ORLICKÉ HORY-hlavní hřebenovka

ŠERLICH-Masarykova chata

0,0 km

Masarykova chata

Chata byla postavena Klubem českých turistů v Hradci Králové podle projektu arch. B. Fuchse. Základní kámen byl položen 14.6.1924. Stavební materiál byl připravován u Šerlišského mlýna. Střecha byla původně kryta šindelem, což jen zvyšovalo její horský vzhled. Později byla nahrazena střechou plechovou, jinak zůstal vnější vzhled chaty prakticky beze změny. Veřejnosti byla chata otevřena dne 27. 9. 1925 pod patronací Aloise Jiráska, byť on samotný se vlastního otevření chaty nezúčastnil. Náklady na stavbu činily 967 000 Kč.

Krátce na to byla na bývalé pruské straně, blízko hranic, postavena pěkná nová chata nazývaná Hindenburgbaude. Češi ji posměšně nazývali "trucbaude", protože měla konkurovat české Masarykově chatě. Vyhořela roku 1945.

Pohlednice pravděpodobně z období protektorátu, vlastní fotografie však nejspíše pochází z období před rokem 1938, neboť na pohledu je dobře patrné vyretušované místo busty TGM (Z)

V letech 1930 - 1932 bylo dokončeno turistické značení z Hradce Králové na Masarykovu chatu. Roku 1935 byla na Šerlichu zřízena i meteorologická stanice a před chatou byla odhalena busta prezidenta T. G. Masaryka od Leoše Kubíčka. Dřevořezby jeho bratra Josefa zdobí uprostřed jídelny masívní sloup, na němž je z jedné strany znak Hradce Králové (lev s písmenem G) a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Pod stropem je basreliéf vousatého horala od Ludvíka Goebela z r. 1941 - dodatečně byl označen za Rampušáka, dobrého ducha hor. Název Rampušák se poprvé objevil v roce 1962 v souvislosti s pořadem Československého rozhlasu Kam na dovolenou o méně známých oblastech naší země. Pořad o Orlických horách sestavil Jiří Dvořák, pozdější redaktor časopisu Turista. Postava Kačenky se mu do sportovního i humorného pořadu nezdála vhodná, a tak použil jméno vísky Rampuše, jediné horské vsi uváděné v kouzelné knížce Karla Poláčka Bylo nás pět a vymyslil Rampušáka.

21. 9. 1938 byla Masarykova chata přepadena nacisty z Freikorpsu. Pokus o vypálení naštěstí nevyšel. Počátkem října 1938 byla chata evakuována. Němci chatu přejmenovali na Hitlerbaude. V průběhu války zde byly ubytovávány rodiny fašistických pohlavárů, zotavovali se tu ranění piloti, bylo tu i středisko Hitlerjugend.

Přelom 60. a 70. let. Vpravo před chatou je dobře patrný prázdný podstavec určený pro bustu Masaryka. (Z)

Chata byla osvobozena 10. 5. 1945 Sovětskou armádou. Bylo jí vráceno původní jméno, bohužel jen do počátku padesátých let. Pak se z Masarykovy chaty stala jen "chata ČSTV na Šerlichu". Další dvojí přejmenování spadá do období roku 1968, a konečně od roku 1990 nese opět Masarykovo jméno. Osudy jména sdílela i prezidentova busta. Nejdříve u chaty vydržela tři roky (1935-38), pak čtyři (1949-53) a opět čtyři roky (1968-72). Zatím poslední návrat se udál v roce 1990. Doufejme, že již natrvalo...

K chatě vede horská silnice od hotelu Orlice v Deštném - Zákoutí, vybudovaná v roce 1935. V sedle na horské louce odbočuje z této silnice nová moderní silnice ze Šerlichu do Bedřichovky v údolí Divoké Orlice, kde navazuje na pohraniční silnici Mladkov - Čihák - Bartošovice - Trčkov. Byla postavena v roce 1974.

Hraniční kámen

V blízkosti chaty historický stál hraniční kámen z doby vlády císaře Ferdinanda III. z roku 1636, nově byl přemístěn do muzea v Deštném.

