Aklimatizace při výstupu na Kilimandžáro a prevence horské nemoci

Následující článek o aklimatizaci je psaný pro výstup na Kilimandžáro v Tanzanii, ale většina v něm obsažených informací a doporučení je přenositelná i do prostředí jiných hor.

Uhuru Peak, nejvyšší vrchol pohoří Kilimandžáro, znamená v překladu ze swahilštiny Vrchol Svobody. Jeho 5 895 metrů nadmořské výšky je výzvou pro každého správného dobrodruha. Výstup na něj není snadný, velmi důležitá je správná aklimatizace, odměna na závěr výstupu na Kilimandžáro ale rozhodně stojí za to. Výhled z okraje kráteru za svítání společně okolními ledovcovými a sněhovými poli nabízí jeden z nejkrásnějších zážitků pro všechny milovníky hor.

V tomto článku se pokusíme shrnout, jak mírné potíže co nejlépe zvládnout, horším potížím se vyhnout a jak se zachovat, pokud k nim přeci jen dojde.

Pokud se budete řídit zásadami správné přípravy a aklimatizace při vašem výstupu na Kilimandžáro, pak je riziko vážných zdravotních obtíží relativně malé a pro zdravé dospělé lidi akceptovatelné. Rozhodně se ale nevyplatí správnou aklimatizaci podcenit a ošidit. V lepším případě byste se pouze nedostali na vrchol, v horších případech by mohly nastat nepříjemné zdravotní problémy.

Vliv nadmořské výšky na člověka

• Bezpečné pásmo do 2 500 m n. m.: Pro většinu lidí bezpečná výška, kde nejsou poznat žádné příznaky nadmořské výšky.
• Bezpečné pásmo 2 500–3 300 m n. m.: V těchto výškách už řada lidí může pociťovat, že se jim při výstupu hůře dýchá. Další nepříjemné projevy jsou ale výjimečné.
• Pásmo se zvýšeným rizikem 3 300–4 000 m n. m.: V těchto výškách už je třeba řešit aklimatizaci. Pokud se jedná o jednodenní výstup s následným sestupem do nižších poloh, není to obvykle žádný problém.
• Nebezpečné pásmo 4 000–6 000m n. m.: Oblast, ve které je už velmi důležitá správná aklimatizace. Neaklimatizovaní jedinci mohou trpět i horšími projevy horské nemoci. V případě správné aklimatizace je to ale oblast, kde se dá setrvávat dlouhodobě. Někteří lidé na světě žijí v tomto pásmu trvale, a to i ve výškách až do 5 000 m n. m. Tito lidé mají v krvi mnohem více červených krvinek, než lidé žijící v běžných výškách. Toto pásmo je nejvyšší, do kterého se můžete při výstupu na Kilimandžáro dostat.
• Velmi nebezpečné pásmo 6 000–8 000 m n. m.: pásmo, ve kterém již dlouhodobý pobyt lidí není možný z důvodu trvalého negativního vlivu na organismus. Na Kilimandžáru se do těchto výšek nedostanete. 
• Zóna smrti nad 8 000 m n. m.: Většina lidí zde může fungovat a přežije pouze s kyslíkovým dýchacím přístrojem.

Dobrou zprávou je, že lidské tělo se dokáže vyšší nadmořské výšce za určitých podmínek „bránit“. Typicky dochází ke:

• zvýšení počtu červených krvinek. Tím je zajištěna lepší distribuce kyslíku orgánům.
• zvýšení tlaku v plicních kapilárách. Krev je tak natlačena a okysličena i v oblastech, které jsou normálně nevyužity.
• produkci speciálního enzymu usnadňujícího vstřebávání kyslíku tkáněmi.

Je důležité si uvědomit, že obranná reakce organismu může fungovat jen do určité míry (nadmořské výšky) a za splnění podmínek pro správnou aklimatizaci.

Co je horská (výšková) nemoc?

Ve velkých nadmořských výškách vás může potkat takzvaná výšková, nebo také horská nemoc. Ta může v případě podcenění způsobit i vážné zdravotní problémy a v extrémním případě i smrt. Co proti ní dělat?

