Mariánská hora z Jablonného nad Orlicí

Mariánská hora u Lanškrouna je vyhledávaným cílem výletníků už dlouho. Není divu. Místo je to opravdu nádherné. Zkuste si přečíst něco z jeho historie zde. Navíc v roce 2014 vyrostla o kousek vedle rozhledna Mariánka, která ještě více pozvedla atraktivitu místa. Nejbližším větším sídlem a tedy i výchozím místem pro pěší turisty je Lanškroun, vede odtud na Mariánskou horu modrá TZ, dlouhá něco přes 7 km. Já vás ale na toto poutní místo pozvu z Jablonného nad Orlicí. 

Z náměstí v Jablonném sejdeme po červené TZ k nádraží, kde na trasu případně mohou nastoupit vlakoví nadšenci. Od nádraží je to chvilku nuda, ale zanedlouho nás červeně značená Jiráskova cesta vyvede do kopečků a lesů nad město. Z těch lesů sejdeme do Bystříčka. Odtud nás sice čeká 2,5 km dlouhý úsek po silnici, ale frekvence projíždějících aut je tu naštěstí hodně malá. Po asfaltu tedy stoupáme k osadě s úžasným jménem – Kalhoty. Tady ze silnice odbočíme a po vyhlídkové cestě dojdeme do Horní Čermné. Mariánská hora je sice nevysoký, ale přece jenom kopec, není tedy divu, že poslední úsek k poutnímu místu půjdeme jaksi do kopce, a to stále po červené značce, ke které se ale záhy přidá i značka žlutá.

Od kostela se půjdeme podívat na rozhlednu. Dovede nás k ní žlutá TZ. Poté se už budeme vracet zase do nížin. Nejjednodušší je to po již zmíněné modré TZ do Lanškrouna. O té ale zase někdy příště. Teď trochu jinak, vrátíme se zpět do Jablonného. Od rozhledny půjdeme kousek zpátky jakoby ke kostelu, ale pár metrů za silniční serpentýnou odbočíme neznačenou cestou vpravo. Z té cesty jsou krásné výhledy, proto volím ji. Po 400 metrech se napojí na značenou cestu, po které jsme šli nahoru na Mariánskou horu, takže zabloudit se nedá.

Od této chvíle se budeme řídit žlutou TZ. Ta nás zavede pěkně z kopečka do Dolní Čermné. Obec projdeme celou, i když zčásti po bočních uličkách. Těmi se dostaneme k říčce Čermné a ta nás dovede přes Blahotinec ke krásnému místu – křížové cestě s kapličkou a pramenem na úbočí Hůry. Musí se tam od říčky trochu vystoupat, ale stojí to za to. Potom půjdeme pohodlnou cestou podél říčky k jejímu soutoku s Tichou Orlicí, do Kunčic a do Orlice, což už je okraj Letohradu. K prohlídce se tu nabízí zajímavá tvrz.

Kdyby vás bolely nohy, vemte to po žluté dál, za chvilku jste v Letohradu na nádraží. Jinak ale tady začíná zelená TZ, která těm našim nohám dá ještě trochu zabrat. Vede totiž proti proudu potoka, tedy do kopce. Hlavně na jaře si tady budete připadat jako v topinkárně. Břehy potoka jsou zarostlé souvislými porosty medvědího česneku, úžasné léčivky, která o sobě dává svojí vůní jasně vědět. Cesta nás vyvede do obce Mistrovice. Z Mistrovic půjdeme naopak z Blaškovského kopce dolů ke skiareálu Malák, což už je těsně u Jablonného nad Orlicí, takže vbrzku jsme zase tam, odkud jsme vyšli.

Trasa je trochu delší, měří asi 24 km. Je ale docela pohodlná, po dobrých cestách, bez vražedných krpálů a podobných nástrah. Navíc se dá snadno zkrátit. Z Dolní Čermné nebo z Kunčic jezdí autobusy i o víkendu, pod Hůrou se dá jednoduše odbočit do Verměřovic rovněž na autobus nebo vlak a o možnosti jíét z Orlice do Letohradu jsem už psal. Takže toho, že někde zůstanete ležet ve smrtelných křečích z přetažení, se bát rozhodně nemusíte.