Klenčí pod Čerchovem-Výhledy-Čerchov-Trhanov-Klenčí pod Čerchovem

	Hotel Game, Klenčí pod Čerchovem		Asfalt	0,0 km
	Je to klidný hotel s tenisovými kurty, kam jezdí trénovat prý i známí zahraniční tenisté. Majitel je velký tenisový fanda. V hotelu má řadu pohárů, které během let získal. Se stravováním mimo sezónu je to však horší. Pro ubytované vaří, ale v týdnu večer zavírají brzy. Jak je to o víkendech a v sezóně, to netušíme. Do Klenčí je to necelý 1 km, takže tak zcela odřízlé od civilizace to zase není.
	Klenčí pod Čerchovem (500 m)		Asfalt	0,7 km
	Na podrobnější prohlídku tohoto městečka moc času při nástupu na trasu není. Ale pokud nechcete do Baarova muzea nebo do Domu přírody, tak to stačí. Prakticky se projde celé město. A rovnou do kopce. My jsme si ho prohlíželi postupně, jak zbyl čas, takže městečku časem věnuji samostatný článek.
	Klenčí pod Čerchovem – rozc. (500 m)		Asfalt	1,1 km
	U sochy Mistra Jana Husa odbočujeme po zelené vlevo a stoupáme městem.
	Klenčí pod Čerchovem, zastávka STEATIT		Šotolina	1,4 km
	Zde jsme se dostali na silnici, opatrně přejdeme a jdeme po pěšině, která kopíruje silnici.
	Kaplička sv. Vojtěcha		Šotolina	3,1 km
	Zde je kopie kapličky, která původně stávala v rokli 0,5 km pod hotelem Výhledy, kde je údajně zázračný pramen Vojtěška. Z důvodu ochrany vodního zdroje tam kaplička nemohla být obnovena. Původní základy kapličky (nic jiného se nedochovalo) sem byly přeneseny a na nich postavena tato kaplička.
	Výhledy (699 m)		Šotolina	3,8 km
	Zde ve svahu nad městy Chodov a Klenčí pod Čerchovem je místo, které si oblíbil převážně chodský spisovatel Jindřich Šimon Baar (rodák z Klenčí pod Čerchovem), kam často chodil na procházky sám, ale kam vodil často i své přátele. O tomto místě se zmiňuje i ve svém díle. Zde stojící socha J. Š. Baara v nadživotní velikosti byla odhalena r. 1933 jeho přítelem, hudebním skladatelem Jindřichem Jindřichem, dalším rodákem z Klenčí. O výstavbu památníku se zasloužil třetí klenčský rodák, spisovatel Jan Vrba, Baarův bratranec. Finančně se podílely okolní obce i některé další spolky, ale i čtenáři jeho díla. Během války byla socha uschována v muzeu v Domažlicích. Pylon Němci zničili. Po jeho obnovení byla socha znovu odhalena r. 1947, opět Jindřichem Jindřichem. Celý památník měří 12 m. Lesy pod kopcem nyní částečně brání výhledu, ale kopce v dálce jsou stále nádherně vidět. Je to takové poklidné místo. Ráda se sem vracím. U parkoviště je kiosek, o prázdninách může být snad otevřený. Odcházíme vpravo po modré – po Baarově stezce, která tady začíná a která vede po hřebenu Haltravy až k Vranovskému sedlu. Tudy právě J. Š. Baar rád chodíval. Značená turistická trasa částečně kopíruje silnici.
	Capartice - odbočka		Asfalt	4,8 km
	Baarova stezka pokračuje vpravo do kopců, my odbočujeme vlevo do Capartic
	Capartice – bus (715 m)		Asfalt	5,0 km
	Jsme na silnici, která vede z Klenčí pod Čerchovem na hraniční přechod Lísková. Je to tzv. Klenecká branka na obchodní, vojenské a poštovní cestě ze 16. století. Nyní je zde velké parkoviště, zastávka autobusu a otevřená občerstvovna, alespoň v sobotu. Tady také začíná naučná stezka Capartické louky, kde se seznámíte nejen s historií Caparatic, ale poznáte i řadu vzácných rostlin: http://ceskyles.ochranaprirody.cz/regionalni-pracoviste-informuje/naucne-stezky/ns-caparticke-louky/ My opatrně přecházíme silnici a připravujeme se na výstup na Čerchov, který se po chvilce před námi v dálce objeví. Jdeme po původní lesní cestě, po které se pomocí oslíka Soni zásobovala rozhledna. Za pomoci majitelů trhanovského a koutského panství panů Jiřího a Filipa Stadionů byla 28. června r. 1905 otevřena v místech této lesní cesty nová zpevněná  cesta – Cesta Jiřího hraběte ze Stadionů.
	Rozcestí na Stadionce		Asfalt	7,7 km
	Zde je pouze dřevěný rozcestník, hlavně proto, abychom viděli, že jdeme dobře. Jen o kousek dál je rozcestník s barevným značením a počtem km.
	Pod Čerchovem – rozc. (830 m)		Asfalt	7,9 km
	Zde je zastřešené odpočívadlo a informace o tom, že se pohybujete v národní přírodní rezervaci Čerchovské hvozdy. Tudy vede i zimní běžecká trasa. Ta však vede rovně po červené, my odbočujeme vpravo ještě do prudšího kopce.
	Odb. na Čerchov (1000 m)		Asfalt	9,1 km
	Zbývá poslední zatáčka a jsme nahoře. Stále se jde po stejné asfaltce, najednou však překvapivě na rozcestníku není uveden Čerchov. Je zde šipka – 0,5 km k modré značce, která vede do Pece pod Čerchovem nebo k České Studánce. Ale už nepíšou, že ta modrá vede přes Čerchov. Už se nejde kolmo na vrstevnici, takže to není už tak prudké.
	Rozhledna (1042 m)		Asfalt	9,4 km
	Tady je rozcestník právě na té modré značce, ale na rozhlednu je to ještě kousek.
	Rozhledna Kurzovova věž na Čerchově		Asfalt	9,6 km