Už delší dobu se uvažuje o výstavbě nové rozhledny na Velké Deštné. Plánovanou stavbu však provázejí komplikace při jednáních s majitelem pozemku Janem Kolowratem Krakovským. Proto se objevily úvahy o vybudování rozhledny na Šerlichu u Masarykovy chaty. )

Svojí polohou, dostupností i nadmořskou výškou je Šerlich ideálním výchozím místem k nejzajímavějším místům Orlických hor - na Velkou Deštnou (vzdálená asi čtyři kilometry), do národní přírodní rezervace Bukačka (necelý kilometr), k Šerlišskému mlýnu (1,5 km), dále na Sedloňovský černý kříž (3 km), nebo na Vrchmezí (5 km). K oblíbenosti přispívá i zázemí Deštného dole v údolí. V letní sezóně se zde sjíždí několik cyklobusů.

http://www.masarykovachata.unas.cz/

http://www.turistika.cz/turisticke-cile/detail/bukacka-vrchmezi

rezervace JELENÍ LÁZEŇ

1,9 km

Jelení lázeň je vrchovištní rašeliniště s jezírky a se vzácnými druhy rostlin vázanými na tento typ společenstev v sedle mezi Velkou a Malou Deštnou. Původně bylo obklopeno lesem, nyní leží uprostřed rozsáhlých pasek.

Plocha rašeliniště je poměrně malá, mocnost rašelinných vrstev dosahuje 0,5 - 1 m. Rostou zde charakteristické rašeliništní druhy, např. kyhanka sivolistá, borůvka bažinná, bradáček srdčitý, ostřice mokřadní a ostřice chudokvětá, sítina kostrbatá, klikva bahenní a suchopýr pochvatý. V minulosti byl nalezen i plavuník zploštělý.

Suchopýr pochvatý
v PR Jelení lázeň

Z fauny se zde přes nevelkou rozlohu rezervace nachází řada horských a rašeliništních druhů bezobratlých. Patří k nim např. pavouci Heliophanus dampfi a Pardosa sphagnicola, reliktní druhy horských rašelinišť. Z řádu vážek (Odonata) zde byla nalezena boreoalpinní lesklice horská (Somatochlora alpetris), kriticky ohrožený druh.

Přírodní rezervace Jelení lázeň byla vyhlášena v r. 1982 na rozloze 3,62 ha v nadmořské výšce 1070 m.

VELKÁ DEŠTNÁ

2,9 km

Vrchol Velké Deštné, jaro 2006

Velká Deštná, dříve Sedmihradská hora, se může chlubit hned dvěma nej - je to nejvyšší hora Orlických hor (1115 m), a zároveň má nejmenší rozhlednu tohoto pohoří. Je jí vyhlídková věž ze čtyř otesaných kmenů spojených do tvaru pyramidy. Ve výšce pouhých pěti metrů je umístěna jednoduchá vyhlídková plošina, na niž se vystupuje po žebříku. I těchto pět metrů však stačí na to, aby se před Vámi otevřel úchvatný kruhový rozhled. Rozhledna byla postavena v srpnu 1992 díky pionýrům z Náchoda, kteří mají základnu v osadě Kamenec. Věnovali ji panu Štefanu Matejíkovi, místnímu hajnému a bývalému členu Horské služby v Deštném, k jeho šedesátinám. Od té doby se jí říká Štefanova vyhlídka.
(V roce 2003 byla již značně chatrná rozhledna nahrazena novou, opět dřevěnou, o něco málo vyšší konstrukcí).

TEŘEVÍ(1043 m.n.m)

8,3 km

vrchol s přirozeným a pralesovitým porostem.

KUNŠTÁTSKÁ KAPLE

10,0 km

Barokní kaple Navštívení Panny Marie stojí na hlavním hřebeni Orlických hor ve výšce 1035 m n.m. přímo u Jiráskovy horské cesty (cyklisté se ke kapli mohou dostat z Pěticestí).

Sloužila jako místo k bohoslužbě dřevařských dělníků, kteří většinou pocházeli z Tyrol a do Orlických hor byli pozváni za prací. Dřevo, které těžili, se dodávalo do kutnohorských dolů a do místních skláren.

Svatostánek byl postaven u horské cesty spojující Zdobnici s Kunštátem. Přechod hřebene byl určitě obtížný - jak ze Zdobnice, tak z Kunštátu stoupala cesta poměrně prudce, na vlastním temeni Kunštátské hory se pak nachází těžce prostupné rašeliniště. V knize Grossmutter erzählt (Babička vypravuje), vydané v roce 1940 v Lanškrouně, se můžeme v pověsti Die versunkene Stadt (Propadlé město) dočíst: "Dnes je tato část hřebene zarostlá nízkými jehličnany, bažinatá a pokrytá mnoha jezírky a tůněmi. Nezpívají tu žádní ptáci. Nezvyklé ticho panuje v tomto pochmurném koutu hor." Kaple tedy pravděpodobně nesloužila jen k potřebě dřevařů, ale i k oddechu při namáhavém přechodu přes hřbet Orlických hor a jako místo poděkování za šťastné zvládnutí cesty. Nelze opomenout ani funkci úkrytu před nepohodou. ( 1 )

