké osadě se ukazuje, jak asi dávní zlatokopové žili.
Přiznejme si, že ve skutečnosti je to takový malý Disneyland. Ve skutečnosti se dávná těžba a hlavně zpracování zlata odehrávalo blíže samotného města, ale tam by dnes nebylo na takovou atrakci místo. Vlastně jak se dá zjistit, nejblíže tu býval železný hamr na okraji dnešních Ondřejovic.
Stavitelé skanzenu umístili areál do malebného údolí říčky Olešnice mezi Ovčáckým a Lysým vrchem. Vlastně i přítomnost dávného vodního díla, náhonu umožnila zbudovat vodní mlýny s ukázkou stoup na drcení rudy.
Areál je od jihu a od severu střežen dvěma hláskami, chcete-li rozhlednami. Dávné zlatokopecké osady byly zřejmě z části ohrazené a musely mít i nějakou strážní službu. Vykutané zlato určitě lákalo různé poberty. To ale zpracované byla vcelku rychle schováno v bezpečí (např. na hradě Edelštejnu).
Faktem je že z dnešních hlásek, které jsou asi 8 m vysoké s pošinou ve výšce 5 m toho zas tak moc vidět není, musíme prominout fakt, že jsou umístěné v krásném lesním prostředí. Dnešní případní nájezdníci by zřejmě dokázali strážce zpacifikovat dříve, než by stačil někoho varovat.
Ale to asi tvůrcům skanzenu odpustíme. I fakt, že celý skanzen je tak trochu ovlivněn romantickou představou v duchu zlaté horečky v Kalifornii nebo na Klondiku. S tím ovšem mělo zlatokopectví ve Zlatých Horách (nebo Edelstadtu) pramálo společného. Dobrodruzi v Americe se vlastně těžké dřině a nejistému výdělku věnovali dobrovolně.
Horníci na zlatohorsku povětšinou pracovali ne zcela o své vůli, byla to doba feudální, kdy sice horný lid byl vybaven určitými právy, ale pořád musel poslouchat panstvo. A jak už to tak bývá, ze zlatokopů zbohatnul málokdo, kapsu si namastili až ti další, šikovnější.