Loading...
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Hotel Game, Klenčí pod Čerchovem | Asfalt | 0,0 km | ||
Je to klidný hotel s tenisovými kurty, kam jezdí trénovat prý i známí zahraniční tenisté. Majitel je velký tenisový fanda. V hotelu má řadu pohárů, které během let získal. Se stravováním mimo sezónu je to však horší. Pro ubytované vaří, ale v týdnu večer zavírají brzy. Jak je to o víkendech a v sezóně, to netušíme. Do Klenčí je to necelý 1 km, takže tak zcela odřízlé od civilizace to zase není. | ||||
Klenčí pod Čerchovem (500 m) | Asfalt | 0,7 km | ||
Na podrobnější prohlídku tohoto městečka moc času při nástupu na trasu není. Ale pokud nechcete do Baarova muzea nebo do Domu přírody, tak to stačí. Prakticky se projde celé město. A rovnou do kopce. My jsme si ho prohlíželi postupně, jak zbyl čas, takže městečku časem věnuji samostatný článek. | ||||
Klenčí pod Čerchovem – rozc. (500 m) | Asfalt | 1,1 km | ||
U sochy Mistra Jana Husa odbočujeme po zelené vlevo a stoupáme městem. | ||||
Klenčí pod Čerchovem, zastávka STEATIT | Šotolina | 1,4 km | ||
Zde jsme se dostali na silnici, opatrně přejdeme a jdeme po pěšině, která kopíruje silnici. | ||||
Kaplička sv. Vojtěcha | Šotolina | 3,1 km | ||
Zde je kopie kapličky, která původně stávala v rokli 0,5 km pod hotelem Výhledy, kde je údajně zázračný pramen Vojtěška. Z důvodu ochrany vodního zdroje tam kaplička nemohla být obnovena. Původní základy kapličky (nic jiného se nedochovalo) sem byly přeneseny a na nich postavena tato kaplička. | ||||
Výhledy (699 m) | Šotolina | 3,8 km | ||
Zde ve svahu nad městy Chodov a Klenčí pod Čerchovem je místo, které si oblíbil převážně chodský spisovatel Jindřich Šimon Baar (rodák z Klenčí pod Čerchovem), kam často chodil na procházky sám, ale kam vodil často i své přátele. O tomto místě se zmiňuje i ve svém díle. Zde stojící socha J. Š. Baara v nadživotní velikosti byla odhalena r. 1933 jeho přítelem, hudebním skladatelem Jindřichem Jindřichem, dalším rodákem z Klenčí. O výstavbu památníku se zasloužil třetí klenčský rodák, spisovatel Jan Vrba, Baarův bratranec. Finančně se podílely okolní obce i některé další spolky, ale i čtenáři jeho díla. Během války byla socha uschována v muzeu v Domažlicích. Pylon Němci zničili. Po jeho obnovení byla socha znovu odhalena r. 1947, opět Jindřichem Jindřichem. Celý památník měří 12 m. Lesy pod kopcem nyní částečně brání výhledu, ale kopce v dálce jsou stále nádherně vidět. Je to takové poklidné místo. Ráda se sem vracím. U parkoviště je kiosek, o prázdninách může být snad otevřený. Odcházíme vpravo po modré – po Baarově stezce, která tady začíná a která vede po hřebenu Haltravy až k Vranovskému sedlu. Tudy právě J. Š. Baar rád chodíval. Značená turistická trasa částečně kopíruje silnici. | ||||
Capartice - odbočka | Asfalt | 4,8 km | ||
Baarova stezka pokračuje vpravo do kopců, my odbočujeme vlevo do Capartic | ||||
Capartice – bus (715 m) | Asfalt | 5,0 km | ||
Jsme na silnici, která vede z Klenčí pod Čerchovem na hraniční přechod Lísková. Je to tzv. Klenecká branka na obchodní, vojenské a poštovní cestě ze 16. století. Nyní je zde velké parkoviště, zastávka autobusu a otevřená občerstvovna, alespoň v sobotu. Tady také začíná naučná stezka Capartické louky, kde se seznámíte nejen s historií Caparatic, ale poznáte i řadu vzácných rostlin: http://ceskyles.ochranaprirody.cz/regionalni-pracoviste-informuje/naucne-stezky/ns-caparticke-louky/ My opatrně přecházíme silnici a připravujeme se na výstup na Čerchov, který se po chvilce před námi v dálce objeví. Jdeme po původní lesní cestě, po které se pomocí oslíka Soni zásobovala rozhledna. Za pomoci majitelů trhanovského a koutského panství panů Jiřího a Filipa Stadionů byla 28. června r. 1905 otevřena v místech této lesní cesty nová zpevněná cesta – Cesta Jiřího hraběte ze Stadionů. | ||||
Rozcestí na Stadionce | Asfalt | 7,7 km | ||
Zde je pouze dřevěný rozcestník, hlavně proto, abychom viděli, že jdeme dobře. Jen o kousek dál je rozcestník s barevným značením a počtem km. | ||||
