Horní Lipová - Smrk - Nýznerovské vodopády a zpět

Rychlebské hory jsou v porovnání se sousedními Jeseníky stále turisty dost opomíjené. Neprávem, je zde zrovna tak krásná příroda, jako v kopcích „přes údolí“. Rozlehlé hluboké lesy, horské louky, neuvěřitelné množství potoků a potůčků se spoustou kaskád a malých vodopádů, navíc doslova mraky borůvek a v sezóně hub. Přesto tady kromě několika vyhlášených míst za den sotva potkáte živáčka. Na druhou stranu zaplaťpánbůh za to, příroda tu zůstává nedotčená a je tu božský klid. Přesně to jsme ocenili, když jsme se toulali okolím Lví hory a dvou potoků – Stříbrného a Bučinského. Pár lidí jsme potkali pouze na Smrku a živo bylo pochopitelně u Nýznerovských vodopádů. Jinak ale absolutní liduprázdno.

Trasu začínáme v Horní Lipové u nádraží. Schválně, je tu Muzeum Slezského Semeringu (více o něm zde) a to stojí za návštěvu. I kdybyste do Horní Lipové přijeli autem a to odstavili na návsi, vyplatí se k nádraží vyšplhat. Z Horní Lipové se vymotáme po zelené značce k rozcestí Pod Kopřivným, kde barvu značení změníme na žlutou. Následuje stoupání zprvu mírné na Oblý vrch, později krpál sotva znatelnou pěšinou střídaný pohodlnou cestou na Lví horu a Studený. Krátký sestup ke Třem studánkám (které tu ale nějak nejsou) a kolem útulny Mates stoupání na nejvyšší zdejší vrchol Smrk (https://www.turistika.cz/mista/rychlebske-hory-smrk). Tedy pro upřesnění, on to byl donedávna oficiální nejvyšší vrchol, dnes už to neplatí, viz https://www.turistika.cz/mista/travna-hora-nova-nejvyssi-hora.

Logicky musí následovat klesání, a to naše se bude dít podle zelené značky. Zprvu je mírné, později se lesní pěšina přiblíží ke Stříbrnému potoku a to už budou brzdové svaly makat naplno. Zelenou značku opustíme až u Nýznerovských vodopádů (https://www.turistika.cz/mista/nyznerovske-vodopady--1, https://www.turistika.cz/vylety/vylet-k-nyznerovskym-vodopadum), kde si namastíme pro změnu svaly stoupací. Ano, modrá značka proti proudu Bučinského potoka je pěkná zabíračka. Naštěstí Bučinský potok je nesmírně fotogenický, takže zastávkou na focení můžete zastírat fakt, že už melete z posledního. Fotek tohoto potoka mám asi stovku...

Cesta se lomí až zase u Tří studánek. Od nich už není do kopce snad ani metr a kromě jednoho krátkého úseku má i klesání docela přívětivou formu. Poslední kilometr Dlouhou dolinou podél Jesenného potoka je už vyloženě pohodlný.

Celá trasa měří bezmála 24 km a její náročnost je dost vysoká. Je dána právě těmi dlouhými několikakilometrovými úseky stoupání a klesání, přičemž některé jejich části jsou docela brutální. Stoupat budete 11 km, klesat 12, na rovinu už toho moc nezbývá. Převýšení trasy je 573 metry a vystoupáte celkem skoro 1400. To už jde, že? Každopádně je to trasa na celý den, zvlášť když se ještě někde zaseknete na borůvkách nebo lesních jahodách. A že jich bylo! Samozřejmě, pokud by toho bylo na vás moc, pohled na mapu řekne, že je možné si trasu zkrátit nebo rozdělit. Ze Smrku je možné snadno „spadnout“ do Ramzové nebo Ostružné, od Nýznerovských vodopádů sejít do Žulové atd. Průměrně zdatní „chodiči“, mezi které se v našem věku počítáme, s celou trasou ale nebudou mít žádné problémy a určitě si ji náramně užijí.