Loading...
Pokud se chystáte uskutečnit prohlídku malenovického hradu... a stejně jako já jste tu už dlouho nebyli, čeká vás na lučinatém prostranství pod bývalým feudálním sídlem milé překvapení. Návštěvníky zde totiž přivítá majitel malenovického panství pocházející z rodu Šternberků. Ani hnidopichům doufám nebude vadit, že to není pan „hrábě“ Jaroslav Sternberg osobně (to by chudák musel vstát z mrtvých!), ale pouze v podobě novodobé plastiky od sochaře Matěje Bednaříka, která sem byla nainstalována roku 2015.
Hrabě nabyl malenovické panství dědictvím roku 1937 a o dva roky později vstoupil do manželství s Marií Grošovou. I přes nátlak okupačních úřadů se v následném protektorátu odmítl přihlásit k německé národnosti, za což mu byl roku 1942 veškerý majetek zabaven.
O rok později hrabě zesnul a byl pochován do rodinné hrobky v kapli sv.Rosálie na malenovickém hřbitově.
Přímo pod hradem se na západní straně ve strmém zalesněném srázu nachází palouček se sochou sv.Vendelína, která je ukázkou kvalitní barokní práce. Od novější skulptury hraběte Sterberga k ní svahem pozvolna klesá dobře udržovaný chodníček. Už docela hodně chátrající patron poutníků a pastýřů prošel v nedávné době náročnou renovací (přišla na 200 tisíc korun) a po opravě jej slavnostně posvětil generální vikář olomoucké arcidiecéze monsignore Josef Nuzík.
Pískovcová socha je datována rokem 1741. Spočívá na čtvercové cihlové základně, zakončené kamennou římsou. Na ní spočívá odstupňovaný čtyřhranný pískovcový podstavec. Jeho stěny jsou zkrášleny rytými rámy a ta čelní plastickou kartuší s erbem rodu Salm – Neuburků. Svatý Vendelín byl zroben v životní velikosti a v klasické podobě. K jeho nohám se choulí dvě zvířátka. Ta jsou dnes bohužel už natolik poškozená, že nejde rozeznat, jestli se jedná o dvě malé ovce anebo o ovečku a psa.