Horská nemoc není způsobená žádnými viry či bakteriemi a není tedy nemocí v klasickém pojetí. Nazývá se tak souhrn nežádoucích zdravotních příznaků vyskytujících se ve velkých nadmořských výškách. Vzniká kvůli zhoršenému zásobování lidského těla kyslíkem v důsledku poklesu tlaku vzduchu (kyslíku) ve vyšší nadmořské výšce.

Řada cestovatelů nebere horskou nemoc příliš vážně. Mylně se domnívají, že se jedná o záležitost pouze himalájských velehor. Ovšem tyto domněnky nejsou pravdivé. Už ve výškách nad čtyři tisíce metrů nad mořem je třeba s horskou nemocí počítat a snažit se jí předcházet a minimalizovat její projevy.

Aklimatizace na nadmořskou výšku

Na každého člověka může působit nadmořská výška rozdílně, jsou ale určitá obecná pravidla, kterých by se měli všichni držet. Pokud při vašem výstupu na Kilimandžáro plánujete dojít až na vrchol ve výšce 5 895 m, pak je třeba riziko výškové nemoci řešit předem. Tělo je třeba na tuto výšku připravit – aklimatizovat ho.

Základní pravidla aklimatizace

Aklimatizace je postupné přivykání organismu na velkou nadmořskou výšku a menší obsah kyslíku ve vzduchu. Čím pomaleji budete stoupat do vyšší nadmořské výšky, tím lépe na ni vaše tělo připravíte a výstup si užijete bez větších obtíží.

Obecně platí, že nadmořská výška během první noci při výstupu by neměla být vyšší než cca 3 500 m n. m. Výšky následných noclehů se pak mají zvyšovat maximálně o cca 500 metrů za den. Toto se lehce řekne, ale v praxi to není vždy možné. Je třeba brát ohled na dostupné kempy a plánovanou délku výstupu.

Po první noci ve výšce nad 3 000 metrů, pokud to čas a rozpočet dovolí, je pro co nejlepší aklimatizaci vhodné vždy po dalších vystoupaných 1 000 výškových metrech zařadit do programu jednodenní přestávku, během které se nadmořská výška místa noclehu nezvýší. Takový den je ideální strávit odpočinkem, případně procházkami po okolí.

Tam, kde to délka naplánovaného výstupu umožňuje, se občas používá i pravidlo „choď vysoko – spi nízko“. Ve dne vystoupáte během treku do větší výšky, než ve které budete následující noc spát. Kratší výstupy na Kilimandžáro (5-6 dní) toto většinou neumožňují, u delších výstupů (7-8 dní) se s uplatněním tohoto pravidla setkat můžete častěji. Zkušení horalé se po dosažení kempu na přespání, pokud je v nejvyšším bodě daný den, vydají ještě nalehko na malou procházku vzhůru do kopce, aby se aspoň na krátký čas dostali výše, než je nocleh.

Uvádí se, že aklimatizace přetrvá několik týdnů, u někoho až několik měsíců. Červené krvinky, které se v krvi ve vyšších výškách namnoží, žijí více jak 100 dnů. Proto se někdy v rámci procesu aklimatizace před vlastním výstupem na Kilimandžáro využívá výstup na Mount Meru.

Pokud jste ale pobývali v horách několik měsíců před výstupem na Kilimandžáro, pak nemůžete čekat, že přijedete aklimatizovaní a je třeba začít po příletu do Tanzanie opět od začátku. Ovšem treky v Alpách ve výšce nad 3 000 metrů týden nebo několik málo týdnů před odletem mohou být velmi vhodnou rozcvičkou a zahájí se tím i proces aklimatizace, který vydrží až do odletu a pak může dobře pokračovat po příletu do Tanzanie a zahájení výstupu.

Další zásady, jak předejít horské nemoci

Choďte pomalu a vytrvale. Je to lepší, než rychlý postup s přestávkami. Tímto způsobem budete v cíli dříve, než nedočkavci, co nasadili na úvod příliš rychlé tempo a později jim „došel dech“. Zkušení horalé nasazují šnečí tempo a vědí, že jim vydrží až na vrchol.

Hodně pijte, nejlépe čistou vodu. Řidší krev totiž lépe zásobuje organismus člověka kyslíkem. Navíc se zmenšuje riziko omrzlin nebo krevních sraženin. Možná že nebudete pociťovat silnou potřebu pít, obzvláště pokud vám bude trochu nevolno, ale je potřeba se přemoci a tekutiny v dostatečné míře doplňovat.

