Cestou vody ze Stráže do Stráže (okružní trasa 16,5 km)

Stráž, náměstí – Hamr – Valcha – Borek u Tachova – Sycherák – Jadruž – Stráž, náměstí

Dnešní trasa je plná vody – drobných i větších potoků protínajících cestu a mnoha rybníků provázejících naše putování. Jedinou turisticky známější lokalitou je rybník Sycherák. I přesto je pravděpodobné, že žádné početné davy turistů nepotkáte a naplno si vychutnáte zdejší krásnou přírodou. Po této významné rekreační lokalitě je trasa také pojmenována – Sycherák. Po celou dobu sledujeme žlutou turistickou značku.

Cesta začíná v původně královském městečku Stráž. Název obce vypovídá více o historii tohoto sídla. První písemné zmínky pocházejí z r. 1331, kdy král udělil řadu výsad, nicméně osídlení místa je prokazatelně mnohem starší. Souvisí s procházející Norimberskou zemskou stezkou. Obec bývala sídlem přimdeckých Chodů (Chody dělíme na domažlické, přimdecké, tachovské a plánské), jejichž úkolem byla ostraha hranic, díky tomu přijímali nemalé výhody (nekonali robotu, nebyli poddáni vrchnosti, což představovalo značnou svobodu v konání řemesel, stěhování apod., neplatili cla a mýta, měli vlastní soud atd.). Celkem se jednalo o 24 privilegií, které jim obyčejný člověk mohl opravdu závidět. Od 16. století postupně klesá význam služby Chodů a s tím přicházejí i o zmíněné výhody. Městečko mívalo hradby a dvě vstupní brány (u čp. 145 a 29).

 V obci musíte navštívit:

• památný strom – Strážská lípa sv. Jana Nepomuckého – asi 300 let stará lípa malolistá s obvodem kmene více než 3,5 m.
• sousoší sv. Jana Nepomuckého – jedno z nejpozoruhodnějších barokních děl regionu pochází od místního sochaře Ondřeje Artschlaga z roku 1722. Vrcholem 6 m vysoké skulptury je socha sv. Jana Nepomuckého, nezvykle bez typického kříže a palmové ratolesti v rukách. Kříž drží andílek u jeho nohou. Ve spodní části pokračují další postavy andělů – na bočních volutách sedící na obláčcích s beránkem a visacím zámkem a v průčelí je ještě jeden v zamyšlení opřený o zeměkouli.
• kostel sv. Václava – v mase stavby se vyskytují románské relikty (např. nejstarší je portál ve vnějším zdivu), na poč. 17. století byla přistavěna věž (právě toto období dalo objektu současný vzhled), v první polovině 18. století došlo k barokní úpravě, vnitřní zařízení pochází převážně z poč. 20. století.
• kostel sv. Ducha – svatostánek byl postaven na tomto místě díky zázračnému prameni. Původně se jednalo o dřevěnou kapličku, která byla na přelomu 17. a 18. století nahrazena dnešním zděným objektem. Aktuální stav kostela je dosti neutěšený, ale alespoň je ochráněn proti nepříznivému počasí novou střechou. Zázračný, dosti vydatný, pramen byl slabě železitý se zvýšeným obsahem bóru. Mohlo se jednat o nejjižnější vývěr mariánskolázeňské zřídelní oblasti. Zázrak spočíval v léčení zejména očních chorob. Dnes zde ale již nic nevyléčíte, jímání je zasypáno. Na protější straně silnice stojí jistě za povšimnutí barokní hospodářský dvůr (čp. 169) z konce 18. století.
• kostel sv. Jana Křtitele – hřbitov se svým svatostánkem zde vznikl v souvislosti s morovou epidemií, která postihla městečko koncem 16. století. Současný barokní objekt je z 1. poloviny 18. století. Na protější straně silnice je velký dřevěný kříž asi z konce 18. století. Bohužel dnes ochuzený o Krista malovaného na plechu umístěného v horní části objektu.
• kamenná nádrž na vodu – zcela obyčejná, nezdobená, čtvercová kašna zhotovená z plochých žulových desek. Do jedné z nich vyryta datace 1727.
• kaple Panny Marie Lurdské – drobná empírová stavba z konce 19. století

