Petříkovice - Meziměstí po česko-polské hranici

Chuťovka pro šílence a masochisty , Peklo pro normálního turistu, pokud se rozhodne absolvovat tuto trasu (přes 30 km) celou tak, jak ji popisuji . Nádherný relax v klidu a v překrásné, nedotčené přírodě, pokud si ji normální turista rozdělí na více částí nebo se vyhne některým problematickým úsekům. Tak by se dala tato trasa po polské zeleně značené hraniční stezce charakterizovat.

Že to nebude zrovna procházka růžovým sadem, mi bylo jasné už v době, kdy jsem procházel a následně popisoval první dva úseky téhle hraniční chuťovky (viz https://www.turistika.cz/trasy/mezimesti-ruprechticky-spicak-starostin-mezimesti a https://www.turistika.cz/trasy/pres-javori-hory-z-otovic-do-mezimesti) a také mi bylo jasné, že sem určitě nebudu tahat manželku. Správná chvíle nastala nyní, když jsem v den vysvědčení vypakoval všechny své holky k moři a já druhý den v 7,40 vystoupil z „kufru“ na vlakové zastávce Petříkovice. Vybaven jídlem a pitím na celý den, protože občerstvovnu na trase nečekejte. Na nohách boty pro vysokohorskou turistiku, na sobě skvělé gatě https://www.turistika.cz/testy/kalhoty-surplus-trekking a obojí jsem zejména na prvních pěti a posledních pěti kilometrech hodně ocenil. Z Petříkovic do Okrzeszyna je to pohodička, ale pak už se jde vyloženě po hranici a ta občas představuje džungli, často s nezanedbatelným podílem žahavých a škrábajících rostlin. Navíc je po ránu hodně rosy a ta v takovémto porostu nevysychá zrovna rychle. Proto ty kvalitní kalhoty (a je moc fajn, když se z nich dají snadno udělat kraťasy). A proč kvalitní boty? Jednak není příjemné, když vám v nich hned po kilometru čvachtá a před vámi jich je ještě třicet. Dále - na trase je několik brutálních výstupů a sestupů, na kterých nemít pevnou nohu a „nesjetou“ podrážku, tak jedete po zadku (v lepším případě). A konečně, terén není skoro nikde rovný, často se jde po kamenech a vystouplých kořenech, skrytých v porostu. Přivodit si tu výron kotníku je docela snadné. To jsou v krátkosti hlavní úskalí této trasy. A teď pár doporučení pro všechny odvážlivce:

1) Přečtěte si, co jsem napsal u bodu č. 4 – Okrzeszyn. Ignorujte zelenou značku na rozcestníku kolem rybníčku, jděte ještě nějakých 150 – 200 m po silnici. Narazíte na odbočující cestu vpravo šikmo zpět a po ní se ke značce vrátíte. Který blb vymyslel tu zkratku...

2) Čtyři kilometry z Okrzeszyna jsou opravdu džungloidní (jinak ale moc hezké). Pokud oželíte ty krásné výhledy, zvolte raději tuto pohodlnější variantu nástupu na Hraniční hřbet: Z vlaku (autobusu) vystupte v Chvalči. Zde na křižovatce pod kostelem odbočte vlevo na silnici směr Adršpach a po ní vystoupejte za železniční přejezd. Za ním odbočuje vlevo zpevněná široká cesta. Když půjdete po ní stále rovně a nebudete si všímat odboček (hlavně doleva), dojdete na hranici mezi body č. 6 a 7 nad Bijakowou (i když tady to už je spíš pěšina než široká cesta). Nebo vylezte po silnici až nahoru na Krupnou horu a krátce po začátku klesání je opět široká cesta vlevo k hranici.

3) Důležitý je bod 11 Przelecz Chelmska. Jednak dává možnost vyhnout se výstupu na Strážní vrch, z něhož je stejně prdlajs vidět (viz popis u bodu) a jednak odtud vede naše modrá značka přes Libnou do Zdoňova (4 km) a pak případně po žluté do Adršpachu (celkem 9 km). Čili možné zkrácení či rozdělení trasy. Další možností je ze Zdoňova po žluté vystoupat na Bukovou horu, kam byste jinak po té hraniční zelené došli taky a upřímně řečeno, tato modrožlutá cesta je nejen kratší, ale hlavně z hlediska výhledů hezčí.

4) Bod 15 Hraniční přechod Zdoňov – Mieroszów. Opět možnost zkrácení trasy na přijatelnou délku, když projdete Zdoňovem do Adršpachu. Také je ale možné ve Zdoňově odbočit po žluté značce na Bukovou horu a opět musím napsat, že tato cesta je hezčí než ta po hranici. Pár fotek z ní je u trasy https://www.turistika.cz/trasy/teplice-nad-metuji-bukova-hora-krizovy-vrch-adrspach. Z hranice výhledy nejsou.

5) Konečně to hlavní – Buková hora a bod 17. Dojdete-li až sem, tak na zelenou značku rovnou zapomeňte. Tady jsem si nadával do debilů téměř neustále. Navíc i poslední silniční úsek přes Starostín je v podstatě nuda. Raději přejděte těsně před padákem z Bukové hory asi 50 metrů vpravo lesem k českým značkám (jsou vidět) a vezměte to po žluté značce k Vernéřovické studánce a dále po červené přes Vernéřovice do Meziměstí (popis s fotkami je v opačném směru u trasy https://www.turistika.cz/trasy/broumov-mezimesti-bukova-hora-teplice-nad-metuji) nebo na druhou stranu do Teplic nad Metují (dvě možnosti, popsané v předchozích dvou odkazech). Všechny tyto varianty jsou nejen mnohem hezčí, ale hlavně jsou bez problémů schůdné.

Možná vás napadne, proč vlastně píšu o celé trase, když nakonec doporučím některým úsekům se vyhnout a nahradit je jinými. Ano, většinou sem všichni píšeme o cestách, které stojí za vidění. Ale určitě je dobré při plánování našich výletů vědět i o cestách, které sice „jsou v nabídce“, ale které za absolvování z různých důvodů nestojí. Každopádně ale celý Hraniční hřbet si ujít nenechte, tam je fakt nádherně.