Vyhněte se prochladnutí. Organismus se s chladem vypořádává zrychlením metabolismu a výrobou tepla. Přitom roste spotřeba cenného kyslíku. Takže se snažte, abyste se cítili stále v teple.

Ze stejného důvodu omezte tučná jídla. Tělo potřebuje více kyslíku k přeměně tuků na energii. Vhodnější jsou lehká jídla se spoustou cukru a minerálů. Doplňujte vitamíny.

Vyhněte se raději alkoholu. Dehydratuje a zhoršuje vstřebávání kyslíku v krvi. Zesilují se také jeho projevy typu zhoršené stability a vrávorání a to při výstupu v horách rozhodně nechcete.

Svaly potřebují více kyslíku. Velkou nadmořskou výšku snášejí lépe lidé šlachovití než svalnatí. V rámci přípravy je tedy lepší si spíše zaběhat nebo zajezdit na kole, než budovat svaly v posilovně. Vytrvalostní trénink zkracuje dobu potřebnou na aklimatizaci.

Pokud máte nějaké zdravotní potíže, vždy konzultujte výstup na Kilimandžáro s vaším lékařem. Ve vyšších nadmořských výškách může dojít k jejich zhoršení.

Další faktory ovlivňující aklimatizaci

Genetika

Odolnost proti velké nadmořské výšce je dána z velké části genetikou. Dva turisté se stejným programem výstupu a aklimatizace můžou mít z výstupu zcela odlišný zážitek. Jeden bude trpět s bolestmi hlavy ve stanu a druhý nemusí pociťovat žádné obtíže.

Pokud jste si před výstupem na Kilimandžáro otestovali, že větší výšky od 3 500 do 4 500 metrů vám nedělají velké problémy, můžete ušetřit cenné dny a peníze a vystoupat na vrchol rychleji. Pokud zjistíte, že velkou nadmořskou výšku snášíte hůře, musíte prodloužit délku výstupu a tím zkvalitnit aklimatizaci.

Věk

Věk má vliv na snášení velké nadmořské výšky. Větší problémy mají děti a mladí lidé. Více o věku potřebném pro výstup na Kilimandžáru v našem článku Kilimandžáro zdolala osmiletá dívka.

Počasí

Pokud je vysoký atmosférický tlak, panuje dobré počasí, je lepší okysličování krve. Naopak při špatném počasí v důsledku nízkého tlaku je okysličení horší. Proto dobře volte termín výstupu. Podívat se můžete na článek zaměřený na to, kdy je vhodné vyrazit na Kilimandžáro.

Měření koncentrace kyslíku v krvi

Pulsní oxymetr

Při stoupání do velkých výšek klesá celkový tlak vzduchu a tím i tlak kyslíku. V souvislosti s tím klesá i okysličení krve. K měření koncentrace kyslíku v krvi lze použít pulzní oxymetr. Na trhu je dostatek cenově přijatelných a malých a lehkých přístrojů. Často je pulsní oxymetr podobný většímu kolíčku na prádlo. Klapne se na konec libovolného prstu a měří okysličení krve. Displej ukazuje dvě hodnoty. První je % SaO2, nasycení krve kyslíkem. Druhou hodnotou je obvykle tepová frekvence.

Pokles nasycení s výškou

Na následujícím grafu je vidět typický pokles nasycení krve kyslíkem SaO2 v různé nadmořské výšce v metrech.

Z grafu je vidět, že pro průměrnou zdravou osobu hodnota nasycení krve kyslíkem klesá na cca 80% ve výšce 6 000 m (to je těsně nad vrcholem Kilimandžára). Těchto „normálních“ hodnot tedy ještě není třeba se příliš obávat. Ale obecně lze doporučit přerušení výstupu při koncentracích pod 75% a zahájení sestupu pokud po odpočinku ve stejné výšce nedojde ke zlepšení.