 V souvislosti s městysem Stráž není možné nezmínit historii zdejšího židovského osídlení, i z toho důvodu, že nejstarší písemná zmínka potvrzující přítomnost židů v této oblasti pochází právě z tohoto místa – r. 1331 daruje král Jan Lucemburský městečku Stráž příjmy ze Židů a další privilegia. Stráž můžeme směle zařadit k městům s výrazným zastoupením židů v národnostním složení obyvatel, zejména v první polovině 19. století, kdy zde žilo 47 židovských rodin. I přes dramatické historické osudy tohoto národa se v obci zachovaly památky připomínající její dávné obyvatele. Židovské osídlení se soustředilo v západní části Stráže, tzv. Horním městě, nacházelo se již za městským opevněním. Synagoga (u čp. 200) byla vypálena za 2. světové války, následně v roce 1950 zbořena. K židovskému hřbitovu se dostaneme z náměstí, po asi 1,5 km, po zelené turistické značce. Jedná se o nejstarší židovský hřbitov Českého lesa. Zřejmě zde byl již v roce 1330, ale zcela jistě v polovině 15. století. Náhrobky byly devastovány nejen za války, nýbrž i v poválečném období, kdy byla značná část využita ke stavebním účelům. Dnes zde lze nalézt nejstarší náhrobník datovaný rokem 1579.

Jelikož se jedná o okružní trasu, je zcela na Vás, v jakém směru budete putovat. Začnu v protisměru hodinových ručiček, tedy směrem na Jadruž.

První ¼ cesty nás čeká jenom stoupání, a to až za kopec Výhled (573 m), který je nejvyšším bodem této oblasti (Bonětická pahorkatina). Nečekejte zde ale žádný pořádný výhled, neboť místo je uprostřed lesa.

Dalším sídlem na naší trase je malebná vesnička Jadruž s kruhovou návsí s rybníčkem (tedy rybníčky, jsou hned dva), statky a kapličkou – prostě jako z pohádky.

V obci musíte navštívit:

• při vstupu do obce od Stráže Vás přivítá velký kamenný kříž z roku 1850 od Georga Böhma
• od téhož autora pochází také „znovuobjevená“ (v roce 2003 byla soška vyzvednuta z příkopu, následně opravena a v roce 2011 instalována) socha sv. Ondřeje na návsi. Díla tohoto autora lze řadit spíše mezi lidovou tvorbu, typické jsou nerespektováním anatomických proporcí lidského těla.
• opravená kaplička svatého Václava z roku 1851 rozsvítila celou náves
• k dokreslení malebnosti místa nesmí samozřejmě chybět pořádný památný strom, v tomto případě se jedná o Jadružský jasan s více než 35 m na výšku a obvodem kmene 3 m (měřeno naposledy v 80. letech)

Za další 3 kilometry, mírně klesající příjemnou cestou, se dostaneme k nejvýznamnější rekreační oblasti zde – k přírodnímu rybníku Sycherák. Toto místo je oblíbené zejména svou malebností, písečnými plážemi a borovými lesy kolem.

Dále nás čeká vesnička Borek ze 14. století. Její pohnutá poválečná historie je dnes odražena v takovém zvláštním pocitu nesouvislého, abnormálně řídkého schématu zástavby. V roce 1945 přišla víska o 7 domů, které byly vypáleny a podobný osud následoval u dominanty – panského domu, v roce 1953. Po požáru byl zbořen.

Sledujeme dále žlutou turistickou značku. Po chvíli (500 m) mineme Ovčí rybník. Krátce se zastavíme za dalších 500 m, u žulového smírčího kříže z pol. 19. století. Špatně čitelný nápis začínající slovy „Jeder Baum der Hans Beimel er…“ upomíná na lesní neštěstí. 

Po hrázi lemované jírovci pokračujeme směrem na Valchu. V těchto místech je opravdu nádherné okolí plné žulových bloků i menších kamenů, které svádí k posezení a odpočinutí.

