Podél Borového potoka, tedy co je za vodopádem

O tom, že vodopády jsou půvabným zpestřením krajiny, hlavně té horské není třeba zvlášť pochybovat. Bohužel naše hory nejsou zas tak gigantické, abychom tady nacházeli vodopády stametrových výšek, u nás maximálně několik desítek metrů, popřípadě něco přes 100 ale to už je rozčleněno na několik stupňů (Pančavský 148 m v Krkonoších).

U nás v Jeseníkách tak velký vodopád nemáme, nejvyšší zvaný Vysoký míval údajně výšku 45 m, ale po sesuvu části terénu dosahuje ta část, která padá volně výšky 28 m. A navíc, co si budeme povídat, pokud není zrovna průtrž mračen nebo silné jarní tání zas tak moc neteče.

Nicméně vyhledávané jsou i nižší vodopády, které jsou relativně dobře přístupné (k tomu Vysokému je poměrně těžší přístup).

Jedním z dobře přístupných vodopádů je vodopád na Borovém potoce v masivu Dlouhých Strání. Léta o něm věděli spíše zasvěcení turisté, protože ač k vodopádu, nebo mírně pod něj vedla vcelku schůdná lesní cesta. Ta sice končila, respektive pokračovala v serpentině u tzv. Schnellerova kříže jinam, ale dala se objevit, případně prošlapat pěšinka v nízkém porostu.

Dnes je tato trasa vyznačena modrou významovou TZ. Jde tedy o odbočku od silnice od kouteckého mostu k dolní nádrži vodního díla Dlouhé Stráně.

Trasu tady nemá cenu zvlášť popisovat, protože jde o normální asfaltku podél toku Divoké Desné.

Samotná přístupová značka vede od prvního mostu v údolí s označení Pod Medvědí horou. Právě po úbočí jejího východního svahu stoupá lesní cesta k výše zmíněném kříži. Dál tedy jde o pěšinu, nicméně díky zvýšenému pohybu turistů je dnes daleko lépe viditelná v terénu. Samotná významovka je dlouhá necelý kilometr, ale jde o poměrně slušný výškový rozdíl, téměř 140 m. Vodopád, tedy spíše kaskáda překonává skalní práh v nadmořské výšce kolem 800 m.

Hlavní vodopád padá ze skalní rozsedliny z výšky cca 8 m, a samozřejmě hlavně za vyššího průtoku nabízí zajímavou podívanou.

Pod samotným vodopádem následuje ještě několik kaskád v celkové výšce soustavy přes 12 m. U vodopádů asi většina výletníků posvačí, udělá pár obrázků (pošle MMS apod.) a obrátí své kroky zpět. Nicméně přeci jen mě jednoho už vzdálenějšího dne napadlo podívat se co dál. V tomto případě se musí poutník vydat po vzdálenějším pravém břehu Borového potoka, tak aby obešel skálu, z které padá hlavní vodopád (pokud nemá horolezeckou výbavu).

Ocitne se tak nad tůňkou, z které vodopád padá. Pokračoval jsem proti proudu stále po pravém břehu (jde už vlastně o severní svah Dlouhých strání). Podle stop byla i nepatrná pěšinka, pravděpodobně tu občas chodí i nějací lesníci či zvěř. Protože potok stále překonává poměrně slušný výškový rozdíl, i za hlavním vodopádem jsou k vidění nějaké vodní skoky. Asi po 200 m je vodopádek celkové výšky 1,5–2 m, jde o převalení o velký balvan, možná kus skály, která sem spadle z Medvědí hory, která je posetá skalními výchozy. Následuje poměrně těžký úsek, kde se musí obcházet nebo přelézat různé balvany a šutry. Podle potoka se dá pokračovat dalších 200 nebo 300 m k dalším překážkám, což jsou spíš malé peřejky. Asi nejzajímavější z nich je vodopádek, spíše skluzavka po skalním prahu. Výška překážky je něco kolem 2 m, šířka 3–4 m. Dál už je postup kolem potoka dosti zasekaný, tak pokračuju do svahu nad potok. Však ono je tady na dalším kilometru převýšení skoro 200 m. Dál už směřuji lesem nad potůčkem v travním podrostu. Tady se naštěstí jed už pohodlně v rámci možností. Kupodivu zdejší les není jednoznačně smrková monokultura, ale je tu poměrně hojně zastoupen buk. Kolem Dlouhých Strání či Mravenečníku se hojně sázely buky z jednoduchého důvodu. V 19. století vrcholila činnost železáren zejména v Sobotíně, ale železárny byly i v Rejhoticích (část Loučné). Tehdy se k tavbě užívalo dřevěné uhlí a buky byly k tomu nejvhodnější.

Postupně se přibližuji k Borovému potoku. Ten horní úsek už není tak prudký, na dalším kilometru je převýšení už „jen“ něco přes 100 m (celkově od hlavního vodopádu přes 300).

Výstup víceméně končí u asfaltky od Tetřeví chaty (neboli větrných elektráren, respektive z Loučné) pod horní nádrž přečerpávačky. Samotný Borový potok pramení pod sedlem mezi Mravenečníkem a Dlouhými Stráněmi. Tam je to ale skutečně jen potůček, který sbírá postupně vodu z okolních pramínků (jeden je skoro hned u asfaltky ve skále).