Kunštátská kaple byla pravděpodobně postavena již kolem roku 1671. Tento letopočet je totiž vytesán na levé straně kamenného podstavce Piety. Plastika, na jejíž spodní části je nápis "SaLVe MarIa DoLorosa Te saLVtat serVVs" (buď zdráva, Maria bolestná, zdraví tě služebník), byla v 60. letech přemístěna do zdobnického kostela, kamenný podstavec zůstal v kapli.

opie plastiky Piety. Originál
byl v 60. letech přenesen do zdobnického kostela
Dobrého Pastýře

Replika původního dřevěného oltáře, který tu býval před válkou

V, dnes jsou řopíky dobře viditelné.

J. Dostál: Orlické hory, 1939

Po roce 1945 byl interiér svatyně zničen a jediné, co se z něj zachovalo, byla právě plastika Piety. V 60. letech byla přenesena do kostela ve Zdobnici, v kapli zůstal pouze její podstavec.

Kaple byla podrobena celkové opravě v roce 1967. Do kaple byla instalována malá výstava, v souvislosti s výročím podepsání Mnichovské dohody, o opevnění v Orlických horách, ale jednalo se o ojedinělou akci a dále se zde již nic nevystavovalo. V 80. letech se u pracovníků Horské služby Orlických hor zrodil plán na památník obětem hor, který by byl v kapli, ale ani tento plán nebyl uskutečněn.


	Kunštátská kaple

Od roku 2000 byla stavba postupně obnovována. Nejprve byla vyměněna střecha a zajišťovány uvolněné kameny ve zdivu. Další opravy se rozběhly v roce 2003 - viz foto p. Remeše. Na podzim roku 2004 byla oprava dokončena - lidé z občanského sdružení Via Aurea v kapli přeložili podlahu, natřeli střechu a vymalovali interiér. Do kaple byla umístěna replika oltáře a kopie původní piety. 18.6.2005 byla kaple slavnostně vysvěcena biskupem Dominikem Dukou.

U kaple se setkávali lidé z obou stran hor (MF Dnes, 13.6.2006)

Dominik Duka světil na hřebenu (Noviny Rychnovska, 20.6.2005)

Svátek památky 1000 metrů nad mořem (Orlický týdeník)

Na hřebeni Orlických hor opravili starou kapli (MF Dnes, 15.11.2004)

Kaple na hřebeni Orlických hor se dočkala záchrany (MF Dnes, 9.8.2004)


Jaro 2006	Léto 2001	Podzim 2000

Podle pověsti prý na hřebeni Orlických hor, někde v těchto místech, stávalo bohaté město. Jeho chamtivým obyvatelům předpověděl zánik neznámý poutník do Kladska, poté, co mu odmítli poskytnout přístřeší. Dříve než se poutník z Kladska vrátil, kletba se vyplnila. Země se rozevřela a pyšné město zmizelo v hlubinách. Zbyly jen bažiny uprostřed lesů... Pokud se v blízkosti Kunštátské kaple ocitnete někdy v noci, sami poznáte, že není příliš těžké této - a vlastně jakékoliv jiné tajemné pověsti - uvěřit. Okolní rašeliniště spolu s vlastní stavbou Kunštátské kaple propůjčují místu zvláštní, neopakovatelnou atmosféru.

Literatura:
1 - J. Hégr, V. Slavíková (2005): Kunštátská kaple Navštívení Panny Marie, Orlické hory a Podorlicko, sborník vlastivědných prací sv. 13, MGOH Rychnov n.Kn., str. 164-175
2 - V. Matouš (2001): Pamětní kniha římsko - katolické farnosti v Kunštátě, sborník Panorama 9, SEN Dobré, str. 31 - 35

Vrchovištní rašeliniště "U Kunštátské kaple"

"U Kunštátské kaple" je vrchovištní rašeliniště se smrčinou. Na rozdíl od rašelinných a slatinných luk je vrchovištní rašeliniště zásobeno pouze srážkovou vodou, proto je velmi chudé na živiny. Vytváří typický, nad okolní úroveň terénu vyklenutý tvar. V Orlických horách jsou pouze dvě vrchoviště - toto a "Jelení lázeň".

