Hambalek – Hrubý les – Štědrákova Lhota

Při malování turistického značení jsem se dostal už celkem do celkem slušného množství míst v Jeseníkách (a kopečkům, které k nim řadíme). Jsou ale místa, nebo oblasti, které mám tímto prochozené jaksi víc a vlastně to ani moc nevadí. Jak známo, opakování je matka moudrosti a i v lokalitách důvěrně známých občas narazíme na nějakou tu neznámou skutečnost.

Nakonec značkařskou sezonu jsem začal v Písařově směrem k Hrubému lesu a Boudě (se zastávku na SM chatě a pokračováním do Štědrákovy Lhoty).

Když mě tedy zbýval předposlední příkaz do stejné oblasti, přemýšlel jsem i na návratové cestě, ale nakonec vše dopadlo jinak.

Šikovný fakt, že zastávku busu mám poměrně blízko bydliště, takže raní spoj na Kocandu chytám bez zvláštního úsilí.

Na Kocandě už je ráno otevřeno, takže není důvod odmítnout raní pivo, když už víc jak 5 (nakonec přes 7) hodin žádná hospoda v dosahu nebude. Pak překonat pár stovek metrů po silnici č. 11 k odbočce na Jakubovice, kde u rozcestníku Hambálek začíná malovaná trasa. O prvních metrech, spíše stovkách metrů se toho moc napsat nedá, protože trasa vede po místní silničce a je lemovaná celkem hustým porostem, takže moc ke koukání nenabízí. Až kousek za ostřejší zatáčkou se přibližuje věž ocelového vysílače a tam už odbočíme do přírodnějšího okolí. Na pár stech metrech vystoupáme o nějakých 50 m výš k rozcestí Na Stráži k průchodu žluté TZ z Písařova do Jakubovic. I tady je sice okolí relativně zarostlé ale přeci jen ne natolik, aby se nějaká ta vyhlídka nenaskytla. Poměrně široký je výhled na východní stranu, tedy na kopce Hanušovické vrchoviny, té části, které se říká Branenská. Pro úplnost bych tak měl dodat, že od Hambalku (a dál) jsme v části zvaná Písařovská vrchovina (ono to názvosloví je tady dosti zmatečné, dřív to byla Jeřábská hornatina, ale teď z ní udělali podcelek této.

Název rozcestí poukazuje na blízký stejnojmenný vrchol. Pod kopcem stojí osamělé stavení se stodolou), jak mě později prozradil kolemjdoucí, údajně na samotě bývala za války vysílačka, kterou snad Němci i odhalili, ale radista nikdy nebyl dopaden.

Za samotou trasa dále stoupá a sleduje východní okraj lesa s častými výhledy hlavně tedy již na východ. Naštěstí za dobrého počasí (což zrovna bylo) není nouze na široký obzor s vrcholky nejen spadající do Hanušovické vrchoviny (Hraběšická hornatina), lze dohlédnout ale u na slušný kus hřebene Hrubého Jeseníku, včetně Pradědu.

Za menším remízkem slyším nějaké hlasy, tak přemýšlím, nejsou-li to nějací houbaři. Hlasů je ale víc a jak vycházím na louku vidím důvod povyku. Něco se válí přímo na louce, ale jeden člověk už má všechny popruhy nasazené. Paraglidisté. Louka nad Jakubovicemi má vskutku slušný sklon, je tam i poměrně větší místo bez nějakého křoví, což borci potřebují k rozběhu. Nutnost je i slušného protivětru a širší údolí bez protisvahu, což se zrovna tady děje.

Člověk by se na to vydržel dívat déle, ale to bysme nic nesplnili. Naštěstí dotčný paraglidista toho obletěl trošku víc, tak šlo ještě koukat při pokračování směrem pod vrchol Skalka. Tady ale trasa míří do hlubšího lesa, převážně bukového, kde už toho moc na rozhled není, snad jen v průhledu mírně na západ na Bukovou horu, která patří do Orlických hor.