Hodnoty nasycení a jejich projevy

98-95 % - normální hodnoty

95-85 % - obvykle se neprojevuje žádnými příznaky, pouze narůstá tepová a dechová frekvence

85-75 % - mírný nedostatek kyslíku se projevuje zlepšením nálady až euforií, hovorností, žertovností, nárůstem odvahy, potlačením sebekontroly, ochotou riskovat, pocitem lehké opilosti

75-60 % - nastává obtížné dýchání, úzkost, slabost, pocit na zvracení, bolest hlavy, zhoršení koncentrace, teplotní nepohoda, ztuhlost, mravenčení, zhoršené vidění, snížení schopnosti komunikovat.

60 % a méně - křeče a bezvědomí

Výše uvedené hodnoty jsou velmi orientační a mohou se u jednotlivých osob lišit. Na projevech se podílí také fyzická zátěž, psychická zátěž, chlad, nemoci, životospráva a léky.

Více o měření kyslíku v krvi a projevech jeho nedostatku v článku Pulsní oxymetr od MUDr. Davida Melechovského na webu Aeroweb. Z toho článku jsme čerpali některé výše uvedené informace.

Při výstupu na Kilimandžáro s kvalitní cestovní kanceláří můžete očekávat, že průvodci mají pulsní oxymetr k dispozici a v případě potřeby ho mohou kdykoliv použít. Anebo si jeden oxymetr můžete od cestovky před výstupem pronajmout a používat ho podle vlastního uvážení během výstupu pro pravidelnou kontrolu.

Formy a příznaky horské nemoci

Akutní horská nemoc

Akutní horská nemoc (AHN, AMS, acute mountain sickness) je nejčastější a nejmírnější formou horské nemoci. Je reakcí lidského těla na prostředí, ve kterém je nižší tlak vzduchu a tím i tlak kyslíku. Zkušenosti s ní budou mít všichni, kdo se někdy dostali do vyšší nadmořské výšky příliš rychle. Typické příznaky jsou bolest hlavy, větší únava, slabost, nevolnost nebo zvracení, problémy se spánkem, otupělost, někdo mívá závratě. Tato forma není příliš nebezpečná, ale určitě dokáže výstup znepříjemnit.

Podobné příznaky můžete zažít už po jednodenním pobytu v nadmořské výšce nad 3 000 m. Při dodržení pravidel aklimatizace při dalším postupu by měla tato mírná forma horské nemoci vymizet. Pokud projevy přetrvávají, je vhodné přerušit výstup a zkvalitnit aklimatizaci. Pokud se projevy zhoršují, je vhodné uvažovat o návratu do nižších poloh.

Osoby s příznaky horské nemoci by se nikdy neměly nechávat osamocené. Pokud se výprava rozdělí, a osoby s příznaky zůstávají na místě nebo se vrací, je nutné, aby měly doprovod.

Výškový otok plic

Z lehké formy horské nemoci se mohou vyvinout vážnější stavy. Výškový otok plic (HAPE, high altitude pulmonary edema) představuje ze zdravotního hlediska už vážný stav. Tekutina v plicích zabraňuje správnému vstřebávání kyslíku do krve. Příznaky jsou tlak na plicích, pocit dušení se, kašel s případným občasným vykašlávaným hlenem či krví. Dalšími projevy jsou zrychlený tep, opravdu velká únava a velký pokles výkonnosti. V důsledku nedostatečného okysličení mozku může nastat zmatení, halucinace, nelogické chování.

S výškovým otokem plic se můžeme při nesprávné aklimatizaci setkat už v nadmořských výškách nad 4 000 m asi po dvou dnech v dané výšce. Neměl by tedy určitě hrozit, pokud se při rychlém výstupu dostanete nad 4 000 metrů, ale poté se stejný nebo následující den vrátíte do nižších poloh.

Základní pomocí pro lidi s příznaky HAPE je sestup do nižších výšek (vždy za doprovodu) a tím zvýšení tlaku kyslíku v plicích. Pro rychlou úlevu lze použít při sestupu kyslíkovou masku nebo přetlakový vak.

Výškový otok mozku

Výškový otok mozku (HACE, high altitude cerebral edema) je velmi nebezpečný a může skončit i smrtí. Postižený má silné bolesti hlavy, chová se zmateně, ztrácí paměť, má halucinace, může být i agresivní nebo naopak naprosto apatický. Často se neudrží vůbec na nohou, nebo nedokáže jít rovně. Může to vypadat jako by byl silně opilý. V konečné fázi může vést neřešený výškový otok mozku až k bezvědomí a smrti.