Přírodní památka Valcha byla vyhlášena roku 1990 k ochraně dubů a buků starých kolem 180 let. Označení přírodní památky je spjato s nedalekou osadou, kde stávala vodou poháněná valcha strážských soukeníků a 3 mlýny (Čankovský, Čertův a zbrojní hamr). Do dnešních dnů tuto historii připomíná žulový přepad na potoce a unikátní žulová lávka dlouhá 9 m. Skládá se pouze ze dvou kamenných bloků, přičemž jedna část je dlouhá 4,4 m. Z místní žuly jsou po okolí rozesety i další výrobky – ostění, schody, žlaby, kříže, boží muka i domy.  Je zde také pěkně opravená, ale nepříliš architektonicky zajímavá kaple Nejsvětější Trojice z první třetiny 20. století.

 Před námi je nejkrásnější část našeho putování – klikatící se cestička podél skalisek na jedné straně a na straně druhé nás bude provázet divoce meandrující Čankovský potok. Tato romantická část trasy končí u zbrojního hamru (= výroba nářadí, nikoliv zbraní), který se ale nacházel, a jehož pozůstatky jsou dodnes patrné, na opačné straně potoka v místě samoty využívané k rekreačním účelům – spatřit dodnes můžeme šachtu pro vodní kolo, podzemní klenutý kanál procházející pod rekreačním objektem (ústí do Čankovského potoka) a náhon, který Vás dovede k nízké ruině původního hamru. První zmínky o tomto objektu pocházejí z první poloviny 19. století, průběžně je nadále zmiňován v různých písemných pramenech do 30. let 20. století.

Posledních 2,5 km se vine kolem Strážské hůrky a končí opět ve výchozím bodě naší cesty.
 

KNIŽNÍ ZDROJE:

DUDÁK, Vladislav, ed. Český les: příroda - historie - život. Praha: Baset, 2005. ISBN isbn80-7340-065-0.

PROCHÁZKA, Zdeněk. Stříbrsko a Borsko: Mieser und Haider Region (Westböhmen). Přeložil Winfried BAUMANN. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1995. Historicko-turistický průvodce. ISBN 80-901122-9-3.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE:

BROJÍR, Jaroslav. Valcha. Smírčí kříže, křížové kameny a jiné pozoruhodné kamenné památky [online]. Praha: Jaroslav Brojír, František Svoboda, 2021 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: http://www.smircikrize.euweb.cz/CR/Tachov/Valcha.html

Georg Böhm (sochař). Wikipedie [online]. Praha: Wikipedie, 2021 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_B%C3%B6hm_(socha%C5%99)

Jadružský jasan. Ústřední seznam ochrany přírody a krajiny České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1981 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=9060

Kostel sv. Václava ve Stráži u Tachova je románského původu. Turistické listy [online]. 2018 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: http://www.turistickelisty.sportovnilisty.cz/mistopis/kostel-sv-vaclava-ve-strazi-u-tachova-je-romanskeho-puvodu/

Městys Stráž [online]. 2022 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://www.obecstraz.cz/

Norimberská cesta [online]. Wikipedie, 2. 11. 2021 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Norimbersk%C3%A1_cesta

Památkový katalog NPÚ [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/soupis

SOUKUP, Roman. Říšská cesta řečená Zlatá, Norimberk - Praha v úseku Bärnau - Tachov - Trnová. Staré stezky [online]. Tachov, 12/2008, 52 - 78 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: http://media.archeologicky-atlas.cz.s3.amazonaws.com/production/source/documents/Obora%20u%20Tachova/Soukup_2008.pdf

Valcha je osadou, přírodní památkou a zároveň přírodním parkem [online]. 2010. Plzeň: Vltava Labe Media, 2010 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://tachovsky.denik.cz/zpravy_region/valcha-je-osadou-prirodni-pamatkou-a-zaroven-priro.html

Valcha na Tachovsku už neklape. Je tam ale krásná příroda a klid [online]. Český rozhlas, 2016 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://regiony.rozhlas.cz/valcha-na-tachovsku-uz-neklape-je-tam-ale-krasna-priroda-a-klid-7430051

VESELÝ, Josef. 481. schůzka: Chodská cesta za spravedlností. Toulky českou minulostí [online]. Český rozhlas, 21. 12. 2020 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/481-schuzka-chodska-cesta-za-spravedlnosti-7938660

Vzpomínka na podzimní výlet na vrch Výhled [online]. Plzeň: Vltava Labe Media, 2010 [cit. 2022-02-05]. Dostupné z: https://tachovsky.denik.cz/zpravy_region/vzpominka-na-podzinni-vylet-na-vrch-vyhled20101214.html