Pod Čerchovem – rozc. (830 m) | Asfalt | 7,9 km | ||
Zde je zastřešené odpočívadlo a informace o tom, že se pohybujete v národní přírodní rezervaci Čerchovské hvozdy. Tudy vede i zimní běžecká trasa. Ta však vede rovně po červené, my odbočujeme vpravo ještě do prudšího kopce. | ||||
Odb. na Čerchov (1000 m) | Asfalt | 9,1 km | ||
Zbývá poslední zatáčka a jsme nahoře. Stále se jde po stejné asfaltce, najednou však překvapivě na rozcestníku není uveden Čerchov. Je zde šipka – 0,5 km k modré značce, která vede do Pece pod Čerchovem nebo k České Studánce. Ale už nepíšou, že ta modrá vede přes Čerchov. Už se nejde kolmo na vrstevnici, takže to není už tak prudké. | ||||
Rozhledna (1042 m) | Asfalt | 9,4 km | ||
Tady je rozcestník právě na té modré značce, ale na rozhlednu je to ještě kousek. | ||||
Rozhledna Kurzovova věž na Čerchově | Asfalt | 9,6 km | ||
Čerchov je nejvyšší vrchol Českého lesa. byl vždy vnímám jako předěl mezi slovanským a germánským osídlením, mezi Čechy a Němci. Je to výrazný vrchol, který vždy turisty lákal. První organizovaný výlet na Čerchov pod hlavičkou Klubu českých turistů se uskutečnil již r. 1893, v roce založení KČT. Hned o rok později byla na vrcholu postavena 17 metrů vysoká dřevěná rozhledna a o 4 roky později dřevěná útulna. V r. 1904 – 1905 byla pak na vrcholu vybudována 24 metrů vysoká kamenná rozhledna, která byla pojmenována po PhDr. Vilému Kurzovi, který se zasloužil o popularizaci Čerchova. Za 1. republiky byla postavena na vrcholu moderní turistická chata a Čerchov se na pár let stal střediskem pěší turistiky i lyžování. R. 1936 byla dokonce rozhledna přestavěna. Dřevo bylo nahrazeno železobetonem a byla doplněna kvalitní kreslená orientace. Během 2. světové války byly bohužel všechny objekty ničeny německým wehrmachtem. Na pár let se tam po válce turisté ještě vrátili, dokonce vybudovali i sjezdovku, ale od 1.4.1950 se pohraniční lesy vč. Čerchova turistům na dlouho uzavřely. Armáda si zde objekty upravovala podle své potřeby. Dvakrát přestavěla rozhlednu, vybudovala budovy pro posádku a v letech 1982 – 1988 si zde postavila vlastní 30 metrů vysokou vojenskou betonovou věž. Prostor byl dvojitě oplocen. Při narušení signální stěny se automaticky otevřel kotec a do prostoru mezi oplocením vyběhli cvičení psi. Vpravo před vstupní branou bylo dokonce minové pole. Na jaře 1989 vojáci stačili ještě zbourat útulnu i turistickou chatu. Jen rozhlednu nechali. Protože restituční zákon neumožňoval vrácení majetku spolkům a organizací, tak se celých dlouhých 10 let jednalo o zmírnění majetkových křivd. Konečně v listopadu 1999 byla rozhledna a část přilehlých pozemků KČT vrácena. Jenže do rozhledny zatékalo, omítky byly plesnivé, zdivo praskalo. Na opravu se sháněly dotace, dokonce přispěli i turisté ze sousedních bavorských měst. Od 16.7. 2000 je kamenná Kurzovova věž opět přístupná veřejnosti. Až v r. 2005 se vybudoval přístřešek a vydláždila se terasa, kde je zázemí pro obsluhu věže, ale kde je možno se i občerstvit. Další občerstvení má být v jedné z bývalých vojenských ubytoven, ale to v sobotu neotevřeli. Z rozhledny je kruhový výhled na okolí Domažlicka a Českého lesa např. s vrchem Dyleň, na část Šumavy s Javorem, Roklanem, Luzným a Ostrým. Na jihu jsou za dobré viditelnosti vidět Alpy, na severu Přimda, Slavkovský les a Doupovské hory a za mimořádných podmínek i Krušné hory, Plzeň, Radyně a Brdy. Průměrná roční teplota je 4,2°C. Když to tam fouká, tak je tam pořádná zima i v létě. | ||||
Rozhledna (1042 m) | Šotolina | 9,8 km | ||
Pro sestup jsme zvolili zelenou značku - Plzeňskou cestu, nejen proto, že jsme Plzeňáci. Máme to sice dál, ale klesání bude určitě příjemnější. Na vybudování této cesty pro zpřístupnění rozhledny přispěli plzeňští turisté částku 1000 zlatých. | ||||
Plzeňská cesta – rozc. (775 m) | Šotolina | 12,2 km | ||
Klesání je sice pozvolnější než po modré turistické značce, ale i tak jsme po 1,5 km klesli skoro o 300 m. Tolik mírné to zase není. Ale jde to. | ||||