	Čerchov je nejvyšší vrchol Českého lesa. byl vždy vnímám jako předěl mezi slovanským a germánským osídlením, mezi Čechy a Němci. Je to výrazný vrchol, který vždy turisty lákal. První organizovaný výlet na Čerchov pod hlavičkou Klubu českých turistů se uskutečnil již r. 1893, v roce založení KČT. Hned o rok později byla na vrcholu postavena 17 metrů vysoká dřevěná rozhledna a o 4 roky později dřevěná útulna. V r. 1904 – 1905 byla pak na vrcholu vybudována 24 metrů vysoká kamenná rozhledna, která byla pojmenována po PhDr. Vilému Kurzovi, který se zasloužil o popularizaci Čerchova. Za 1. republiky byla postavena na vrcholu moderní turistická chata a Čerchov se na pár let stal střediskem pěší turistiky i lyžování. R. 1936 byla dokonce rozhledna přestavěna. Dřevo bylo nahrazeno železobetonem a byla doplněna kvalitní kreslená orientace. Během 2. světové války byly bohužel všechny objekty ničeny německým wehrmachtem. Na pár let se tam po válce turisté ještě vrátili, dokonce vybudovali i sjezdovku, ale od 1.4.1950 se pohraniční lesy vč. Čerchova turistům na dlouho uzavřely. Armáda si zde objekty upravovala podle své potřeby. Dvakrát přestavěla rozhlednu, vybudovala budovy pro posádku a v letech 1982 – 1988 si zde postavila vlastní 30 metrů vysokou vojenskou betonovou věž. Prostor byl dvojitě oplocen. Při narušení signální stěny se automaticky otevřel kotec a do prostoru mezi oplocením vyběhli cvičení psi. Vpravo před vstupní branou bylo dokonce minové pole. Na jaře 1989 vojáci stačili ještě zbourat útulnu i turistickou chatu. Jen rozhlednu nechali. Protože restituční zákon neumožňoval vrácení majetku spolkům a organizací, tak se celých dlouhých 10 let jednalo o zmírnění majetkových křivd. Konečně v listopadu 1999 byla rozhledna a část přilehlých pozemků KČT vrácena. Jenže do rozhledny zatékalo, omítky byly plesnivé, zdivo praskalo. Na opravu se sháněly dotace, dokonce přispěli i turisté ze sousedních bavorských měst. Od 16.7. 2000 je kamenná Kurzovova věž opět přístupná veřejnosti. Až v r. 2005 se vybudoval přístřešek a vydláždila se terasa, kde je zázemí pro obsluhu věže, ale kde je možno se i občerstvit. Další občerstvení má být v jedné z bývalých vojenských ubytoven, ale to v sobotu neotevřeli. Z rozhledny je kruhový výhled na okolí Domažlicka a Českého lesa např. s vrchem Dyleň, na část Šumavy s Javorem, Roklanem, Luzným a Ostrým. Na jihu jsou za dobré viditelnosti vidět Alpy, na severu Přimda, Slavkovský les a Doupovské hory a za mimořádných podmínek i Krušné hory, Plzeň, Radyně a Brdy. Průměrná roční teplota je 4,2°C. Když to tam fouká, tak je tam pořádná zima i v létě.
	Rozhledna (1042 m)		Šotolina	9,8 km
	Pro sestup jsme zvolili zelenou značku - Plzeňskou cestu, nejen proto, že jsme Plzeňáci. Máme to sice dál, ale klesání bude určitě příjemnější. Na vybudování této cesty pro zpřístupnění rozhledny přispěli plzeňští turisté částku 1000 zlatých.
	Plzeňská cesta – rozc. (775 m)		Šotolina	12,2 km
	Klesání je sice pozvolnější než po modré turistické značce, ale i tak jsme po 1,5 km klesli skoro o 300 m. Tolik mírné to zase není. Ale jde to.
	Sokolova vyhlídka (560 m)		Šotolina	14,8 km
	Dříve zde skutečně byla vyhlídka, bohužel les je již vysoký, takže už není nikam vidět. Sokolova vyhlídka je v místě přírodní památky Českého křemenného valu u Babylonu. Pojmenována je podle geologa prof. RNDr. Rudolfa Sokola, který údajně na patě vrcholového kamene má pamětní desku. Bohužel ani tu jsme neviděli, a to jsme někde v její blízkosti posvačili. Netušili jsme, že krásné odpočívadlo je jen o kousek dál. Z prava připojuje se Čertova NS (http://www.chodsko.net/co-videt/trasa/131). Je možné odbočit po chvilce po žluté do Chodova. My chceme přes Trhanov, tak pokračujeme po zelené.
	Odbočka		Šotolina	16,1 km
	Chceme do Trhanova, ale nechceme na Babylon. Hlavně nechceme jít po hlavní silnici a už teprve ne obcházet rybník po značené cestě. Na dohled je silnice, vlevo odbočuje cesta. Je jich tam víc, my se držíme té nejvíc vpravo.
	Křižovatka cest		Šotolina	16,7 km
	Cestu nám překřížila jiná cesta – jdeme doprava a zjišťujeme, že jsme na tom dobře, jdeme opět po zelené. Po pravé straně je kemp. My se držíme přímého směru, i když zelená se tu nějak klikatí.
	Konečně na žluté		Šotolina	17,4 km
	Směsí cestiček jsme se dobře propletli, až jsme narazili na žlutou. Takže doleva – vpravo je vidět hlavní silnice z Babylonu
	Pila (460 m)		Šotolina	18,7 km
	Jdeme kolem rybníka, který je vhodný ke koupání. Hned za ním je rozcestník. Obec je pojmenována po pile, kterou zde v 17. století postavili Lamingenové. Pokračujeme vlevo po žluté.
	Trhanovský rybník		Asfalt	19,8 km
	Jsme na břehu rybníka a před námi se otevírá hezký pohled na Trhanov – na kostel a na restauraci na protějším břehu.
	Trhanov (460 m)		Asfalt	20,0 km
	Snad jako první v obci vidíme upoutávku na restauraci U sv. Jána. Asi je to tím, že tato restaurace nám byla doporučena. Je to stylová chodská restaurace, na stěnách jsou originály obrazů malíře Špilara, zvlášť v salonku, kde jsme se nakonec usadili. Je tu moc hezky, krásně vidíme i na rybník. Vedle je velká krytá terasa, která je vybudovaná nad břehem rybníka. V Trhanově je zámek, ale k němu jsme už nešli. Už jsme toho měli docela dost. I proto, že bylo docela horko. Z restaurace odcházíme vlevo.
	Chodov (500 m)		Asfalt	21,3 km
	Trhanov a Chodov jsou spojené. Jsme na úpatí horského pásma Haltravy, odkud se nechá vyrazit i na Výhledy. My je už jednou viděli, to nám pro dnešek stačilo. Odbočujeme vpravo a jsme rádi, že se nám to krátí.
	Klenčí pod Čerchovem (500 m)		Asfalt	23,8 km
	Okolo hřbitova jsme se dostali do Klenčí. Po krátké pauze na náměstí, kdy jsme zvládli jedno pivo, pokračujeme ještě kousek k hotelu.
	Hotel Game			24,5 km
	Jsme v cíli. V tom horku toho bylo skutečně dost, ale bylo to krásné.

