Kouty – Tři kameny – Pekařov – Velké Losiny a Šumperk

Jak se podzim více hlásí o slovo, zkracuje se i den a tím se i horší podmínky pro všemožné výlety, cyklistické nevyjímaje. Nicméně jak známé pravidlo říká, neexistuje špatné počasí ale jen špatné oblečení. Takže když jsme se domluvili na neděli na malou vyjížďku, nakonec se nás i pár na nádraží sešlo. Přeci jen už stojí za to si udělat pohodlí a k horám se přiblížit dopravním prostředkem, ať využijeme smysluplně tu kratší dobu, co podzimní den nabízí.

Vystupujeme na konečné tedy v Koutech nad Desnou. Jak známo, je potřeba výpravu začít rozprávkou v útulné hospůdce. No po ránu je k dispozici jen bar Lyžárna ve skiareálu, tak první metry míří zhruba kilometr od nádraží.

Skiareál tedy můžeme považovat za výchozí bod tras. Po ránu je dosti zataženo (a větrno) v noci i sprchlo, ale podle předpovědi by se mělo jasnit a pršet by nemělo vůbec.

Po nezbytném občerstvení tedy míříme z Koutů do údolí k Rejhoticím, je to po hlavní 44, sice ne zcela sportovní, ale je to nejjednodušší co může být. Zhruba 3 km a jsme u odbočky na Přemyslov. Okreska ve směru do Nových Losin (a do lyžařského areálu) před časem dostala konečně nový povrch, tak se jede vcelku pěkně. Jde přeci jen o normální silnici, ale provoz je tu mírný. Jedinou nevýhodou může být, že je to do kopce, ale to už tak na horách občas bývá.

Loni (nebo předloni?) asfaltku udělali jen ke skiareálu k posledním chatkám, ale koukám, že ji protáhli asi v létě až nahoru do sedla a asi dál k Novým Losinám (jel jsem v červnu a ještě byla cesta rozbitá).

Čerstvý severní vítr sic e částečně mraky rozfoukal, ale na hlavních vrcholcích se zatím oblaky drží, tak si jen můžeme domyslet kde by jsme viděli na východě Praděd a na západě Kraličák, které jsou normálně ze sedla vidět. Tak se jen kocháme barvami hýřícím podzimem.

Opouštíme okresku a stoupáme pod Tři kameny. Jde o lesáckou cestu, ale je to taky asfaltka a navíc loni dostala velká část cesty rovněž nový povrch. Prudší úsek je jen za serpentinku. Která se dotýká modré sjezdovky ve skiareálu, tak tam nám Zdena ujíždí díky elektropohonu. My bez podpory to musíme zvládnout vlastní silou.

Naštěstí i to se dá zvládnout. V útulně se bohužel nepodepíšeme ve vrcholové knize, protože někdo zcizil propisku či tužku. V podtatě rovinkou se někteří pěšky, jiní na kole dopídíme k nedalekému vrcholku, skalnímu masivu Tři kameny, odpustit si výhled by bylo trestuhodné. Sice vrcholky hor jsou stále zahalené, ale je to povinnost, už jen abych nabídl něco z plácačky a zbavil se plechovky Holby – máta s brusinku, což je takový místní radler.

Výjezdem na Tři kameny jsme vlastně splnili všechny kopce trasy, teď se už jen povezeme (na výjímky). Asfaltka pokračuje mírným sjezdem (značená cyklotrasa 6155), povětšinou je v lese, občas nám zasvítí sluníčko. Z několika pasek je skromný výhled na stále zahalený Kraličák, dá se ale kochat nižšími místy, poloopuštěnými vesničkami na svazích Králického pohoří (Vysoké Žibřidovice, vzdálenější Hynčice pod Sušinou.

Ve dvou serpentinách se silnička přiblíží k rozcestí Pekařovská cesta, tam se červená cykloznačka obrací k Bukovicím, my pokračujeme ale asfaltkou (zde zelená cyklo 6196).

Nezbytná je zastávka u bývalého Kolbova statku. Od Studence tu bývá skvělý výhled na Hrubý Jeseník, teď je to tak na půl, blízký masiv Mravenečníku je ve vrcholcích pokryt mračny, ale z části vystupuje velká hřebenovka zhruba od Velkého Máje přes Jelení hřbet a Břidličnou, pak už směrem k jihu je téměř bezoblačno.

Nicméně děvčata jsou přeci jen po cestě z kopce promrzlá, tak se dlouho nezdržíme, pokračujeme dolů do Pekařova, tam by se dalo zelenou cyklotrasou sjet přímo do údolí, ale tam nebude moc sluníčka, takže přejíždíme mělké sedlo pod Žárovcem a napojujeme se na silničku z Jindřichova a Pustých Žibřidovic. Cesta je zároveň silniční cyklotrasou (6114). Je to taková částečně vyhlídková cesta (na západní směry), v partiích po západním úbočí Žárovce je to skoro vrstevnice (mírně dolů, mírně nahoru).

Podle cedule už Žárová (názvem) zcela pohltila Horní Bohdíkov, obě vesnice dnes patří k Velkým Losinám, dohromady nemají ani 200 stálých obyvatel.

Neopomeneme zastávku u místní památky, dřevěnému kostelu sv. Martina z počátku 17. století. Podle tradice dřevo na stavbu bylo použito z kostela v Losinách, když si začali stavět kostel zděný. Materiálu bylo tolik, že posloužil na další kostel v Maršíkově na druhé straně údolí Desné.

Pokračujeme ve sjezdu abychom konečně usměrnili směr do tepla restaurace v areálu Brněnka, tedy pivovárku Zlosi(y)n.

Tak máme za sebou vlastně celou hornatou část dne, už jen se přiblížit do místa bydliště. Objíždíme velkolosinský zámek, odbočujeme k místní části Rapotína, částečně s trasou 6114, ale jen k hlavní 44 pak kousek po ní a rapotínskými uličkami jak je nám libo. Rapotín a sousedící Vikýřovice jsou vybaveny poměrně hustou sítí uliček, navíc pěkně vyasfaltovaných a protože je už za ta léta máme všemožně projeté, vždy si můžeme vybrat různou kombinaci, abychom nemuseli jezdit pořád stejně.

Vlastně jediné úzké hrdlo je mezi Vikýřovicem a samotným Šumperkem, kde vždycky musíme nějak přejet tu spojenou silnici 11+44.