TEREZÍN - památník, Malá pevnost, Krematorium, Židovský hřbitov, Kolumbárium a Národní hřbitov

 

Protože jsme trávili pár  letních dnů  poblíž tohoto významného historického místa, považovala  jsem za samozřejmé a důležité Terezín, největší zachovanou pevnost v ČR, navštívit a  téměř  nevědomé děti zasvětit  do  kruté a smutné  minulosti, která se  týkala nejen českého obyvatelstva, ale i desítek jiných národů. Za  2. světové války byl Terezín  internačním táborem židovského obyvatelstva a přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacích táborů. Stal se dějištěm ohavností, jež vedly ke smrti tisíců lidí.

Ač se ještě u pokladny  ratolesti  příliš netvářily, po  cca 70 min. poutavého výkladu průvodkyně a po  prohlídce útrob  Malé pevnosti a zhlédnutí krátkého  filmového dokumentu,  odcházely beze  slov…

Památník Terezín  byl založen  v roce 1947.

Název města je odvozen od  jména  matky Josefa II., Marie  Terezie. Josefem II. byl   Terezín založen  v roce 1780 jako obranná pevnost  proti Prusům. V Josefově vzniklo další obdobné strategické místo. Terezín  však nikdy nebyl vojensky  využit. Město se skládalo z Velké – hlavní pevnosti (město Terezín s kasárnami a civilními domky) a  Malé pevnosti - ta sloužila už  v 18. stol. jako věznice. Za 1. sv. války zde byli  zavřeni političtí  vězňové a  váleční zajatci.  Vězněn zde např.  byl  G. Princip, který   v roce 1914 spáchal atentát na  Františka  Ferdinanda d'Este. Atentát byl jednou ze záminek vzniku 1. sv. války.

 Deportaci židovského obyvatelstva   z území protektorátu předcházelo těžké omezování jejich práv. V  roce 1941 byl  díky výborné  poloze  i  stavbě  Terezín  vybrán nacisty  jako velmi  vhodné místo pro založení židovského ghetta (24.11.1941). 30.6.1942 muselo město opustit civilní obyvatelstvo.   Nebyl to tábor  vyhlazovací, nebyly zde žádné plynové komory. Terezín  sloužil jako přestupní stanice  do dalších koncentračních táborů.  

Počet obyvatel (vězňů) byl v závislosti na transportech různý. Nejvíce zde pobývalo  přes 58 000  lidí. Celkový počet deportovaných lidí  různých národností za dobu existence terezínského ghetta byl  přes 155 000 (Češi, Slováci, Rakušané, Němci, Dáni, Nizozemci, Maďaři a další).

Vězňové  žili v těžkých podmínkách, museli  tvrdě pracovat.

Mezinárodní  výbor Červeného  kříže  a  Dánsko vyvíjely na nacistické Německo nátlak. Vysocí představitelé proto  použili  Terezín jako propagandu a vytvořili   z koncentr. tábora  jednu obrovskou kulisu.   „Zkrášlili“  městečko, vystavěli zde obchůdky, banku, hřiště  atd…. Upravena byla i část  Malé pevnosti (viz. např.  obrázek holírny  ve  Fotogalerii - sem však inspekce tenkrát vůbec nepřišla). V takto "namašleném"  prostředí vězňové zahráli divadélko o tom, jak šťastně  v Terezíně žijí. Tisíce slabých a nemocných, „nedobře vypadajících“  vězňů byly  předem   z přeplněného   tábora odvezeny  do vyhlazovacích táborů.  Delegáti  z Mezinárodního výboru   Červeného kříže při šestihodinové  návštěvě  nepoznali, jaký je zde skutečný život  židovské komunity.

Na konci prohlídky Malé  pevnosti jsme měli možnost vidět  kousek propagandistického  filmu „Führer daroval Židům město“, který pod nátlakem musel natočit německý herec  a  režisér  židovského původu Kurt Gerron krátce po návštěvě inspekce Červeného kříže, kdy  ještě v Terezíně  stály všechny divadelní kulisy. Hlavní účinkující, kteří  nechutné divadlo o  spokojenosti a  šťastném životě  Židů v Terezíně odehráli, byli následně, společně s režisérem a jeho  rodinou,  odvezeni do plynových komor  v Březince. Film, jak  bylo původně zamýšleno, nebyl nikdy  v západních zemích oficiálně uveden. Nacisté jej před koncem války zničili, zbylo  z něj   jen oněch  pár minut.