Proto, objeví-li se tyto příznaky, nesmí se na nic čekat. Je nutný okamžitý sestup, podání léků, a pokud je k dispozici, tak i použití přetlakové komory nebo kyslíkové masky.

HACE se může projevit rozvinout v noci. Pokud se tak stane, nečekejte na svítání a zahajte sestup ihned, i za tmy.

Co dělat, když máte příznaky horské nemoci

Pokud máte lehké příznaky horské nemoci, je vhodné nemachrovat, přiznat si to, přerušit výstup a odpočinout si ve stejné výšce. Příznaky by měly po čase samy odeznít. Pokud neodezní, je třeba sestoupit do nižší výšky a odpočinout si tam. Někdy stačí sejít několik set metrů a stav se rychle zlepší.

Určitě je vhodné konzultovat i mírné počáteční příznaky s vaším průvodcem. Všichni licencovaní průvodci jsou důkladně proškolení. Dokáží správně identifikovat příznaky a rozpoznat včas vážnost situace. Vědí, jak je třeba postupovat.

Špatnou variantou je, pokud příznaky ignorujete, nikomu o nich neřeknete a pokračujete ve výstupu. Z pouhé bolesti hlavy a nevolnosti se může i během jednoho odpoledne nebo jedné noci stát problém ohrožující vaše zdraví.

Pokud tato situace nastane a dostanete příznaky těžších forem horské nemoci, pomůže jen sestup níže. Po sestupu někdy i těžší příznaky odezní a je možné pokračovat vy výstupu.

Pokud situaci velmi podceníte, můžete  dostat i velmi nebezpečný otok mozku. Jedinou záchranou je zde co nejrychlejší asistovaný přesun do co nejnižší polohy, určitě pod 4 000 metrů nad mořem.

Výhodou výstupu na Kilimandžáro je relativní přístupnost terénu a relativní snadnost sestupu do bezpečné výšky. V terénu nepřístupném pro běžná vozidla jsou na Kilimandžáru k dispozici jednokolové záchranné vozíky pro lidi co se už neudrží sami na nohách.

Léčba horské nemoci

Sestup

Nejlepším lékem na problémy s horskou nemocí je doslova utéci do nižších poloh. Mimoto se za různých okolností používají také kyslík a různé léky. To je ale vždy pouze dočasné řešení. Trvalým řešením problémů je jen sestup. Ve výškách mezi 3 500 až 4 000 metrů nad mořem by měly příznaky odeznít.

Kyslík

Kyslík nijak nepomůže při aklimatizaci, naopak ji zbrzdí. Proto se nikdy nepodává při výstupu. Použití kyslíku je omezeno pouze na zmírnění obtíží při vynuceném sestupu. Navíc, kyslík se podává jen, pokud se projeví příznaky plicního nebo mozkového edému. U lehčích forem horské nemoci se nepoužívá.

Léky

Léky horskou nemoc „nevyléčí“, ale můžou zmírnit její příznaky, pokud není rychlý sestup z nějakého důvodu možný (velmi špatný terén, velmi nepříznivé počasí). Za těchto okolností mohou léky poskytnout dočasnou úlevu a někdy i zachránit život.

Při braní jakéhokoliv léku je třeba velmi zvážit jeho vhodnost. Ve vysokých nadmořských výškách mají někdy léky nečekané vedlejší účinky.

Acylpyrin

Acylpyrin zmírňuje bolest hlavy, ředí krev, zlepšuje spánek. Nevýhodou léku je, že může mít i vedlejší účinky jako třeba žaludeční potíže nebo krvácení z nosu. Na trhu je řada léků obsahujících stejnou účinnou látku – kyselinu acetylsalicylovou. Alternativně lze použít Paralen s účinnou látkou paracetamol. Některé léky v sobě obsahují obě složky.

V malých dávkách se používá i jako prevence.

Ibuprufen

Ke zmírnění bolesti hlavy se typicky používá Ibuprofen nebo jiné podobné léky (Ibalgin a další). Jeho použití je ale třeba dobře zvážit, protože může mít někdy nežádoucí účinky a může zamaskovat i závažnější příznaky horské nemoci.

