Národní park Reinheimen - okolo jezer Bortjonna a Krakenesvatna až k Mannen
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Malé parkoviště | Šotolina | 0,0 km | ||
Malé parkoviště mezi jezerem Alnesvatnet a sedlem Stigrorbrua | ||||
Jezero Alnesvatnet (744 m.n.m.) | Šotolina | 1,0 km | ||
Jezero Bortjonna | Šotolina | 5,3 km | ||
Jezero Krakensvatna (1016 m.n.m.) | Šotolina | 6,6 km |
Středně náročná turistická trasa v národním parku Reinheimen - ze sedla Stigrorbrua až pod horu Mannen, která končí vyhlídkou do údolí řeky Raumy. Zpátky se jde stejnou cestou.
Cesta je značená malými kamennými mohylkami s červenou špičkou - trolíky. Místy je vidět, kudy cesta vede, ale někdy je nutno pátrat, kde je další trolík. Nejsou moc blízko u sebe a v kamenném poli se občas ztrácí.
Na mapě, která je na velkém parkovišti ve Stigfossbrua, je tato trasa označena číslem 8. Doba trvání 2,5 hodiny (jedna cesta). Auto je možné zanechat i přímo zde na velkém parkovišti, kde je i zázemí s toaletami. K výchozímu bodu této trasy to je tak 200 m po silnici. I tam je malé odstavné parkoviště. Zde nacházíme rozcestník - naše trasa by měla měřit 7,5 km, je označená jako červená trasa, tedy středně náročná.
Cesta je poměrně náročná zvlášť ve druhé polovině, kdy se jde v podstatě jen po kamenech. Převýšení není až tak prudké, ale stále se stoupá oblastí Alnesdalen. Od jezer je možné si ještě vystoupat na hřeben, kde je ještě další malé jezírko.
Cestou je stále na co koukat, otevírají se nová údolí se zasněženými vrcholy, jsou vidět jezera, vodopády a dokonce mezi kameny kvetou i kytičky.
Na trasu chce vzít si pořádné boty nejen kvůli kamenům, ale i proto, že se často přechází potůčky. Když cesta není kamenitá, je podmáčená. Když jsme tam byli my, bylo celkově poměrně sucho, ani vodopády neměli příliš vody, přesto zde na trase voda byla. Cestou tam, jsem se ji ještě docela vyhýbala, cestou zpátky jsem už šla voda nevoda.