Adamov - téměř vše na jedné trase

Většina návštěvníků Adamova se rozhoduje, které zajímavosti v okolí dát přednost, protože po současných turistických trasách není možné všechno spojit. A některá místa dnes na mapách uvedena ani nejsou - snad z jakési zášti k tomu, co bylo vytvořeno v socialistických letech. To nám ovšem nebrání tato místa navštívit.

Trasa, kterou zde uvádím, spojuje Slučí studánku, památník lesníků, Alexandrovu rozhlednu, výhled nad Bílou skálou s památníkem Antonína Tichého, památník Antonína Ševčíka, pravoslavný kříž na Ruské stráni s památníkem G. F. Morozova, Partyzánskou jeskyni, Býčí skálu, Kostelík, Jáchymku, huť Františku - tedy prakticky vše, co lze navštívit. Pokud byste měli dost energie, není problém z této trasy odbočit ještě k Máchovu památníku a Novému hradu a uzavřít tak ještě delší okruh.

Pokud přijedete do Adamova vlakem, vystoupíte na zastávce a vydáte se nahoru kolem kostela, kde se můžete také zastavit. Pojedete-li autem, můžete zdarma zaparkovat na parkovišti kousek od vlakové zastávky, nebo vyjet až nahoru na Horku, kde se nahoře nad paneláky také pár parkovacích míst vždy najde.

Na cestu vyrazíme od hospůdky, která se nachází v prudké zatáčce mezi paneláky, směrem do lesa. Po chvíli slezeme na plácek, kterému se říká "Sklaďák", a od něj jdeme nahoru ke Slučí studánce. Mně v těch místech nějak vynechala GPS, takže je tam jen rovná čára až k dalšímu cíli, kterým je památník lesníků.

U památníku můžete načerpat síly a vyrazit přímo nahoru k Alexandrovce. Pokud byste se na to necítili, můžete si to obejít kolem Sedmi dubů, ale je to kus cesty navíc. Alexandrovka je otevřena celoročně nonstop, neplatí se tam vstupné a můžete se zapsat do vrcholového deníku. Nejkrásnější výhledy z ní jsou na podzim v časných ranních hodinách, kdy bývá údolí zahaleno inverzí.

Od Alexandrovky se vydáme po zelené na lesní asfaltku, kde přejdeme na žlutou značku a budeme pokračovat v cestě, z níž odbočíme doleva k vyhlídce nad Bílou skálou, na níž je umístěn i památník Antonína Tichého. Na mapě je tento úsek jasně vidět jako odbočka severním směrem. Na jaře si v těchto místech užijete vzduch provoněný medvědím česnekem a také hejna klíšťat. Památník je součástí Lesnického Slavína, který před lety na vlastní náklady budoval prof. Ing. Josef Opletal.

Když se pokocháme výhledem, vrátíme se na cestu a pokračujeme dál k památníku Antonína Ševčíka, u kterého z asfaltky odbočíme dolů na lesní cestu a na nejbližším rozcestí se vydáme po neznačené cestě doprava. Že jdeme správně, nám potvrdí pozůstatky po bývalé červené značce. V místech, kde se cesta evidentně ztrácí, hledáme pěšinky vedoucí doleva z kopce, a pokud nám orientační smysl alespoň trochu slouží, uvidíme po chvíli dřevěný pravoslavný kříž. Pod ním nalezneme i 2 pamětní desky. Z jedné se staroruskou azbukou dozvíme, že jsme na Ruské stráni, druhá je památníkem G. F. Morozovovi. Jinak se tedy nacházíme nad zákrutou Křtinského potoka naproti Slovanské stráni nad Švýcárnou a jeskyní Jáchymka. Stráň byla pojmenována ruskou v době národního slovanského soucítění.

A dále po vrstevnici pokračujeme po pěšince, přičemž "za rohem" najdeme 2 malé jeskyně, jedna z toho se nazývá Partyzánská. Evidentně nebyli partyzáni poslední, kdo ji využíval, dnes je z ní taková malá 2+kk s ložničkou a obývákem s kuchyňským koutem

Pokračujeme dále, až se dostaneme pod skalní masiv Jidáška, kde pěšina klesá prudce dolů, kde prochází houštinou a vyvede nás u lávky přes řeku. Já jsem tudy s GPS nepokračoval, ale určitě si tam odskočte - kousek od vás je totiž Býčí skála a nad ní jeskyně Kostelík. Býčí skála je běžně nepřístupná, ale každoročně v ní bývají na jaře pořádány návštěvní dny, a určitě by nebylo od věci si tento výlet naplánovat tak, abyste si tuto jeskyni mohli prohlédnout i uvnitř. Jeskyně Kostelík je volně přístupná, prochází přímo přes ni modrá turistická značka.

Po návratu na naši trasu pokračujeme západním směrem po modré značce, která nás dovede k jeskyni Jáchymka. Doporučuji, abyste s sebou měli baterku či čelovku. Jáchymka je volně přístupná, ale je tam tma jak v pytli.

Dál nás modrá značka dovede ke staré huti Františce. Tu si také můžete prohlédnout i zdarma. Je pozůstatkem toho, co zde nechal záčátkem 18. století vybudovat kníže Jan Adam z Liechsteina. Věž, která je dominantou, byla vybudována v roce 1746 a koncem 18. století přestavěna.

Další cesta záleží na vaší volbě. Já jsem od huti vyrazil na bývalou žlutou značku. Je to mírně náročnější terén, děti budou nadšeny, manželky se budou vztekat. Počítejte s přelézáním popadaných stromů, místy ztrácející se cestě, ale na druhou stranu - když jsem tam šel poprvé, nezabloudil jsem, a to jsem šel vpodvečer. Žlutá nás dovede až k sedmi dubům, odkud se po zelené vrátíme k případně zaparkovanému autu na Horce. Pokud parkujete dole nebo jste přijeli vlakem, bude asi rozumnější pokračovat po modré až do Adamova.

Pokud byste chtěli vyzkoušet trasu k Máchovu památníku a Novému hradu, volte také modrou. Kousek před Adamovem je odbočka do kopce na opačné straně potoka, po které po žluté přijdete k památníků a potom po červené k hradu. Zpátky sejdete po zelené trase na cyklostezku a můžete se zaslouženě odbčerstvit v občerstvení se zahrádkou pod hradem.