Sokolka a další skály i skalky nad Divokou Desnou (Kouty nad Desnou)

Kam a jak jedeme?

Krátký výlet v okolí kdysi klidné podhorské vísky s chatovou osadou, která se ve 21. století změnila na věhlasné lyžařské středisko, nás zavede ke skále milované snad všemi horolezci Šumperska. Tato skála se jmenuje Sokolka a je rafinovaně ukrytá v lesích vysoko nad korytem říčního toku Divoké Desné.

Do Koutů nad Desnou se dá dojet vlakem, autobusem nebo individuálním dopravním prostředkem, motorovým i bezmotorovým. Parkovacích ploch je zde sdostatek (i v blízkosti skal), od autobusové zastávky je to k Sokolce coby kamenem dohodil a jen ten vlak až pod skálu nezajíždí. Příznivce ocelového oře tak čeká navíc dvojnásobné absolvování asi 3,5 km vzdálenosti.

Za čím jedeme?

My se tentokrát vydáme na krátký výlet či spíše procházku z centra Kout(ů). Projdeme kolem rekreačních chat, mineme autobusovou zastávku Kouty nad Desnou - most, který vzápětí překročíme a odbočíme doprava. Mineme ubytovací chatu U Pelikána a potom si vybereme, jestli budeme pokračovat po asfaltce (cyklotrasa 6157, varianta pro cyklisty a kočárky) nad Sokolku nebo neznačenou cestou kolem sloupů vysokého napětí (kratší verze pro pěšáky a horolezce) pod ni. Jestliže se u mostu nacházíme v nadmořské výšce téměř 600 m, u Sokolky už jsme o 160 m výše. 

Sokolka je asi třicet metrů vysoká skála, kterou tvoří svor a svorové žuly s větším podílem křemene. Horolezci si tuto pevnou skálu oblíbili hlavně proto, že je natolik bohatě členěna, aby poskytovala možnost lezení v kolmých stěnách, převisech i plotnách. Jednotlivé cesty (původní dvacítka byla „zmapována“ již v letech 1965 až 1982) jsou zde navíc označeny a trvale jištěny.  

Sokolka je jednoznačně nejvyšší ze skalního pásu, ale bylo by škoda nevěnovat se chvíli také jejímu okolí. Některé vedlejší bezejmenné skalky jsou totiž možná ještě pohádkovější, půvabnější a tvarově zajímavější než samotná Sokolka. A nakonec zjistíte, že jste se tady docela zdrželi.

Cestou zpět se můžete potěšit pohledem např. na chatovou část Koutů nad Desnou, včetně sjezdovky, kde mnozí z nás kdysi na „kotváči“ začínali s lyžováním, a legendárního „Vítězňáku“. Někdejší chata Vítězný únor, byla původně vilou Primavesi, po jejím vyhoření ozdravovnou Svazu Němců a nakonec hotelem Primavesi.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tento výlet je záležitostí, která nevyžaduje ubytování ani stravování. A pokud si budete chtít na skále „zahorolezčit“, tak si zřejmě vezmete nějaké jídlo a pití do batohu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Zajímavé skalky v oblíbené lokalitě nad hučící řekou a příjemný způsob jak strávit část hezkého dne.

Nelíbilo: Nikdy jsme si v Koutech nezvykli na to zadrátování od Dlouhých strání.

Ostatní informace

Beznákladový (tedy až na tu dopravu) příjemný výlet, který se dá různě kombinovat s dalšími trasami v okolí Koutů.