Dva nejkrásnější potoky pod Králickým Sněžníkem ze Skleného

Vím, když chce fotograf získat krásné fotografie potoka, je potřeba být u něho v ten správný čas. Na podzim, kdy padá barevné listí, ideálně po deštích, aby bylo v potoce hodně vody, a taky by mělo být zataženo kvůli menšímu světelnému kontrastu. Nebo aspoň na jaře v době tání sněhu. Jenomže já se dostal do Skleného ausgerechnet v půlce srpna toho nejteplejšího a nejsuššího léta, jaké kdy snad bylo (tedy vyjma roku 1947), kdy ono „zataženo“ už ani nevíme, jak vypadá. A právě Sklené je nejlepším východištěm trasy, při které můžete navštívit dva asi nejkrásnější potoky oblasti pod Králickým Sněžníkem – Prudký potok a Malou Moravu.

Jako výchozí bod trasy volím konečnou zastávku autobusu ve Skleném. Pokud byste chtěli ušetřit necelé dva kilometry chůze, můžete autem vyjet až na konec vesnice. Tady je rozcestí zelené a žluté značky a také plácek, kde se dá odstavit auto. Přijdete ale o docela pěkné pohledy na okolní kopečky. Od konečné nepůjdeme po hlavní silnici a zelené značce, tudy se budeme vracet zpátky. Vraťte se pár metrů zpět do zatáčky, z níž odbočuje vlevo místní silnička. Tou budeme pomalu stoupat přes vesnici na její severní konec a na žlutě značenou cestu. Po ní půjdeme následující 3 km. První kilometr příjemným lesem s mírným stoupáním, potom půl kilometru trochu víc do kopce. Tím se dostaneme na širokou lesní cestu, na jejímž okraji je strom se šipkou a lakonickým pokynem „Nahoru“. Následuje nejhorších 300 metrů celé trasy, protože tady najednou vyšplháme 150 výškových metrů takzvaným „polským způsobem“ - rovnou nahoru nejkratší cestou. Až tam, kde se svah zmírní, objeví se najednou pár serpentýn… A po nich široká cesta po rovině k rozcestí U sedmi cest. Dalším necelým kilometrem sejdeme dolů k rozcestí Jasaní – hřbet, kde žlutou opustíme.

Odbočíme vlevo po červené cyklotrase č. 4071 a pohodlnou cestou s výhledy na údolí Prudkého potoka, nad ním se tyčící Tetřeví vrch a nakonec i na Jeseníky sestoupíme k Prudkému potoku. Proti jeho proudu vede pěšina s červenými značkami. Dva kilometry na rozcestí Mokřiny by se teoreticky daly zvládnout za půl hodiny. Jenže já jsem potůčkový maniak, ze stezky k potůčku jsem sestupoval snad stokrát a ty dva kilometry mi zabraly skoro dvě hodiny. Prostě nádhera, ale chce to vidět na vlastní oči. Nahoře na Mokřinách je i v suchu mokro, ale letos je opravdu sucho, takže se mi poprvé, co jsem tu byl, podařilo přejít v botách a dokonce suchých.

Z Mokřin vylezeme po červené na Sušinu. Tady jsou nově výhledy na Jeseníky, bohužel jsou to následky vichřice před 3 lety. Panorama Jeseníků je krásné, ale vývraty a pahýly stromů vypadají hodně smutně. Na Mokřinách červená značka končí, dále půjdeme po modré. Přejdeme Podbělku a jsme u lovecké chaty pod Babuší. Tady začíná zelená značka do Skleného a hlavně k Malé Moravě. Úsek podél této říčky, to je ona druhá nádhera této trasy. Opět potok plný kamenů, splávků, peřejí a malých kaskád. Největší atrakcí tu je Kaskáda Malé Moravy asi kilometr nad Skleným. To je fakt nádhera, a to přitom bylo v potoce málo vody. Od kaskády už sejdeme jenom po silnici dolů a jsme u auta.

Trasa měří asi 16 km (při parkování na konci Skleného 14 km) a zejména první polovina je dost náročná. Určitě bych na ni plánoval celý den, jen tak se dá plně vychutnat. Já ji měl dlouhá léta jako „šuplíkovku“ pro případ, že bychom se vraceli z oblasti Jeseníku a měli dost času. To se jaksi dosud nepodařilo. Sklené je bohužel o víkendu nedostupné veřejnou dopravou, chce to tedy dojet na místo autem.  Pomohla mi náhoda. Naše starší dcery si na týdenní dovolenou pronajaly ve Skleném chalupu, tak jsem se za nimi na večer a následující den vydal. A najednou se mi ta „šuplíkovka“ hodně hodila. Jen mě mrzelo, že tu se mnou nebyla i moje věrná družka manželka, která si část svých prázdnin užívá s nejmladší dcerou u moře. Ale co – na podzim vyberu nějaký hodně sychravý den po deštích (jestli ještě někdy nějaké přijdou) a zajedu si tam ještě jednou. I s Věrkou.