Zřícenina gotického hradu (Starý) Cimburk (okr. SY)

Romantická zřícenina kamenného gotického hradu na podlouhlém vrcholu nad Městečkem Trnávka bývá též nazývána Starý Cimburk nebo Trnávka. Hrad byl založen někdy na přelomu 13. a 14. století Ctiborem z Lipnice. Díky tomu získal i svůj název, protože v erbu pánů z Lipnice bylo cimbuří. Hrad poté získává jeho syn Bernard, již psaný z Cimburka. Ten je majitelem hradu prokazatelně již v roce 1308. Tím se začíná psát historie jednoho z nejstarších moravských šlechtických rodů.

Název Starý Cimburk je používán zejména proto, aby nedocházelo k záměně se stejnojmenným hradem u Koryčan v Chřibech. Ten bývá také nazýván Novým Cimburkem. Zřídka používaný název Trnávka pro změnu odkazuje ke jménu obce v podhradí.

Dalšími majiteli se postupně stávají páni z Lipé (Jindřich), markrabě Jan Jindřich a jeho syn Jošt, Markéta ze Šumvaldu s manželem a páni z Boskovic. Ti hrad drželi až do roku 1545. Pak se zde ještě vystřídal „důlmistr“ ze Štiavnice s Podstatskými z Prusinovic i s Věžníky a posledním významným rodem, který hrad (Starý) Cimburk vlastni, se po bitvě na Bílé Hoře stávají Lichtenštejnové. Za třicetileté války zde přebývala císařská vojska, po ní početné úřednictvo. Ještě v roce 1715 se zde ukrývalo měšťanské obyvatelstvo z nedaleké Moravské Třebové před morovou epidemií a v roce 1766 je hrad již uváděn jako opuštěný. Hrad – v té době již součást moravskotřebovského panství – definitivně zpustnul po velkém požáru, způsobeném zásahem blesku v roce 1776.

Interpretace podoby hradu je nejednoznačná. Původní podobu hradu vymezovala mohutná (tloušťka přes 2,5 m) zalamovaná oválná zeď, se kterou těsně „sousedil“ západní - a snad i severní - palác. Hrad tak zřejmě patřil mezi hrady s plášťovou zdí a obytnou věží, tedy donjonem. Jiné prameny hovoří o třech strážních věžích, ovšem bez hlásky i klasického donjonu.

Velkými stavebními úpravami prošel hrad ve II. polovině 15. století, kdy jej vlastnili páni z Boskovic. Do okružního příkopu byl – z venkovní strany obvodové hradby – přistavěn dlouhý patrový palác. Z jižní a západní strany hrad obklopil parkán, jehož součástí byla vstupní věž. Jižně od hradního jádra vzniká nové, obdélné, Předhradí, jehož účelem je zesílení obrany přístupové cesty. Do Předhradí se vstupovalo jihovýchodní nárožní čtverhrannou bránou. Na opačné - tedy jihozápadní – straně se nacházela mohutná okrouhlá dělostřelecká bašta. Z tohoto období zřejmě také pochází i valové opevnění kolem celého hradu, které tvořilo také čelní vstupní pevnůstku.

Od 19. století se někdejší strážní hrad, nacházející se na 412 m vysokém kopci, stává převážně levným stavebním materiálem. Před I. světovou válkou projevil zájem o znovuvybudování hradu Řád německých rytířů. V rámci průzkumných prací zde byl nalezen poklad ze 13. století Jednalo se o asi 2,5 tisíce stříbrných mincí, které se dnes nacházejí ve sbírkách pražského Národního muzea. V hradní zřícenině a v jejím nejbližším okolí bylo také nalezeno množství kachlů s různými motivy.

A co vlastně z hradu pánů z Cimburka (nebo těch z Boskovic) dnes ještě uvidíme? Není toho – když si uvědomíme, že se v souvislosti s hradem mnohdy mluví jako o pouhých ruinách – vůbec málo. Nachází se zde část severní plášťová hradby se zbytky několikaposchoďového západního paláce, valeně klenuté přízemí západního křídla pánů z Cimburka, zbytky boskovického paláce v parkánu, suťový kužel na jižní straně jádra a hradby Předhradí s dělostřeleckou baštou a vstupní branskou věží.

Dnes je již zřícenina, na které bylo v 60. letech minulého století vybudováno letní přírodní divadlo, zařazena do seznamu významných státních památek. Před zříceninou si můžete na informační tabuli prohlédnout několik vyobrazení předpokládané středověké podoby hradu i přečíst základní informace o jeho historii. Vstup do areálu hradu je celoročně volný.