Znovu habešská exotika aneb zbytek Habešovny

Dubnovou první středu v měsíci ještě popadával chvílemi sníh. Ta naše Místní Agenda 21 měla být bez termínových překvapení. Ještě odpoledne jsem automobilmo vyřídil jakousi drobnost v blízké vísce, ale do města jsem se vypravil s předstihem a mandelinkou. Světlo sice nic moc, ale věděl jsem, že dříve bohatou a honosnou čtvrť Habešovna, jsem celou neprošel. A dokonce jsem se minule vyhýbal, zcela alibisticky Pohledům ošklivým. Jen jsem o nich psal. Dneska jsem se zarputil. I ten, dnes oranžový, dříve elegantní secesní dům si cvaknu.

On má, chudák, vedle sebe bývalé dvojče. Ale srovnávací fotografii zase bránil z menší části strom, z té větší zaparkované povozy.

Na nějaké další křižovatce jsem odbočil vlevo, na jih. Jihozápad jsem tu neměl procestovaný. V téhle části se ale domy jevily krotké, buď jejich svéráz odnesly rekonstrukce, nebo prostě na parádu majitelé nemysleli. Až průhled na vily Maryša a Vlasta (mají průčelí v Bezručově ulici, ale zezadu jsou taky malebné, inu pěkné ženské) mě trochu dostal z pocitu zmaru. A hned nějak naproti jsem nabyl dojmu, že si té secese občas i někdo váží (no jaké mě mělo čekat po půlhodince zklamání).

Ale abych nepředcházel. Vyšel jsem na Bezručovu ulici (taková hlavní, co vede k zimnímu stadionu) a zjistil jsem, že oblý štít vykukující za předchozí vilkou patří rozlehlému objektu, ke kterému snad patřil i menší výrobní areál. Trochu tomu odpovídají vrata do dvora a snad i vedlejší objekt.

Podél té hlavní je zajímavůstek, kterých si člověk z auta nevšimne (a přiznejme si, kdo tu chodí pěšky celou ulicí, i já až po letech). Na další křižovatce zase hezký domek, u nás už historický, pár metrů k západu zase, a proti němu, trochu schována pod silnicí (ví Bůh, jestli záměrně nebo se cesta během let zvedla) vila, která se trochu okolní architektuře vymyká, ale svůj styl má. Nejen že je to barák pěkný, ale i kombinace neomítnutých cihel se štukovou výzdobou je zajímavá.

Z hlavní jsem odešel, však jsem se už blížil k zimnímu stadionu. Na ten si udělám čas jindy. Procházel jsem uličky jihozápadní části Habešovny a hledal známky historie. Všechny setřeny, až na jednu hrůznou výjimku.

Ty domky byly asi stavěny jako siamská dvojčata. Jedno hodně onemocnělo. Tohle je ještě horší, než ten chudák oranžový dům. Jeho brácha je alespoň oddělený.

Prchal jsem raději k severu a mnoho štěstí jsem neměl. Jo objevil se i pěkný domek, ale před ním zaparkovány tři dodávky. Ostatní části západní části Habešovny bohužel pokroku neunikly. Jen naproti škole Na Amálce se mi vyskytl domek zachovalý, a zajímavá zase použitím neomítnutých cihel nejen na fasádě, ale i v plotě.

Kolem bývalého okresního úřadu jsem, pod vlivem několika skličujících zážitků, prchal k centru. Přibrzdil mě až nezvyklý Pohled na budovu gymnázia z jedné z uliček.

Ač bylo odpoledne poměrně časné, a k tomu letní čas, světla rapidně ubývalo, další mrak se hnal. Stihl jsem před gymplem ještě pořídit jeden námět na tapety, (stydím se, nevím, co je to za strom se stříbřitou kůrou) a potom už jsem radši zamířil do tepla. Zase začalo zalézat za nehty.

Pro ty, které to zajímá: Pracovní skupina Místní Agendy 21 ožila, lidí přišlo trochu více, hledají se nové náměty a ten můj, s čerstvým materiálem v fotoaparátu, s oranžovými a zelenými secesními domy, byl uznán taky jako zajímavý. Příště se možná bude i řešit, k čemu je tu vlastně ten městský architekt.

V tomhle týdnu shodou okolností přijel z Francie na návštěvu kamarád mého kamaráda. Je tam dosti vysoce postaveným úředníkem na ministerstvu kultury. Z vyprávění i z obrázků vím, že tam se taková zvěrstva nedějí a od něj jsem chtěl zjistit, jak je to možné. Kamarád překládal a málem jsme ho zavařili. Ale dozvěděl jsem se, že tam je velice přísný, centrálně řízený, režim, který stanovuje jasná a nepřekročitelná pravidla. A jejich dodržování se kontroluje. U nás by se to asi nelíbilo, ale možná by to bylo užitečné.