Výhledy  •  Fotografie (26)  • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (26 fotografií)

Výhled z Výhledů

Capartice - občerstvení

Vstoupit do fotogalerie (26 fotografií)

Téměř 25 km dlouhá okružní trasa s poměrně velkým převýšením. Vede převážně po lesních cestách. Na zajímavých místech jsou informační tabule, kde se dozvíte řadu informací. Texty jsou psané i v němčině. Pokud se chcete podívat na Čerchově na rozhlednu a mít tam otevřené občerstvení, doporučuji tam jít o prázdninách, to je otevřeno denně. V květnu, červnu, září a říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Pokud se tam vypravíte v jiné dny, je na trase trochu problém s občerstvením. Jediná jistě otevřená hospůdka je v Trhanově, kde i vaří, ale to už je téměř na konci trasy. Něco otevřeného bylo i v Caparticích, jen nevím, zda to není otevřené jen o víkendu. Jinak je raději lepší spoléhat na vlastní zásoby. Ty se nechají koupit ráno v Klenčí pod Čerchovem. Staví tady vlak, jezdí sem i autobusy, takže není problém se sem dostat. A každopádně se tady nechá zajít večer i na jídlo. Kdo by jel vlakem, může na vlak nasednout i cestou – na Babyloně, v Pile nebo v Trhanově.

My jsme trasu začali u hotelu Game, který je na samotě kousek od Klenčí, kde jsme se na pár dnů ubytovali.

Autor: jircak

Další články autora: 1680

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli