Burghausen – nejdelší hrad Evropy (Hauptburg)

Chcete-li vidět na vlastní oči nejdelší hrad Evropy, nemusíte zajíždět na druhý konec světa, ale stačí navštívit hornobavorské město Burghausen. Tady se nachází pozoruhodný hradní areál pyšnící se neuvěřitelnou délkou, přesahující 1.050 metrů, i vysoce nadstandardním počtem nádvoří – je jich totiž celkem šest. Hradní jádro se romanticky vypíná na jižní straně úzkého skalního hřebene nad levým břehem řeky Salzach, která zde tvoří hranici mezi Německem a Rakouskem.

Dominanta dvacetitisícového německého města Burghausen bývá dokonce občas označována za nejdelší hrad celého světa – což ovšem v žádném případě neznamená, že by měl být současně také hradem největším nebo nejrozlehlejším. Jeho úzký areál, ve kterém najdeme několik muzeí i restaurací, se táhne severo-jižním směrem. Do centrálního hradu můžeme vstoupit - kolem hradeb – dolní bránou u plovárny, z Městského náměstí, které je centrem Starého Města se dostaneme na druhé nádvoří nebo od horního parkoviště, kdy vlastně postupujeme od šestého nádvoří k hradnímu jádru.

Už šesté nádvoří bylo chráněno obrannými věžemi a nacházely se zde hlavně domy řemeslníků a některé správní budovy. Jedna z nich vypadá jako kaple nebo malý kostelík a dnes v ní sídlí Muzeum fotografie. Také z obranných věží a bašt později vznikly „úřadovny“; příkladem může být Forstmeisterturm pana nadlesního. Hodinová věž se zde ovšem objevila až v 16. století. Skutečnou hradní kapli najdeme až na pátem náměstí, jmenuje se Hedwigskapelle a byla postavena v letech 1479 až 1489. Nevelkou hradní bránou pak projdeme na třetí nádvoří, kde se v tzv. Věži binců nacházela hradní mučírna.

Po mostku přes malý hradní příkop se dostaneme k další bráně, kterou projdeme na třetí nádvoří, kterému vévodí tři obrané věže se střílnami, kterým zde říkají Pfefferbüchsen. Naproti se nachází bývalá sýpka a zbrojnice.  A potom už se pomalu dostáváme k tomu nejzajímavějšímu. Nejprve nás čeká velký hradní příkop a most k Jiřího bráně (Georgstor). Tuto mohutnou bránu zdobí rodové erby vévody Georga von Wittelsbach a polské princezny Jadwigy. Za touto bránou se již nachází druhé hradní nádvoří, kde původně stávaly stáje a ubikace pro štolby. Dnes zde zaujme zejména hranolová věž zvaná Stuhlknappenturm, kterou zdobí výrazné cimbuří. Součástí opevnění druhého nádvoří je také branská Štěpánská věž, kterou sem vstupujeme při příchodu z Altstadtu.

Na první nádvoří vstupujeme hned dvěma branami, nad kterými se tyčí hlavní hradní věž. Druhá brána se jmenuje Eisbethentor (ve výklenku vlevo nad ní můžeme vidět fresku Klanění tří králů ze 16. století) a v minulosti byla chráněna padací mříží. Na I. nádvoří najdeme budovu s komnatami vévodkyně (tzv. Kemenate, vpravo) i hlavní dvorní budovu (Dürnitz, vlevo). Oba objekty spojuje vysoký spojovací oblouk s průchozí chodbou, který zdobí bavorský a badenský erb. Tento prvek pochází z roku 1523 a za ním se nachází klenotnice a kaple sv. Alžběty, která je cennou stavbou z roku 1255. Jižní konec hradu uzavírá vévodský palác. A právě v této části hradu najdeme muzeum a obrazovou galerii.

Celý hradní areál obklopují parkány a hradby s cimbuřím. Na východní straně se nám nabízí výhled na město Burhghausen a hraniční řeku Salzach, na té západní pak na jezero Wöhrsee, které vzniklo ze slepého ramene řeky, a věž Pulverturm.

Na závěr ještě krátký pelmel nejrůznějších informací a postřehů:

Prvními majiteli hradu byla hrabata z Burghausenu, která vystřídali Wittelsbachové. Po nich se zde objevili dolnobavorští vévodové z Landshutu a s nimi přichází nejslavnější éra hradu. Jindřich XVI., Ludvík IX. a hlavně Jiří řečený Bohatý mají totiž zásluhu na velkých stavebních úpravách, které hradu již v průběhu 15. století v podstatě vtiskly jeho současnou podobu. Tu ovšem narušila napoleonská armáda, která pobořila nejsevernější část hradu. Poslední vojenská posádka opustila burghausenský hrad, který téměř po celou svou historii demonstroval moc a bohatství svých majitelů, v roce 1891 a hned poté zde byla – místo původně plánovaného zbourání – zahájena komplexní rekonstrukce, která pokračovala i ve století následujícím.  

Hrad byl ve své historii mj. také vdovským sídlem, státním vězením, „trezorem“ pro ukládání zlatých i stříbrných pokladů a – díky skvělému opevnění z období 14. a 15. století - také nejodolnější pevností v zemi. Prohlídka všech šesti hradních nádvoří je skutečnou lahůdkou … a platí to rozhodně i pro ty, kteří nejsou nadšenými obdivovateli středověké architektury. Navíc zde najdeme vskutku „živou“ hradní pevnost a ne nějakou zakonzervovanou památku. Nejkrásnější pohled na hradní panorama je prý z rakouské strany, kde se vysoko nad řekou nachází vesnice Ach. Pohled od mohutné hradební bašty nad jezerem Wöhrsee na německé straně však jistě není o nic horší.

Hrad je otevřen denně od 9,00 hod. do 18,00 hod. (platí pro období duben až září) nebo od 10,00 hod. do 16,00 hod. (říjen až březen). Je potřeba ovšem počítat s tím, že různé prodejničky a stánky se suvenýry na jeho nádvořích mnohdy zavírají o dost dříve a že zde bývá zavřeno vždy 1.1., 24.12., 25.12. a 31.12.