Zámek Herrenchiemsee a jezero Chiemsee (Chiemské jezero) - NĚMECKO
Chiemsee
Největší jezero v Bavorsku (518 m.n.m., cca 80 km²), nacházející se na úpatí Alp mezi městy Rosenheim a Traunstein, je též nazýváno Bavorským mořem.
Vzniklo před 15 - 20 000 lety a mělo hloubku 250 m. Usazeninami (písku a štěrku) z Alp se hlubina snižovala a stále snižuje. Nyní je na cca 73 m.
Z jezera vytéká řeka Alz a pokračuje do Inu. Obrovský nerovnoměrný ovál o rozměrech 18,5 x 11 km, má objem 2 km³. Dle wikipedie vystupují z vodní hladiny čtyři ostrovy, s průvodcem jsme se bavili pouze o třech. Nejmenší je Krautinsel (cca 3ha). Na prostředním ostrově Fraueninsel (15 ha) stojí ženský benediktinský klášter (Frauenwörth). Dá se tu procházet, či posedět v restauraci. Na začátku zimy na ostrově probíhá průvod masek.
Největším a nejznámějším ostrovem je Herrenchiemsee, zvaný též Herreninsel (238 ha).
Nastoupili jsme na loď v městečku Prien a pluli cca 20 min. na ostrov. Z jezera by byl býval krásný pohled na Alpy, nebýt zakaboněna . Ostrov byl z velké části porostlý lesy. Uvnitř ostrova bylo možné spatřit klášter, hostinec, muzeum, či rybářskou vesnici. Příjemnou procházkou jsme se dostali k přepychové stavbě Ludvíka Bavorského, s květinovým parkem a vodotrysky, k zámku Herrenchiemsee.
Ze všech tří zámků, které jsme na výletě viděli, bylo Bavorské Versailles (v mých očích) v kýčovitosti na místě posledním... asi proto, že byl vystavěn dle vzoru díla Ludvíka XIV.
Zámek Versailles Ludvíka Bavorského při návštěvě Francie velmi fascinoval.
Ostrov vykoupil Ludvík II. Bavorský v roce 1873. V roce 1878 byl položen základní kámen. Architektem stavby byl Georg Dollman. Zámek byl během tří let téměř hotov, avšak nedokončen. Dodnes chybí mnoho pokojů a boční křídla. Ludvík zavítal do tohoto sídla v roce 1884 na pouhých 9 dnů. Dva roky po jeho smrti - v r. 1886 - byl Herrenchiemsee otevřen pro veřejnost. Nedokážu přesně popsat zařízení a doplňky, co se nedalo přehlédnout, byl např. obrovský bronzový páv (královský pták Bourbonských králů), který nás v přízemí vítal. Dále jsme viděli schodiště z pravého mramoru, postavené podle stylu Versilles, halu s proskleným stropem a stěnami z mramoru nepravého, avšak prý nákladnějšího, než z mramoru originálního. Zhlédli jsme mnoho pokojů a předpokojů, kopii versailleské ložnice (kde nikdy nikdo nespal), či ložnici privátní (laděnou do panovníkovy oblíbené modré barvy), odkud měl Ludvík schodky do koupelny – do vany o objemu 6 000 litrů.
Stěny některých pokojů byly zdobené pravým zlatem (rozklepaným na mikroplátky), obrazy, malbami či nástěnnými koberci (které ženy vyšívaly i několik let).
Nechyběl ani stoleček "prostři se". Stejně jako v Linderhofu stál na výtahu, který vedl do kuchyně. Kuchaři naservírovali jídlo a stolek opět vyjížděl nahoru, panovníkovi přímo pod nos.
Zámek zdobila obrovská zrcadla a také lustry z míšeňského porcelánu. Kromě obrovské vany (spíše bazénu), mne fascinoval i 90 m dlouhý zrcadlový sál. Údajně je to lepší napodobenina originálu ve Francii. Ze stropu viselo 35 lustrů, které potřebovaly k rozsvícení sálu 2 000 svíček. Všechen tento přepych byl pouze pro oči Ludvíka.
V jižním křídle se nacházelo Muzeum krále Ludvíka II. Prohlídek pamětihodností bylo za dva dny vrchovatě a tak jsme místo muzea utíkali na výbornou kávu do zámecké restaurace.
O Ludvíkově zdravém rozumu by se dalo silně pochybovat (viz článek o Neuschweinsteinu a Linderhofu). Kdysi přivedl svými šílenými nápady, které zhmotnil, bavorskou státní kasu na mizinu. Zanechal však za sebou stavby, jež jsou právě pro svou absurdnost návštěvníky hojně vyhledávané. Jsem přesvědčena, že výdělky z prohlídek zámků jeho dávné dluhy bohatě pokryly.
http://www.herren-chiemsee.de/index.htm
Články s výlety v Bavorsku související:
Garmisch-Partenkirchen a soutěska Partnachklamm