Diamox

Diamox především ředí krev, vyvolává hlubší a rychlejší dýchání, při kterém se tělo rychleji zbavuje CO2 a rychleji přijímá další kyslík. Používá se jako prevence i jako lék horské nemoci. Může mít také vedlejší účinky, jako je časté močení, umrtvení konečků prstů, nechutenství, ospalost. Nepříjemné je, že některé z těchto vedlejších účinků jsou podobné jako některé příznaky horské nemoci. Diamox je na předpis a jeho použití jako prevence je vždy nutné konzultovat s lékařem.

Dexamethason

Používá se při plicním a mozkovém edému. Rychle mírní příznaky. Pokud je stav postiženého při podání léků vážný, jsou vedlejší účinky odůvodněné a akceptovatelné.

Nifedipin

Tento lék se využívá při plicním otoku. Velmi rychle dokáže snížit tlak v plicích.

Použití léků je vždy nejlepší zkonzultovat s vaším lékařem a rozhodnutí dělat s příhlédnutím k vašemu zdravotnímu stavu.

Závěr

Podle oficiálních údajů se každý rok pokusí o výstup na Kilimandžáro přibližně 50 000 turistů. Z nich dosáhne vrcholu Kilimandžára jen něco málo přes 50%. Dalších 25% dosáhne při závěrečném výstupu okraje vrcholového kráteru, který se nachází 100-200 metrů pod vrcholem. Ovšem těch závěrečných 100-200 výškových metrů je často ten nejtěžší úsek. Zbytek se musí vrátit a sestoupit dříve, buď po svých nebo je odnesen/odvezen do nižších poloh nosiči. Několik turistů ročně na hoře bohužel zahyne z důvodů podceněné aklimatizace a výškové nemoci, infarktu, pádu nebo jiné nehody.

Do jaké skupiny se zařadíte vy, můžete sami výrazně ovlivnit. Pokud se zajímáte o výstup na Kilimandžáro, můžete se obrátit na tanzanskou cestovní kancelář Serengeti Joy Tours, která zajistila úspěšný výstup na Kilimandžáro pro mě a mé přátele v roce 2018. Jsou připravení vám pomoci s plánováním vašeho výstupu na Kilimandžáro tak, aby vaše šance na zdolání vrcholu byly co nejvyšší a riziko zdravotních problémů co nejnižší. Komunikace je možná v češtině. Jejich nabídku naleznete v přehledu standardních itinerářů a dalších informací pro výstup na Kilimandžáro.
Při výstupu se Serengeti Joy Tours jsou vaše šance na zdolání vrcholu a bezproblémový návrat díky jejich zkušenostem a dobrému plánování o dost vyšší než je obvyklý průměr - u českých klientů je to více než 90%. To je důvod, proč jsme si je i my vybrali pro náš výstup.

Při tvorbě tohoto článku jsem čerpal informace z vlastních zkušeností s výstupem na Kilimandžáro v roce 2018 a také z následujících zdrojů:

Pokud byste se chtěli o problematice výškové nemoci dovědět opravdu do hloubky, pak se můžete podívat třeba na článek Akutní horská nemoc – léčení a prevence od MUDr. Ivana Rotmana ze Společnosti horské medicíny ČR.

Doktor Rotman se společně se Zuzanou Sedláčkovou podílel i na překladu článku Management akutní horské nemoci, výškový edém plic a výškový edém mozku od lékařské komise UIAA (UNION INTERNATIONALE DES ASSOCIATIONS D’ALPINISME). Tento článek a v něm obsažená doporučení jsou zaměřeny na důkladnou diagnostiku a léčbu horské nemoci. Je určený především pro lékaře, ale také nelékařské zájemce o problematiku a organizátory treků do hor.

Po našem výstupu na Kilimandžáro v řijnu 2018 jsme vytvořili webové stránky www.VystupNaKilimandzaro.cz, kde jsme sepsali spoustu informací, zkušeností a doporučení, které jsme načerpali a o které jsme ochotní se podělit. Mimo jiné byste se při plánování vaší dovolené v Tanzanii spojené s výstupem na Kilimandžáro měli také zajímat o výběr vhodného termínu a výběr vhodné trasy pro výstup. Obojí má vliv na správnou aklimatizaci.