Ještě jeden výhled se otevře na louce za Skalkou, kde dominuje hlavně Kamenec se svými 914 m výšky, ale i tady se ještě hezky dívá na Jeseníky.

Pak ještě jeden prudší úsek do lesa. Doposud byla trasa vedená spíše po uježděné polní cestě, někde spíše pěšině, ale po příchodu na okružní cestu jde o slušně udržovanou vyštěrkovanou cestu.

Od Hambalku jsem vystoupali něco kolem 250 m a dál už bude stoupání dosti mírné. Procházíme kolem již nepoužívaného stojanu zimního značení. Původně měla z Hambalku vést zimní Jesenická magistrála, ale i díky mírnějším zimám, ale hlavně penězům je dnes západní začátek magistrály (nebo konec) ve středisku Dolní Morava, tedy pod Králickým Sněžníkem.

Asi 200 m a je tu průchod zelené značky z horního konce Písařova, kdo by se chtěl podívat po obou stranách objeví partyzánské bunkry. Pod kopcem blíž nezničený, přes kopec dál zničený.

Celkem mírně pokračujeme do kopce východním úbočím Čečele do komunikačně důležitějšího rozcestí Čečel-silnice. Kromě naší červené se tady připojuje od Janoušova modrá TZ (okružní), od Písařovského sedla dvě cyklotrasy (červená, bílá)

Ta bílá míří do Rudy nad Moravou přes samotu Žampach, červená je dálkovější, na západ míří až do Čenkovic, nebo na sever ke Kladskému sedlu, spolu s červenou a kousek s modrou. Dodejme, že jde i o výbornou zimní trasu se slušnými podmínkami pro běžkování, díky slušné nadmořské výšce kolem 800 m.

Značkařská činnost končí v nedalekém rozcestí Hrubý les. Prapůvodní záměr sice byl návrat do Písařova (do půvabné hospůdky na Písařovském sedle), ale i pak by to bylo ještě daleko k busu. Takže volba padá na modrou TZ, Janoušovský okruh. Rovnou se přiznám, že je to vlastně kus cesty, co jsem nikdy nešel. V podstatě obchází dvojvrchol Boudy a Kamence od jihu k východní straně. Sice neočekáváme žádné velké výhledy, vše by mělo být schováno pěkne v lese, nicméně po nějakém půl kilometru (a něco navíc) upoutá zrak větší koncentrace balvanů kolem lesní cesty. Člověk by skoro napsal i kamenné moře. A po pátrání nad cestou se vskutku objevuje i větší objekt, z kterého se to všechno časem uvolňuje. Dá se předpokládat, že tedy rulový skalní výchoz je to, co dalo Kamenci pojmenování. Ono všeobecně se Hanušovická vrchovina nepovažuje za nějaké skalnaté pohoří, ale je to spíš tím, že je nízká, tedy že skály moc nelezou z lesa. Vždyť taková Hraběšická hornatina, to je skoro skalní ráj (Kamenný vrch, Mazance, Rabštejn, Černé a Bílé kameny).

Východní svah kudy pokračujeme je poměrně strmý, takž nad i pod cestou se těch skalek, spíše větších šutrů objevuje i víc.

Od modré značky se odpoutáme v serpentinách s podivným názvoslovím Paramuť, kde začíná prudší klesání se zelenou značkou po loukách ke Štědrákově Lhotě. Tady jsou opět nějaké louky, takže se občas objeví nějaký ten výhled směrem na Hrubý Jeseník. Po průchodu dalším remízkem vidíme, že od jara se udála celkem velká změna. Na okraji lese poblíž bývalé sjezdovky ješt koncem dubna stála chata, dnes je tu spáleniště.

Samotná zelená značka pokračuje po loukách k zemědělské farmě, ale naštěstí to tady trošku znám, takže přes elektrické ohradníky (zčásti otevřené) směřuju k vleku u chaty Panorama, dál k louce, kde jsem byl na posledním táboře a je tu konce u Lesanky.