Chráněným územím o ploše 2,86 ha bylo rašeliniště "U Kunštátské kaple" vyhlášeno roku 1973. Na vrstvě rašeliny o maximální mocnosti asi 90 cm je vytvořeno typické rostlinné společenství (například suchopýr pochvatý, kyhanka sivolistá, rosnatka okrouhlolistá, plavuň pučivá, klikva bahenní, ostřice mokřadní ap.). Suchopýry společně s mechy rašeliníky vytvářejí pro vrchoviště charakteristické vyvýšeniny, tzv. bulty, které jsou obklopeny sníženinami s vodou, tzv. šlenky. Imisní holiny v okolí, které vznikly odumřením lesa v 80. letech, jsou zčásti zalesněny nepůvodní klečí.

PĚTICESTÍ

10,7 km

důležitá křižovatka tur.cest s občerstvením.Tur.známka

KOMÁŘÍ VRCH

13,4 km

PR Komáří vrch

Komáří vrch - přírodní rezervace ve výšce 992 m v hřebenové části Orl. hor. Je budována migmatity a ortorulami. Spolu s okolním porostem je chráněným územím od roku 1973 o rozloze 16,38 ha. Jádro rezervace tvoří zakrslá horská bučina se smrkem, jeřábem, jedlí a subalpínská smrčina. Na Jiráskově horské cestě je to jedno z mála míst s původním bukovým porostem. V dosti chudém bylinném patře nalezneme především druhy acidofilních horských bučin. Rostou zde např. borůvka černá, metlička křivolaká, bika chlupatá, věsenka nachová, podbělice alpská ad. Z chráněných rostlin se zde vyskytuje žebrovice různolistá a plavuník zploštělý, který však nebyl v posledních letech potvrzen.

ANENSKÝ VRCH

15,8 km

Pohled z roku 1910 (H)

Vrch (991 m) s dalekými rozhledy v hlavním hřebenu Orlických hor při cestě Aloise Jiráska (vrcholová odbočka cca 0,5 km).

Až do roku 1937 zde stávala kaple sv. Anny. Byla postavena v roce 1766 hajným Johanem Kastnerem z Horní Rokytnice. Podle pověsti byl jednou nucen strávit noc v lese v blízkosti vrchu, kde vyslechl tři muže, kteří chtěli přepadnout jeho hájovnu. Z vděčnosti, že se na to mohl připravit, slíbil sv. Anně vybudovat na onom místě kapli. I stalo se....

Tato kaple pak byla v roce 1820 přestavěna. Rekonstrukci nechala provést hraběnka Johanna von Nostitz-Rieneck. Místo okolo kaple bylo vykáceno. Další přestavby se kaple dočkala v roce 1856. Mecenášem byla tentokrát Ernestina von Nostitz-Rieneck, po které se vrch začal nazývat Ernestinenberg, počeštěně Arnoštka. Vedle kaple byl postaven kamenný kříž a socha sv. Marie. Později přibyly ještě litinové pláty k ochraně stěn před nepřízní počasí.

V této podobě se dochovala do dnešních dnů, ne už však na Anenském vrchu, ale asi o 2 km dále na okraji osady Hadinec (dnes na území rezervace Černý důl). Do této osady byla rozebraná přenesena v roce 1937 v souvislosti s výstavbou linie opevnění, která Anenský vrch překračuje objekty R - 84 Arnošt a R - 85 Anna.


Kaple sv. Anny v rezervaci Černý důl (rok 2002)	Jiráskova cesta pod Anenským vrchem	Na vrcholu

Rozhledna na Anenském vrchu

Kaple s rozhlednou, nedatováno (H)

Pravděpodobně někdy před rokem 1910 byla vedle kaple postavena jednoduchá dřevěná věž, netradičního vzhledu, s úzkou vyhlídkovou plošinou, na níž se sotva směstnali čtyři lidé. Pod ní byl nouzový úkryt, který v zimě oceňovali především lyžaři. Co prý náštěvníkům nejvíce vadilo, byla samotná kaple, bránící ve výhledu severním směrem. Rozhledna pravděpodobně zanikla v průběhu první světové války, nejspíše však až po roce 1917, nebot' následující článek patrně mluví ještě o této první věži:

"...Ernestinenberg má sice rozhlednu, totiž labilní soustavu několika žebříků, ale jednak je tak nízká, že sousední kaple je v cestě výhledu na sever, a jednak dříví, z něhož je vystavěna, je už tak chatrné, že by jedině pomohla nová a lepší rozhledna......" (Časopis Turistů, 1917)

VOJ.PEVNOST HANIČKA

18,1 km

Hanička (Hannchen) a Panské Pole (Herrenfeld) jsou horské osady v sedle (735m) mezi Rokytnicí a Bartošovicemi.