V souvislosti s inspekcí  Červeného kříže  jsem si vzpomněla na nedávnou  návštěvu Auschwitz – i zde bylo   s terezínskými  vězni na čas zacházeno jinak, než s vězni ostatními:

"BIIb- Terezínský rodinný tábor – vězně neoholili, rodiny se neroztrhly, lidé neprošli selekcí. V dokumentech však měli označení zvláštní zacházení (krycí název pro smrt v plynové komoře po 6 měsících - z důvodů návštěvy delegace Mezinár. výboru Červeného kříže v Terezíně a snaze Nacistů zakrýt genocidu Židů). Přesně po půl roce, v březnu 1944  bylo v plynových komorách otráveno téměř 4 000 vězňů. (Vězňové museli před smrtí  na příkaz napsat rodinám korespondenční lístky, že se stěhují do jiného tábora). V červenci 1944 prošel Terezínský  tábor selekcí a  dalších cca 6 500 lidí, nevybraných na tvrdou práci, bylo zavražděno. Z celkového počtu cca 17 500 (v různých etapách příchozích lidí z Terezína), přežilo necelých 1 300 lidí. Likvidace rodinného tábora 8. 3. a 10.-12. 7. 1944 představuje největší hromadné vraždy československých občanů v době druhé světové války."

Navštívili jsme prostory  Malé pevnosti. Od pokladen vpravo jsme  nahlédli do ženské věznice, vlevo pak začala prohlídka prvního dvora – od budov  příjmu a kanceláří gestapa,   přes  bránu s nápisem "Arbeit macht frei", k blokům A a B, kde stály cely, dále  sprchy, místnost pro  marody a  místnosti,  v nichž se desinfikovalo oblečení.

Zachovalá umývárna (1944) se zrcadly, která se celému komplexu až kýčovitě vymykala (vězňové ji totiž  nevyužívali),  byla postavena  kvůli inspekci Červeného kříže. Byla to další z frašek, kterou  Němci měli ukázat, jak  se  i  vězni v Terezíně mají dobře. 

Viděli jsme  márnici a také   místo, kde se podařil jediný útěk z pevnosti. 500 m tunel  nás  dovedl   na popraviště. Zpět   jsme se vraceli bránou smrti. Míjeli jsme bazén, který využívali příslušníci  gestapa. Někteří Němci dokonce  v  Malé pevnosti  se  svými rodinami žili. Své domy  měli od vězení odděleny. Strážníci, gestapo a jejich  rodinní příslušníci zde  také kdysi  využívali  místní kino. V kině  nám byl promítnut  malý kousek  již  zmíněného propagandistického dokumentu.

Prohlídku jsme zakončili zhlédnutím pietní části a  dvora s celami, který byl dostavěn v  roce 1943. Procházeli jsme mnoha celami. Viděli jsme  malé samotky i velké místnosti. Obrovská kapacita vězňů však  i z větších prostor dělala miniatury. V některých celách stály postele, v jiných nebyla  vůbec okna, ani lůžka. Do jedné z cel,  kterou jsme  procházeli (asi 3x4 m/1 wc ) bylo, dle výkladu průvodkyně, kdysi nahnáno 60 vězňů. V tak malém prostoru si nemohli ani sednout, spávali ve stoje... natlačeni na sebe. V této stejné  cele po  válce  přebýval a  čekal  na smrt Heinrich Jöckel, velitel věznice. Odsouzen a popraven byl, společně s dozorci, veliteli popravčí čety  a  dalšími, v Litoměřicích. 

Od  roku 1940 sloužila Malá pevnost jako  policejní věznice pražského gestapa. V Praze již byla kapacita  věznic  nedostatečná. Vězněni  zde byli především političtí vězňové (odbojáři a  další  „nepřizpůsobiví“) a  několik stovek Židů za nedodržování nařízení. S těmi bylo  zacházeno nejhůře. Věznice fungovala  zprvu  jako přechodný pobyt před deportací na místa  jiná -   k soudům, či do dalších vazeb. Od roku 1943 zde byly bez soudního řízení prováděny i popravy.