Sokolova vyhlídka (560 m) | Šotolina | 14,8 km | ||
Dříve zde skutečně byla vyhlídka, bohužel les je již vysoký, takže už není nikam vidět. Sokolova vyhlídka je v místě přírodní památky Českého křemenného valu u Babylonu. Pojmenována je podle geologa prof. RNDr. Rudolfa Sokola, který údajně na patě vrcholového kamene má pamětní desku. Bohužel ani tu jsme neviděli, a to jsme někde v její blízkosti posvačili. Netušili jsme, že krásné odpočívadlo je jen o kousek dál. Z prava připojuje se Čertova NS (http://www.chodsko.net/co-videt/trasa/131). Je možné odbočit po chvilce po žluté do Chodova. My chceme přes Trhanov, tak pokračujeme po zelené. | ||||
Odbočka | Šotolina | 16,1 km | ||
Chceme do Trhanova, ale nechceme na Babylon. Hlavně nechceme jít po hlavní silnici a už teprve ne obcházet rybník po značené cestě. Na dohled je silnice, vlevo odbočuje cesta. Je jich tam víc, my se držíme té nejvíc vpravo. | ||||
Křižovatka cest | Šotolina | 16,7 km | ||
Cestu nám překřížila jiná cesta – jdeme doprava a zjišťujeme, že jsme na tom dobře, jdeme opět po zelené. Po pravé straně je kemp. My se držíme přímého směru, i když zelená se tu nějak klikatí. | ||||
Konečně na žluté | Šotolina | 17,4 km | ||
Směsí cestiček jsme se dobře propletli, až jsme narazili na žlutou. Takže doleva – vpravo je vidět hlavní silnice z Babylonu | ||||
Pila (460 m) | Šotolina | 18,7 km | ||
Jdeme kolem rybníka, který je vhodný ke koupání. Hned za ním je rozcestník. Obec je pojmenována po pile, kterou zde v 17. století postavili Lamingenové. Pokračujeme vlevo po žluté. | ||||
Trhanovský rybník | Asfalt | 19,8 km | ||
Jsme na břehu rybníka a před námi se otevírá hezký pohled na Trhanov – na kostel a na restauraci na protějším břehu. | ||||
Trhanov (460 m) | Asfalt | 20,0 km | ||
Snad jako první v obci vidíme upoutávku na restauraci U sv. Jána. Asi je to tím, že tato restaurace nám byla doporučena. Je to stylová chodská restaurace, na stěnách jsou originály obrazů malíře Špilara, zvlášť v salonku, kde jsme se nakonec usadili. Je tu moc hezky, krásně vidíme i na rybník. Vedle je velká krytá terasa, která je vybudovaná nad břehem rybníka. V Trhanově je zámek, ale k němu jsme už nešli. Už jsme toho měli docela dost. I proto, že bylo docela horko. Z restaurace odcházíme vlevo. | ||||
Chodov (500 m) | Asfalt | 21,3 km | ||
Trhanov a Chodov jsou spojené. Jsme na úpatí horského pásma Haltravy, odkud se nechá vyrazit i na Výhledy. My je už jednou viděli, to nám pro dnešek stačilo. Odbočujeme vpravo a jsme rádi, že se nám to krátí. | ||||
Klenčí pod Čerchovem (500 m) | Asfalt | 23,8 km | ||
Okolo hřbitova jsme se dostali do Klenčí. Po krátké pauze na náměstí, kdy jsme zvládli jedno pivo, pokračujeme ještě kousek k hotelu. | ||||
Hotel Game | 24,5 km | |||
Jsme v cíli. V tom horku toho bylo skutečně dost, ale bylo to krásné. |
Téměř 25 km dlouhá okružní trasa s poměrně velkým převýšením. Vede převážně po lesních cestách. Na zajímavých místech jsou informační tabule, kde se dozvíte řadu informací. Texty jsou psané i v němčině. Pokud se chcete podívat na Čerchově na rozhlednu a mít tam otevřené občerstvení, doporučuji tam jít o prázdninách, to je otevřeno denně. V květnu, červnu, září a říjnu je otevřeno pouze o víkendech.
Pokud se tam vypravíte v jiné dny, je na trase trochu problém s občerstvením. Jediná jistě otevřená hospůdka je v Trhanově, kde i vaří, ale to už je téměř na konci trasy. Něco otevřeného bylo i v Caparticích, jen nevím, zda to není otevřené jen o víkendu. Jinak je raději lepší spoléhat na vlastní zásoby. Ty se nechají koupit ráno v Klenčí pod Čerchovem. Staví tady vlak, jezdí sem i autobusy, takže není problém se sem dostat. A každopádně se tady nechá zajít večer i na jídlo. Kdo by jel vlakem, může na vlak nasednout i cestou – na Babyloně, v Pile nebo v Trhanově.
My jsme trasu začali u hotelu Game, který je na samotě kousek od Klenčí, kde jsme se na pár dnů ubytovali.