Tachov leží na řece Mži pod vrcholky Českého lesa západně od Plzně u hranic s Německem. Tachov má přibližně 12 tis. obyvatel a patří mezi nejstarší sídla západních Čech. První písemná zmínka o městě je z roku 1126.
Na jeden z letošních horkých víkendů jsme odjeli do chladnějšího Českého lesa. V pátek jsme se cestou ještě zastavili na malé vyhlídkové věži v Boru u Tachova. Milujeme rozhledny, takže tuhle nemůžeme vynechat, i když je malá.
Za čím jedeme?
Město Bor se nachází zhruba 17 km na jihovýchod od Tachova, jen kousek na jih od dálnice z Prahy do Norimberka. Již dříve zde byla obchodní stezka. První písemná zmínka je z r. 1263. Díky své poloze se město stalo střediskem obchodu. Rozvíjela se zde i řemesla. Na náměstí se konaly dobytčí trhy. I když na konci 2. světové války byla řada budov poničena, bylo centrum města r. 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou.
Z památek za zmínku stojí na náměstí Republiky kostel sv. Mikuláše, jehož základy jsou z doby založení města. Současná barokní podoba je z let 1739 – 1750, kdy po požáru nahradil původní kostel.
Na severní straně náměstí je původně středověká budova radnice, která po požáru musela být koncem 17. století přestavěna. Další úpravy byly v 18. i 19. století. Nad vstupním portálem je městský znak a ve výklenku socha madony. Uvnitř jsou zachované křížové a plackové klenby.
Za kostelem vpravo je v havarijním stavu budova bývalého špitálu. Byla přistavěna kolem r. 1515 k ještě starší kapli sv. Jana Křtitele, která byla v té době obnovena a upravena sklípkovou klenbou ve tvaru hvězdice. V kapli je löwensteinská hrobka a několik historických náhrobků ze 16. století i z doby pozdější. Špitál byl později proměněn na klášter. Jenže ho nikdo neudržuje a chátrá.
Kousek dál jižním směrem - u Zámeckého rybníka stál snad od pol. 13. století vodní hrad. Z něho se dochovala bílá válcová věž. V 19. století byl novogoticky přestavěn na zámek. Jeho součástí je kaple sv. Vavřince z r. 1362. Uvnitř je z pozdější doby sklípková klenba a renesanční malby.
Na druhé straně silnice je Loreta. Byla založena jako poutní místo r. 1668 těsně před hradbami na místě malé mariánské kaple z r. 1588. Koncem 18. století poutě zanikly a kolem poloviny 19. století je uváděna již jako pustá. I když v 19. století byly poutě na nějaký čas obnoveny, kaple nebyla udržována. Nové období Lorety začalo první poutí k borské Černé madoně dne 8. září 1991, ale s opravou se začalo až r. 1994.
Pod Šibeničním vrchem necelé 2 km severozápadním směrem byla r. 2014 otevřena minirozhledna – dřevěná vyhlídková věž. Patří mezi podobné stavby, které byly v té době postaveny z iniciativy Svazku obcí Domažlicka a z prostředků Programu přeshraniční spolupráce. Stejné vyhlídky jsou postaveny také u Bělé nad Radbuzou, Tlumačova, Čermné, Puclic, Chrastavic a Semněvic.
Rozhledna je blízko silnice z Boru do Starého Sedliště, je tam parkoviště i krytý přístřešek. V lese, kousek nad rozhlednou je kamenný památník z r. 1959, který je vzpomínkou na Chody, kteří zde byli upáleni r. 1503.
Rozhledna je vysoká 5 metrů, volně přístupná krytá vyhlídková plošina je ve výši 2,5 metru. Výhled je jen jižním a jihozápadním směrem – je vidět část Českého lesa a město.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
U této vyhlídky se lze najíst pouze z vlastních zásob. V obci samozřejmě je možností na občerstvení víc.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Moc se nám líbil pohled na město, hodně zajímavý je pohled na zámek i kostel.
Ostatní informace
Městem prochází zelená turistická trasa. Vede od jihu ze Stráže (6 km), kde začíná i 3 km dlouhá naučná stezka Stráž – Souměř. Na trase je 5 zastavení, kde se dozvíte něco z historie těchto dvou obcí. Vede i přes židovský hřbitov, který byl založen r. 1330. Nejstarší dochovaný náhrobek je z r. 1579. Tyto trasy kousek vedou společně.