 Nejdříve  v pevnosti fungovaly  dva  dvory, později se dobudoval  ženský  dvůr  a  v roce 1943-1944 čtvrtý dvůr – mužský. Žen  zde bylo uvězněno za dobu fungování  této věznice 5 000, mužů 27 000. Děti  v Terezíně vězněny nebyly.

Vězňové tvrdě  pracovali 12–16 hod denně, někteří  ve věznici, jiní pro různé firmy mimo pevnost. Průvodkyně se  zmínila  o utajené obrovské podzemní továrně na zbrojní výrobu na Litoměřicku s názvem Richard. Vězňové z Terezína se  společně s vězni koncentračního tábora Litoměřice  podíleli na  její výstavbě a  následně  i  na výrobě.

Hygienické  a ubytovací  podmínky byly  v Terezíně katastrofální, lidé trpěli   hladem a  nemocemi. Koncem války, kdy  byla věznice přeplněna,  propuklo mnoho nákaz, včetně tyfu. Stejně tak řádil tyfus  i   v terezínském ghettu. Donesli ho na konci války  z pochodů smrti zbídačení  vězni z jiných koncentračních táborů.

Po skončení války v květnu 1945 byla v Terezíně  vyhlášena  karanténa a až v srpnu byl ukončen odchod  domů těch, kteří tyfu nepodelhli a uzdravili se.

Vlivem nelidského zacházení, týrání, nemocí a  poprav zahynulo za 5 let fungování věznice  asi 5 000 lidí.

V Terezíně  zemřelo přes 34 000 lidí.  Asi 87 000  vězňů bylo deportováno z Terezína do vyhlazovacích táborů  na  Východ. Z těchto přežilo  3 000 lidí.  Z 155 000 vězňů, kteří Terezínem prošli, válku přežilo  cca 37 000 lidí.

Malá pevnost fungovala  i  po válce jako vězení  nejen pro  válečné zločince, ale i  civilní německé obyvatelstvo.

Před vstupem  do  Malé pevnosti se nachází Národní hřbitov. Založen byl po 2.sv. válce. Hřbitov má tvar trojúhelníku. Hroby, na kterých je vyskládáno mnoho kamínků (od pozůstalých), jsou označeny  čísly, jmény a  daty, jsou-li známa. U  hrobů  kvetou červené  růže. Hromadných hrobů je zde 5, samostatných 2 386. Hřbitovu dominují dva náboženské znaky -  Davidova  hvězda a  křesťanský  kříž. Každý rok se  na národním hřbitově  koná vzpomínková slavnost – Terezínská tryzna.

 

Navštívili jsme  též  KREMATORIUM, Židovský hřbitov, Kolumbárium.

 Terezínské krematorium se nachází na konci Terezína (směrem na Bohušovice nad  Ohří, těsně před  řekou Ohří, za hradbami  města).  V prostorách  židovského hřbitova,  kde  byli nejdříve  Židé pohřbíváni, začalo  od roku 1942 fungovat krematorium, protože mrtvých na následky katastrofálních životních podmínek neustále přibývalo. Zpopelněno zde bylo asi 30 000 lidí, a to nejen z terezínské pevnosti, ale i z litoměřického  koncentračního tábora a z policejní věznice v Malé pevnosti.

 

Kolumbárium  se nachází kousek od  výstupu ze žid. hřbitova  a krematoria – za parkovištěm Doprava – viz mapa

Kolumbárium sloužilo  ke skladování ostatků zpopelněných lidí. V letech 1942-1944 zde  v policích byly umístěny tisíce  papírových  nebo dřevěných  schránek s popelem obětí. V listopadu  roku   1944 bylo 3 000 uren zakopáno  do země poblíž  tábora v Litoměřicích a  popel  z 22 000 uren byl vysypán do Ohře. Němci tak chtěli zahladit  stopy zločinů, které napáchali na židovských vězních v Terezíně. Zde se nyní nachází pietní místo.

Návštěva  Terezína  v nás zanechala velmi stísněné pocity…

Historie by neměla být zapomenuta. Važme si toho, že se máme dobře, i když nežijeme v jednoduché době.

 

Cesta  do Terezína: z Prahy  D8  směr Teplice - sjet na 35 km  na 608 přes  Doksany.

 

 

 

Články  související s pobytem v okolí:

Hrad Kokořín, Kokořínsko - Pokličky, Čertovy  hlavy  a další výlety

 

Zámek Ploskovice, hora Sedlo

Říp a  Mělník