Pěchotní srub R-S-76

Asi 1,5 km od tohoto sedla byla v letech 1936 - 38 vybudována dělostřelecká tvrz se shodným názvem - tedy Hanička. Pevnost byla po stavební stránce téměř dokončena a v roce 1938 připravena k provizorní obraně (chyběly hlavní zbraně, tj. 10 cm houfnice). Po podepsání Mnichovské dohody byla Hanička 10.října 1938 bez jediného výstřelu předána Němcům. Po skončení 2. světové války se z Haničky stává zdroj pitné vody pro Rokytnici. Od roku 1969 do r.1975 trvá asi nejslavnější éra tvrze - Hanička je zpřístupněna široké veřejnosti. I přes obrovský zájem návštěvníků je v roce 1975 pevnost zabrána Ferderálním ministerstvem vnitra. Pod krycím názvem KAHAN zde byl budován protiatomový kryt. Stavební úpravy probíhaly až do roku 1993, přesto však kryt nebyl dokončen. Na jaře 1995 byla Hanička Policií ČR opuštěna. Od téhož roku se zde opět provádí veřejnost. 1.2.2007 byla Hanička prohlášena kulturní památkou.

autobusová zastávka HANIČKA

19,0 km

Fotografie (24) • Foto: radimm

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

panorama

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

Snová zádumčivost hlubokých lesů v létě i mlžně přízračných hřebenů na podzim, jiskřivě bílé kvítky prvních sněženek a bledulek na Bukačce, ospale líné dny podhorských vesniček a samot na sklonku léta. Tajemná krása strmých údolí, barevné pokroucené siluety stařičkých buků v čase, kdy na lukách voní srpen, trouchnivějící kmeny pod Komárem. Opuštěný, dávný život tušící kámen v louce, kde dříve stával dům, ves, osamělý strom u cesty, věčný a omšelý svatý na stráni, nepochopitelný a neuchopitelný genius loci těch míst............tak mně bylo dopřáno poznat a vnímat krajinu Orlických hor.

Orlické hory - chráněná krajinná oblast , nedílná součást horské hradby, lemující a vytvářející přirozené hranice české kotliny. Patří do Sudetské soustavy, vystupují v severovýchodním okraji Čech táhlým, přes 50 km Dlouhým hřebenem s nadmořskými výškami okolo 1000 m n. m. Velká Deštná je se svými 1115 m n. m. nejvyšším vrcholem.

V geomorfologickém členění se dělí do tří částí - Deštenská hornatina, Mladkovská hornatina a Bukovohorská hornatina.

Foto: radimm

Jedna z nejzajímavějších hřebenových tůr,po těchto romantických horách,začíná na legendární chatě ŠERLICH.Odtud po červené,povětšině lesní silničkou,míjíme několik zajímavých rezervací,kocháme se nádhernými výhledy a kouzly hřebenové magistrály,až staneme pod vrcholem VELKÁ DEŠTNÁ.Po červené jdeme dále hřebenovkou,silničkou,místy lesní cestu.Zdoláváme menší i větší převýšení.Stoupáme a klesáme,ale pořád je kolem nás pamoramitický výhled na stranu česko i polskou. .Jeden z výstupů je trochu dramatičtější,ale odmění nás nádhernou přírodou.Zdolaly jsme vrchol TETŘEVÍ s okolními pralesovitými porosty.Odtud klesáme a všímáme si prvních vojenských bunkrů po cestě.Jedná se o známe česko-polské vojenské opevnění,nimž vévodí v závěru tůry,pevnost Hanička.Klikatí se cesta lesem a poté znovu do kopce až k KUNŠTÁTSKÉ KAPLI s rašeliništěm v okolí.Místečko na odpočinek.I když následujicí sestup nás dovede ke křižovatce tur.cet PĚTICESTÍ,kde je i občerstvení.Červená značka neúprosně vede dále po vrcholcích v nadm.víšce cca 900m.n.m a spolu sní nás stále lemuje poslko-české opevnění.Procázíme pod ,klesáme do menšího údolí až na křožovatku tur cest nedaleko bunkru PRŮSEK.Kolem něj procházíme a prohlídka určitě stojí zato.Po cestě můžeme ,ale odpočit na vyhlídkový bod-ANENSKÝ VRCH.Dále lesní cestou klesáme a klesáme.Lesy jsou hluboké a zachmuřené.Nakonec se objevíme na frekventovanější silnici,kde se to hemží turisty.Stojíme kousek od vojenské pevnosti HANIČKA.Zde také naše výprava končí.Přesněji 3km odtud,kde je v osadě autobusová zatávka,odkud jezdí autobus do Rokytnice.